Oh kolikrát jsem chtěla některým dát pár facek, mučit je, týrat…chtěla jsem, aby trpěli a věděli jaký to je, když se vám srdce roztříští na milióny kousků.. ale víte co? Když vám to někdo dovolí, ztrácí to význam.
To je jako ráno z milosti. Když někoho chcete praštit, ale on vám řekne, ať to klidně uděláte, je to k ničemu, protože to nebude mít ten efekt. Člověku se možná uleví tak, jako by praštil do boxovacího pytle, ale toho dotyčného to nebude tolik bolet..po psychické stránce a nevím jak vy, ale já když už tak chci mučit, abych ublížila psychice.
Takže když vám někdo povolí, ať ho klidně mučíte, je to k ničemu. Ovšem, když je to věc, kterou nechce, abyste udělali, je to to pravé mučení.. naskýtá se tedy otázka, jestli, když je vám od dotyčného mučení povoleno, není větším mučením toho člověka prostě nechat na pokoji? Možná že on to mučení potřebuje víc než vy, aby měl pocit, že za tu špatnou věc, co udělal, byl potrestaný a cítil by se líp..a když mu tu radost neuděláte, mohl by se trápit ještě mnohem víc, než kdybyste ho doopravdy mučili…
Stalo se vám někdy, že vám osoba, které jste chtěli ublížit, povolila, ať to uděláte? Jak (by)ste se zachovali?








Zatím se mi to nestalo..
Je to jako když se za trest dá dítěti třeba na zadek.. Když něco provede a dostane, příště se bojí, aby nedostal znovu a rozmyslí si, jestli to bude dělat.. Kdyby mu to nevadilo, tak by to už nemělo takový účinek a nemělo by cenu ho "mlátit"..