close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(60)

19. dubna 2015 v 18:04 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Na pokoji jsme všichni plánovali, jak to udělat, abychom panenku získali. Z ničeho nic se Mel sebrala, že má nápad a my jí další hodinu neviděli. Mezitím jsme vymysleli dokonalý plán, jak odvést pozornost a postarat se i o kamery, pak se otevřeli dveře a Mel držela v ruce panenku. "No podívej, co si s ní udělala? Už jí z toho hrabe." Ukazoval Venon jejím směrem. "Ale ne," uraženě si odfrkla. "tahle panenka je napodobeninou tý, kterou potřebujeme získat. Možná by nebylo od věci, je vyměnit, abychom nevzbuzovali pozornost, že by po našem odchodu zůstala prázdná vitrína." "Dobrý nápad." Usmál se Vernon. "Ale já si jí teď od tebe vezmu, jo? Pro jistotu. "Melisa se musela smát a já měla taky co dělat, abych nevybuchla smíchy.
Mark se pak připojil na internet, aby si zjistil, v kolik zítra otevírá to muzeum a pak se zarazil. "Hej, lidi.." ukízal na obrazovku. "s tímhle jsme jaksi nepočítali." Všichni jsme se naklonili k notebooku a přečetli si, co bylo na první stránce napsáno a to, že zítra je zavřeno. "Kdy to tam přidali?" Divila jsem se. "Dneska dopoledne. Myslím, že nám tím udělali čáru přes rozpočet." "To bych řek." Souhlasil Vernon. Všichni jsme byli naštvaní, nevěděli jsme, co s tím teď dělat. Najednou Vernon dostal nápad. "Bude to znít šíleně, ale co kdybychom se tam vloupali?" "Přeskočilo ti?" Vyjela na něj Melisa. "Ne, počkej, uvažuj, chceme tu panenku a takhle to bude jednodušší, protože se nebudeme muset starat o čumili a hlídače." Melisa nevěděla, čím argumentovat. "Není to zas tak blbej nápad." Souhlasil po delším přemýšlení Mark. "V tom řípadě to musíme přeorganizovat." Vzala jsem si notebook a začali jsme plánovat vloupání namísto krádeže za bílého dne.
Druhý den jsme se brzo ráno rozešli, aby nás nikdo spolu nespojoval. Každý jsme se do budovy dostali jinak. Já jsem se tam vkradla zadními dveřmi, Mark zvolil střechu, Vernon sklep a Melisa tam vlezla přes větrací šachtu. Sešli jsme se až na místě. "Jste tu, fajn." Oddechla jsem si, že se nic nepokazilo. "Mel, máš tu panenku?" Melisa se otočila na Vernona. "On mi ji zabavil." "Pro tvoje vlastní dobro." Vrhnul po ní významný pohled. Usmála jsem se. "Dobře." Vzala jsem si panenku od Vernona, Mark otevřel vitrínu. A pak začal houkat alarm. "S tlakovýma čidlama jsme nepočítali, co?" Poznamenal vtipně Mark. "Berte to!" Křikla jsem, rychle jsme do vitríny hodila naší panenku a zdrhali jsme všichni hlavním vchodem. Proletěli jsme dveřma. Uběhli jsme sotva pár metrů a uslyšeli jsme výbuch. Tlaková vlna nás odhodila stranou. Dopadli jsme na zem a všichni jsme se museli ujistit, že jsme naživu. "Jsem v nebi nebo ještě mezi živýma?" Rozhlížel se Vernon. "Myslím, že jsme celý." Řekla jsem po bližším ohledání. "Co to sakra bylo?" Všichni jsme se otočili k místu, kde ještě před chvílí stálo muzeum. "Podle mě to nebyla náhoda." Řekla Melisa do děsivého ticha, které nastalo. "To rozhodně ne." Souhlasil Mark.
Než jsme se z tho stačili vzpamatovat, přijela sem policejní auta. "Nestalo se vám nic?" Přiběhl k nám jeden policista. "Ne, to je v pořádku." Ujišťovala jsem ho. "Máte štěstí, že jste nebyli uvnitř. Vezmeme vás na stanici." S ostatními jsme se po sobě podívali. "To nebude nutné." Snažila jsem se ho přesvědčit. "Ale ano." Odfrkla jsem si, ale nic jiného se nedalo dělat.
Nasedli jsme si tedy všichni do policejního auta. Melisa se ke mně naklonila a zašeptala: "Co s tou pananekou?" Pohledem sjela na svou bundu, po kterou jí ne moc efektivně skrývala. "Nevím." Šeptla jsem zoufalým hlasem.
Na stanici jsme dle mého jeli až moc dlouho, uvážíme-li, jak rychle dorazili policisté na místo činu. Náhle jsme prudce zastavili. "Co se děje?" Mark svraštil čelo. Řidič vystoupil, uslyšeli jsme střelbu. Instinktivně jsme se sklonili. Dveře od auta se otevřely a stál tam statný mladý muž, který k nám natahoval ruku. "Jsem od Benedicta, v klidu, pojďte, ale rychle!" Pobízel nás. Z auta jsme vyskákali rychle a běželi jsme do jiného. Nasedli jsme si a odjeli jsme na blízké letiště, kde nás vyzvedlo Benedictovo letadlo, pak jsme čekali na další zprávy.

Po půl hodině letu, se objevil Benedictův obličej na obrazovce na stěně. "Nebojte se ničeho, můj pilot vás teď zaveze na bezpečné místo, kde přečkáte noc. "Ale co naše věci?" Strachoval se Mark. "Na ty zapomeňte. Dostanete nové, až dorazíte na místo. Tam předáte i tu panenku, ráno dostanete nové instrukce a vydáte se na trénink." "Jaký trénink?" Zajímalo nás všechny. "Uvidíte." Tajemně se usmál a ukončil hovor. "To znělo důležitě." Poznamenal Mark. "Taky si myslím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Do jaké třídy chodíte?

1. 1.2% (1)
2. 0% (0)
3. 0% (0)
4. 0% (0)
5. 3.6% (3)
6. 3.6% (3)
7. 4.8% (4)
8. 8.3% (7)
9. 27.4% (23)
Studium na střední škole. 45.2% (38)
Studium na vysoké škole. 3.6% (3)
Pracuji. 2.4% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama