close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Podej mi ruku

20. dubna 2015 v 16:16 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy
Tak jsem přemýšlela, proč se lidé (přiznávám, že i já) tolik ženou do nějakých vztahů. Proč vůbec tak moc chtějí s někým být, když v hloubi duše moc dobře vědí, že jim to může hodně ublížit.
Když to vezmu kolem a kolem lidé zřejmě někoho k sobě potřebují. Někteří až zoufale. Pravděpodobně nikdo nechce být sám. Ono co taky člověk může sám dělat, že? Do kina lidé sami moc nechodí, což chápu, mně by to taky nebavilo samotnou. Pak můžete třeba číst, ale to taky není pro všechny. Pak jsou tu hry, které ne každého baví a nakonec filmy, seriály, internet atp. tím se člověk ale nezabaví navždy.
Jasně, že tyto věci můžete dělat s přáteli, ale s těmi přeci jen nebudete trávit tolik času, kolik spolu tráví dva lidé ve vztahu.

Všimla jsem si, že se spousta lidí snaží najít si koníček, který by je opravdu chytil a 99% z nich jsou právě nezadaní. Faktem totiž je, že když je člověk sám, má hodně času..až příliš mnoho času. Někomu to možná vyhovuje, ale jak dlouho vás to bude bavit? Mě moc dlouho ne.
Teď například mám tolik volného času, že už jsem dokoukala dva delší seriály, projela snad všechny vtipné obrázky na internetu a napsala snad stovku příběhů. A už mě to docela nebaví toho času je až moc a tím, jak jsem teď dlouho byla zadaná, jsem se prostě odvykla a zapomněla jsem, jak ten čas využívat, abych se nenudila. A možná že to tak mají i ostatní.
Přeci jenom přes den se člověk může setkat s přáteli, vyrazit někam do společnosti, ale když tak ležíte večer v posteli (kromě toho že pravděpodobně přemýšlíte na blbostmi) si vzpomenete na to, jak hezký bylo, když vám tu postel někdo zahříval…nebo jaké by to mohlo být, kdyby tam teď byl někdo s vámi.
A pak se to ve vás hromadí. A ještě k tomu mi teď přijde (a ono většinou, když jsem sama..) že na všechny přišlo jaro. Jdu do školy, potkávám samé páry, jdu ze školy, všude páry, jdu od Bý, páry, páry páry! A to mě docela deptá..když vidím, jak jsou spolu šťastný. Taky bych chtěla být tak šťastná. Ano, mám skvělé přátele, ale vztah je vztah.
A také, když už mluvím o přátelích, nemůžu je otravovat pokaždé, když se cítím sama. Ano, scházíme se a osobně si myslím, že teď s přáteli trávím docela dost času, ale když přijdu domů, jsem tam zase sama. Pokud se nedomluvíme, asi těžko za mnou přijedou, aby mě překvapili..už jen proto, že mají jednak svůj život a jednak se jim to nevyplatí, když nemají 100% jistotu, že jsem doma. A já tu přitom doma sedím sama.

Nejspíš všichni svým způsobem potřebujeme někoho, kdo nás překvapí, i když to nečekáme, kdo nám dá najevo, jak mu na nás záleží, kdo nás obejme, kdo nám dá pusu na dobrou noc, pro koho budeme vším, kdo klidně bude riskovat zbytečnou cestu jen, aby nás viděl. Zkrátka svoji spřízněnou duši, která by nám podala ruku a řekla, že to zvládneme pokaždé, když budeme na pochybách. Asi to zní jak z nějakého romantického filmu, kde se hlavní hrdina nakloní ke své vyvolené a řekne: "Zvládneme to spolu." Pak jí podá ruku a spolu dokážou naprosto cokoli..ale upřímně, kdo z nás by tohle nechtěl? Asi každý po něčem takovém v hloubi duše touží. A proto se tak žene do těch vztahů, proto se dobrovolně necháme zraňovat. Prostě jen čekáme na někoho, kdo nám podá ruku a pomůže nám vstát..kdo v nás bude věřit víc, než my sami. A je nám jedno, že nás to bude stát tu bolest a utrpení, protože jsme ochotni to ustát, jelikož po výsledku toužíme víc než po čemkoliv jiném. A až přijde někdo, kdo nám podá ruku a my mu budeme důvěřovat, nikdy ho nenecháme odejít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jste zamilovaní?

A kdo není? 23.1% (6)
Ano. 65.4% (17)
Ale už ni ne. 7.7% (2)
To tak! Ani náhodou. 3.8% (1)

Komentáře

1 lovatics-world lovatics-world | Web | 29. dubna 2015 v 16:15 | Reagovat

Moc hezký článek k zamyšlení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama