close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(61)

26. dubna 2015 v 2:46 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Melisa: Udivovalo mě kolik tajných míst a schovávaček měl Benedict po celém světě. Nyní jsme byli v poměrně velkém dvouposchoďovém domě dokonce i s balkónem. Široko daleko nebylo nic, nikdo kdo by nám mohl ublížit, mohli jsme tudíž být v klidu a relaxovat, ale mě se to nedařilo za žádnou cenu. Byli jsme ve vířivce, prošli jsme se po okolí, hráli jsme hry, všichni se skvěle bavili, jen já, jsem byla pořád duchem někde jinde. "Mel, děje se něco?" Bál se o mě Mark. "Jsi nějaká bledá." Přidal se k němu Vernon. "Já nevím, je mi nějak divně, půjdu si radši lehnout." Usmála jsem se spíš z povinnosti, abych je uklidnila a zalehla jsem do postele. Mark za chvíli přišel za mnou. "Trápí tě něco?" "Ne, jsem v pohodě, jen se toho děje poslední dobou moc a moje tělo už to očividně nezvládá." Mark souhlasil. "My všichni bychom si měli odpočinout. Zalezl pod peřinu, dal mi pusu na čelo a za chvíli usnul. Já jsem ale nechtěla spát, možná ze strachu, co se mi bude zdát.
V půli noci jsem chtě nechtě zabrala. Zdál se mi příšerný sen. Stal se ze mě sériový vrah, střílela jsem lidi na potkání, často bez důvodu i nevinné lidi a jak jsem tak kolem sebe střílela, trefila jsem i Marka. Rychle jsem k němu přiběhla a snažila jsem se zastavit krvácení, ale nešlo to. Umřel mi pod rukama.. zabila jsem ho. Vzbudila jsem se orosená potem. "Bože, co jsem to provedla?" Vytřeštila jsem oči. Mark se na mě celou dobu díval. "Mel, musíme si promluvit." Posadil se a podíval se mi zpříma do očí. "Chováš se divně, už dlouho a není to jen únava, je to něco víc. Co se s tebou stalo? Si poslední dobou jak vyměněná." "Taky že jo." Řekla jsem tiše. "Co?" "Jsem vyměněná.. Už nikdy nebudu stejná." Mark nevěřícně kroutil hlavou. "Hale, všichni jsme se změnili. To si prostě tahle práce žádá, ale vidíš, jsme pořád lidé, dobří lidé a nikoho to netrápí." "Mě jo." "Vážně?" Objal mě. "Marku, já jsem vrah." Řekla jsem tiše a rozklepala jsem se. "Ale no tak." Přitiskl mě k sobě. "Ty nejsi žádný vrah, podívej se na mě." V očích se mi leskly slzy. "zachránila jsi Becky život. To nebyla vražda, spíš sebeobrana." "I tak.. Zabila jsem člověka. Mohla jsem ho jenom poranit, ale já ho prostě musela dorazit. A nejvíc mě na tom děsí, že se mi to na chvíli, na malý zlomek vteřiny, líbilo. Jako by mě něco v té hrozné ohavnosti zároveň uspokojovalo. Co se to se mnou děje?" Mark mě políbil na čelo. "Nic se s tebou neděje. Měla si dobrý pocit, protože si Becky zachránila, pomohla si jí a proto ses cítila dobře." "Možná máš pravdu." Připustila jsem, i když jsem pořád měla výčitky. "To víš, že jo. Hlavně se kvůli tomu netrap..nebo mu ještě uděláš radost a to on si nezaslouží." Usmála jsem se a lehla jsem si. Ulevilo se mi, vážně. "Tak dobře." Mark mě pohladil po vlasech a lehnul si vedle mě. Najednou mi šlo usnout snadno.
Ráno jsme si prohlíželi obsah skříní v našich pokojích. Měli jsme tam spoustu nového oblečení a další elektronické vychytávky, ze kterých měla největší radost Becky. Já si zkoušela nové tílko. Mark mě s potěšením pozoroval. "Tohle ti vážně sluší." "Já vím, má to výstřih." Usmála jsem se. "Přesně." Málem jsem vybuchla smíchy. No jo chlapy.
Becky na snídani přišla také v novém, měla na sobě květinové tričko a přiléhavou sukní. Úplně celá prokoukla. "Becky, tobě to sluší!" Musela jsem jí pochválit. "Díky. Vám taky." Oplatila mi kompliment. "A kde máš Vernona?" Zajímalo mě. "No, víš, jak se říká, že holky se dlouho vypravují? Tak Vernon je asi holka." Smála jsem se až do chvíle, kdy přišel, to jsem musela rychle ztichnout, aby to nebylo nápadné. Musím uznat, že mu to ale slušelo. Měl na sobě perfektně padnoucí nové dříny a nové tričko, které zvýrazňovalo jeho postavu. Vlasy měl hezky vyčesané a celý tak nějak prokoukl.

Všichni jsme se najedli k prasknutí. Měli jsme toho na výběr tolik, že nám bylo líto něco neochutnat. Na stole byl nespočet druhů pečiva-sladké i slané, cereálie, jogurty, zelenina, ovoce, uzeniny všeho druhu, vajíčka naměkko i tzv. volská oka a dokonce i houby. Zkrátka všechno. "Myslím, že už nikdy nebudu potřebovat jíst." Prohodil Vernon nácpaný až k prasknutí. "Já taky ne." Souhlasil Mark. "Možná jen nějakou menší večeři a oběd." Začala jsem se smát. "Ale žádný svačinky!" řekl rozhodně. "možná jen ta půlnoční, tu přece nemůžu vynechat." Becky se jen pousmála, protože se s tím plným břichem už nemohla ani pořádně smát. "Navrhuji, že si teď všichni půjdem lehnout a budeme celý den odpočívat." Usmála jsem se při pohledu na všechny ostatní. "Jo, jen mě tam někdo musí vytáhnout." Poplácal se po břiše Mark. Už jsem ho chtěla táhnout do schodů, když v tom vešel do místnosti nějaký cizí muž s dopisem v ruce. "Tady." Řekl hrubým hlasem a podal mi ten papír. Otevřela jsem ho, odkašlala si a začala jsem číst nahlas. "Tento muž, Frenk, vás odveze do jednoho bludiště, kde budete dneska celý den trénovat. Vrátíte se až na večeři, doufám, že jste se pořádně nasnídali. A abyste měli jistotu, že to není podvrh.. MAČABA." S ostatníma jsme se na sebe podívali. "No, asi je čas vyrazit." Frenk přikývl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jste zamilovaní?

A kdo není? 23.1% (6)
Ano. 65.4% (17)
Ale už ni ne. 7.7% (2)
To tak! Ani náhodou. 3.8% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama