Tento článek píšu hlavně, protože naše třída se už takového projektu účastnila podruhé tento školní rok. Nejdříve jsme prodávali červené mašličky na pomoc lidem postiženým virem HIV a dnes (19.3.) jsme prodávali srdíčka a náramky jako součást projektu Život dětem.
Poprvé jsme prodávali, abychom se mohli účastnit besedy s pánem, který má AIDS a povídat si s ním o jeho životě. Prodávání se účastnila drtivá většina třídy. Byli jsme rozdělení do skupinek po 4 (myslím) a každá skupinka dostala krabici s 50 mašličkami. S výpomocí jednotlivých skupin jsme pak všechno prodali, ale můžu vám říct, že to nebylo vůbec jednoduché. Naše skupina byla na městě, oslovovali jsme spoustu lidí a snad každý odpověděl, že ne. Výmluvy měli různé: "Na tohle nepřispívám." "Oni si peníze nezaslouží." Nebo jen sprosté ne. Vadil mi ten přístup. Hodně lidí nás poslalo do patříčných míst a to jsme se to snažili prodat. Nakonec se nám to podařilo prodat po známých a hrstce dobrý lidí. Bylo dost těžké, jelikož si tu mašličku nechtěl skoro nikdo kupovat a ještě na nás byli za to zlí. Moje idylická představa o lidech našeho města zmizelo po čtvrt hodině, kdy jsme slyšeli jen samé negativní a hanlivé narážky. Všichni, co jsme to prodávali, jsme se shodli na tom, že máme velký respekt k lidem, co takhle prodávají a účastní se dobré věci-samozřejmě ne k těm, co berou výdělek rovnou do kapsy.
Za prodané mašličky jsme tedy měli vlastně odměnu a to onu besedu. Besedy jsme se účastnili všichni a ti, kteří se na prodeji nepodíleli, si za besedu platili. Beseda byla úžasná a myslím, že nás všechny překvapilo, jak otevřeně o tom ten pán dokázal mluvit. Za to úsilí při prodávání nám to stálo, ale zprvu jsme se na to opravdu měli chuť vykašlat..už kvůli tomu, jak se na nás lidé dívali.
Při druhém prodávání jsme byli rozdělení na dvojice a bylo nás jen pár, protože polovina třídy byla na horách. Na prodej jsme dostali 50 náramků a 50 srdíček. Lidé rozhodně reagovali mnohem lépe a byli ochotnější. Podle mě je to hlavně, protože peníze jdou na děti (a co si budeme povídat, děti má každý rád narozedíl od lidí HIV pozitivních, ke kterým mají mnozí odpor) a navíc je tohle už dlouhodobá akce, kterou lidé znají a vědí, že jde o dobrou věc.
Prodávali jsme od osmi do dvanácti a lidé si srdíčka docela kupovali. Náramky moc lidí nechtělo, ale to spíše kvůli tomu, že jsme prodávali starší věkové skupině a také, že náramky byli dražší. Když nás lidé odmítali, tak často s tím, že přispívají jinak. Chápu, že jsou různé možnosti, jak přispět, nicméně by mě zajímalo, kolik lidí opravdu mluvilo pravdu a kolik z nich se jenom vymlouvalo. Občas se lidé také chovali dost hrubě, že prostě sklonili hlavu a neposlouchali nebo že nás prostě obcházeli už z dálky. Lidé, co slušně odmítli nám ani tak nevadili, když jich tedy nebylo hodně za sebou, pak už člověku morálka klesne. Náladu nám naopak zvedli lidé, co přišli a říkali s radostí, že to určitě chtějí přispět a dali nám třeba i víc. To bylo naprosto úžasný! Takových lidí by mělo být víc. Ale také jsme se doslechli, že už je několikrát napálili, takže jsme ukazovali povolení atd.
Za tu chvíli jsme sice nestihli prodat všechno, ale většinu jsme udali, navíc někteří dávali víc peněz nebo si nic nebrali a dali nám peníze jen tak, což nám zvedlo náladu, ale také příspěvek na děti a kdyby si byli brali ty věci, možná bychom to prodali dokonce všechno, kdo ví.
Všichni jsme si také srdíčko nebo náramek koupili (stejně jako mašličky) a já si koupila oboje. A bude je hrdě nosit..jednak aby lidé viděli, že jsem přispěla a jednat proto, že se mi náramky i srdíčka moc líbí.
S holkama jsme se pak shodly na tom, že už určitě NIKDY neodmítneme někoho, kdo bude takhle prodávat (pokud tedy budeme vidět že má kasičku a nejde mu výdělek jen tak do kapsy) a to už jen kvůli tomu, jakou práci dá to prodat nebo pořád se usmívat, když vás všichni odmítají.
A co vy, jak jste na tom s přispíváním? Věříte lidem, kteří takto prodávají? A jaký máte názor na podobné akce? Napište do komentářů..








Když vidim, že je to nějaká organizace, která prodává tyhle srdíčka, mašličky, náramky, kytičky atd., tak klidně a ráda přispěju, ale když po mě chce peníze někdo, kdo na první pohled vypadá jako podvodník, tak toho si vůbec nevšímám.. Když jsem třeba v Praze a během 10 minut potkám na ulici 5 lidí bez domova, jak žebrají o peníze, nikdy nevim, jestli jim mám peníze dát nebo ne.. U nich nejde poznat, jestli to chtějí na jídlo a na ubytování nebo na víno.. Moc ráda bych všem přispěla, ale zase na druhou stranu nemám peněz na rozhazování a mě taky nikdo peníze jen tak nedá.. Ale když jde o tyhle srdíčka pro děti nebo o podobný akce, tak to se nerozmýšlim a přispívám :)