Usnula jsem, ale k ničemu mi to nebylo. Měla jsem noční můru. Zdálo se mi o tom, že nás ten muž honí a já po něm střílím, ale on neumírá, akorát se mi směje. Říká, že si pro nás všechny brzy přijde taky. Že jsme na cestě ke své vlastní zkáze a postupně se sami zničíme. Zbudila jsem se celá spocená. Naštěstí jsem nebyla první vzhůru. Becky seděla za volantem a koukala před sebe.
Vlezla jsem si na sedalo spolujezdce. "Taky nemůžeš spát?" Zakroutila hlavou. "Mám strach usnout. Bojím se teď všeho." Povzdechla si. "Dřív jsem si to neuvědomovala, ale teď už vidím, že nám opravdu hrozí nebezpečí i smrt a to nejen díky téhle práci, ale taky v normálním životě. Lidé denně umírají, denně se vraždí a všude kolem se dějí hrozné věci. A tímhle na sebe přivoláváme ještě víc problémů a nebezpečí, než je zdrávo." Přikyvovala jsem. "A proč nespíš ty?" "Mám výčitky svědomí. Zabila jsem člověka a to není jen tak." "Ale zachránila jsi mi život..nebo minimálně jsi mu zabránila, aby mi ublížil. A to chtělo hodně síly a odvahy." Usmála jsem se, i když mi to zas tolik nepomohlo, pořád jsem se trápila. "Já si jen tak řikám, že nás to všechny hrozně změnilo. Jako jasně, tu práci děláme pomalu půl roku, tak se to dá čekat, jenže si tak říkám, jestli nás to nezměnilo moc. Vždyť koukni se na Vernona, býval to poslušný kluk, který posloucha a ctil své rodiče, i když si to nezasloužili, byl poctivý a snaživý, teď je z něj pomalu zločinec, je průbojný a umí si stát za svým názorem. Mark je zase hrozně agresivní. První společné týdny, kdy jsme byli jen přáteli, byl klidný a vyrovnaný, ale teď? Chvílemi z něj mám strach. Já jsem se taky změnila, dříve bych sice klidně kohokoli uhodila, abych se ubránila nebo, abych pomohla někomu jinému, ale zabít? To ne, to měla být moje hranice. A, přiznej si to, i ty ses změnila. Byla si pořád se svou rodinou, neustále si s nimi byla aspoň v kontaktu, byli pro tebe vším, teď se sotva smíte slyšet. Nevíš, jestli s nima něco je, jak se mají, co dělají, prostě nic. Nemrzí tě to?" Becky se na chvíli zamyslela. "Ani ne. Víš, asi jsme se změnili k horšímu, ale pořád jsme to my, pořád držíme pospolu a pořád máme stejné hodnoty, akorát jsme schopní zajít kvůli určitým věcem dál. Ale jsme tak silnější a to je podstatné. Ti slabí by se hned vzdali, ale my se jen tak nevzdáme, dotáhneme to spolu hezky do konce." Měla jsem radost, že to Becky brala takhle, hned mi to zvedlo náladu.
Za chvíli už se vzbudil i Vernon s Markem a Becky nás pak všechny seznámila se svým plánem. "Benedict nám poslal seznam míst, kde bychom mohli najít příští poklady a mě nejvíc zaujalo Polsko a muzeum panenek." "Panenky?" Zasmál se Mark. "No jo." "A k čemu to proboha bude?" "To ti hned ukážu.." otevřela noteook a ukázovala nám různé pochybné stránky s pověstmi. "Traduje se, že kdysi dávno existovala čarodějnice a ta ze všeho nejvíc toužila po elixíru mládí, ale za nic na světě se jí nedařilo ho sestrojit, rozhodla se tedy, že mládí docítí jinak. Vzala svou oblíbenou panenku z dětství, která symbolizuje útlý věk a nevinnost, očarovala ji a udělala si z ní talisman. Dokud ji nosila s sebou, prostě a jednoduše nestárla. Ovšem po několika letech se to rozneslo a každý chtěl zůstat navždy mlád, takže jí panenku ukradli. Hledala ji dnem i nocí, ale už ji zpět nezískala. Panenka putovala z ruky do ruky až se zastavila u jednoho sběratele, který spíš, než že by věřil na tuto pověst, ji toužil mít prostě doma a nechal si ji. Po jeho smrti byli všechny jeho panenky, a že jich bylo, svezeny a bylo zaleženo muzeum hraček a panenek, kam se teď chodí mnozí kochat starými a vskutku skvostnými exempláři. A my se tam mimochodem vypravíme taky." Zakončila svůj výklad Becky. Nám ostatním ještě chvíli trvalo, než jsme to všechno vstřebali, ale pak jsme souhlasili, že vyrazíme do Polska do muzea starých hraček a panenek a budeme hledat tu správnou.
Becky: Můj plán na nalezení dalšího pokladu byl sice chytrý, ale nepočítala jsem s jednou věcí a to s tím, že v Polsku je takových muzeí víc. Místo krátkého dvoudenního výletu nás čekalo týdenní bloudění po celém Polsku. Všichni jsme už byli znechuceni tolika panenkami a hračkami, že jsme měli chuť se na to vykašlat. "Přísahám bohu, Becky, jestli už tady nebude, vzdávám to." Bručel Vernon. Už z toho byl celý otrávený. "Já vím, taky už mě to nebaví, ale tohle už je poslední."
Zajeli jsme na parkoviště a vystoupili z auta. "Čistě teoreticky, jak poznáme, že je to ta pravá a že už jsme ji nepřehlídli?" Zeptala se Mel. "Dobrá otázka." Zarazila jsem se. Všichni se na mě dívali plni očekávání. "Má poničenou nožičku, podle toho ji poznáme." "No to je tedy super a nechtěla si nám to třeba říct dřív?" Rozčiloval se Mark. "Já to kontrolovala." "Fajn." Řekl nedůvěřivě Mark.
A bylo to tu zas. Procházeli jsme muzeum a bylo vidět, že všichni byli už vážně dost otrávení ze všech těch panenek a proto jsem se také snažila najít tu pravou co nejdřív, abychom mohli vypadnout. Pak jsem ji spatřila. "Vernone," vzala jsem ho za rukáv a odtáhla k jedné vytrýně. "koukni na ni." Vernon po mně vrhl otrávený pohled. "No jo, krásná." Musela jsem se smát. "Ale ne, koukni na její nohu." Pokrčil rameny. "Má jí stejnou jako všechny ostatní, žádné známky po poničení." Přitáhla jsem ho blíž, aby mohl lépe vidět. "Podívej se pořádně! Je vidět, že je opravovaná a proč ji asi opravovali? Protože byla poničená! To je ona, jsem si tím jistá!" Vernon chtě nechtě přitakal. "Dejme tomu, že máš pravdu, jak jí chce dostat z tý vitríny, hmm?" To byl oříšek. "Rozbít ji?" Řekla jsem zdánlivě nevinně. Vernonův výraz mluvil za vše. "Dobře, tak ne."
Mark s Melisou k nám dorazili za chvíli s nápadem, jak to provedeme. "Lidi, obešel jsem to tu a jsou tu asi jen dvě kamery, co míří na tuto vytrýnu, obě se otáčejí a na zlomek vteřiny je tohle místo bez dozoru." "O to se ale stará tamten hlídač." Doplnila ho Melisa. "O toho se postarám já." "Nerada vám kazím optimismus, ale nemyslíte si, že za ten zlomek vteřiny, který máme, to prostě nezvládneme? Je to moc riskantní." Pravil skepticky Venon. "Musíme to promyslet, vrátíme se sem zítra." Navrhla sem. "No jasně, za prví, kdo z vás chce trávit další den v muzeu panek? A za druhý, nebude to třeba nápadný, když sem půjdeme hned druhý den znova?" Kazil nám naší ideu dál. "Vernone, tys na to kápnul!" Dala jsem mu samou radostí pusu. "Co?" "Převleky!" Zaradovala jsem se. "Ale no tak, já se převlíkat nechci." Povzdychla si Mel. "Ale no tak, bude to zábava." Usmívala jsem se. "Možná pro tebe.. Ty ses minule nepřevlíkala." Argumentoval Mark. "No ty máš co říkat, tys na sobě neměl tu stranou paruku." Urazila se Melisa. "Jo, ta byla fakt vtipná." Začal se smát. "Hej! To ti někdy vrátím, počkej!" Strčila do něj. "Deme už?" Ptal se Vernon otráveně. "Jo." Souhlasila jsem.







