close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(63)

30. dubna 2015 v 23:04 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Venku už na lavičce čekali Vernon s Becky a Frenk se na nás nevěřícně koukal. "Byl dost blbej nápad ho tam pustit samotnýho!" Vyčetla jsem mu to, na někoho jsem to přece svést musela. "Nebyl, jen se ukázalo, že je neschopný to zvládnout sám." Mark se na mě podíval. "Naštěstí mám někoho, kdo mě v tom nenechá." Dal mi pusu na tvář. "Příště jdeme spolu." Navrhla jsem. "Stejná pravidla pro všechny." Odporoval Frenk. "No, měli bychom vyrazit, ať stihnete tu večeři." Řekl a šel pro klíčky od auta.
"Marku, seš v pohodě?" Prohlížila si ho Becky. "Jo, to je jen zaschlá krev, nic víc." Becky se na mě podívala pohledem, který naznačoval, že jsem měla správný pocit. "Tak dobře."
Nasedli jsme do auta a všichni jsme na chvíli zavřeli oči a relaxovali. I když se to nezdálo, byla to pro nás všechny těžká zkouška po psychické stránce.
Navečeřeli jsme se a unavení jsme šli spát. Zalehla jsem do postele, ale Mark nechtěl. "Opravdu ti nic není?" "Po fyzický stránce ne." Posadila jsme se. "A po psychický?" Mark se zvedl a šel k oknu. "Co když jsem bez tebe naprosto neschopnej? Co když nedokážu prostě normálně fungovat.. přiznej si, že všechno, co jsem dělal bez tebe, bylo k ničemu." "To není pravda," uklidňovala jsem ho. "co to, jak jsi skočil na to auto a nedbal si nebezpečí jen abys získal ty hodinky? Co to, jak jsi hrál opilýho a popral ses na té oslavě, když jsme ty hodinky kradli, co celý tvůj život předtím, než jsi do tohohle šel?" Mark sklonil hlavu. "Vždycky to bylo pro tebe.. A můj život předtím? To ani nebyl život.. a když jsem pak poznal Benedicta, hned na začátku jsem se nechal chytit a až ty jsi mě vysvobodila..děláš to pořád. Bez tebe jsem ztracenej." Objala jsem ho a hlavu jsem mu položila na ramena. "To ty si mě ve skutečnosti zachránil, víš? Kdybych tě tenkrát nepotkala, byla bych se tam sama zbláznila. Jako jo, lezl si mi na nervy a lezeš i teď, ale pořád tě miluju. Já bych bez tebe ani nebyla tady. Nejspíš bych už dávno skončila v bláznci." Mark mě políbil. "Já bych tě tam nenechal. Hezky bych si tě našel. Víš, že vycítím, kde jsi…teda spíš ty to vycítíš, ale já to časem vychytám." Smála jsem se. "Marku, já tě miluju..ať už kdykoli řeknu cokoli, tohle myslím vážně." Mark mě k sobě pevně přitiskl. "Já tebe taky a vždycky budu." Pak jsme zalezli do postele a oba jsme spokojeně usnuli.
Becky: Před spaním jsme si ještě v posteli s Vernonem chvíli povídali. "Musíš z nich mít radost." "Jako z Melisy a Marka?" "Jo." Horlivě jsem přikyvovala. "Dneska jim to spolu slušelo. Jeden druhýho potřebuje, je to tak hezký." Vernon se usmál. "Já to věděl.. Mimochodem na co jsi myslela, když jsi bloudila v tom bludišiti?" Pokrčila jsem rameny. "Tak nějak na všechno tohle. Na Benedicta, naše první setkání a tak.. A na co jsi myslel ty?" "Na tebe a na to, že tě chci najít. Asi proto jsem se hnal tak dopředu." Smála jsem se. "Já věděla, že mám na tebe počkat." "Taky už jsem se řítil." Lehla jsme si blíž k němu. "Dobrou noc." "Dobrou."
Následující ráno jsme vyrazili ke skutečnému bludičti. Já jsem si s sebou vzala dostatečné množství přístrojů od Benedicta, nevěděla jsem, co přesně se nám může hodit, tak jsem toho vzala raději víc než míň. "Becky, nepřeháníš to trochu?" Divilse Vernon. "Ne, proč? Beru jen to nejnutnější." Ujišťovala jsem ho a do náručí jsem brala další a další věci. "Podrž to." Dala jsem mu do ruky tři přístroje. Sama jsem si vzala svojí hromadu a vyrazili jsme k autu.
Nasedli jsme do dodávky a odjeli jsme až k bludišti. Vystoupili jsme a všichni jsme zůstali na chvíli užasle stát. Přímo před námi bylo masivní bludiště, mnohem větší než to, ve kterém jsme trénovali. Bludiště bylo z vysokých trnitých keřů. Muselo trvat roky, než vyrostly do této výšky. Trochu mě to děšilo. To bludiště muselo chránit cenný poklad a rozhodně tu nebylo jen tak náhodou. Všechny nás to zaskočilo. Snažila jsem se uklidnit. "No aspoň s sebou máme tohle." Ukázala jsem na naše přístroje. "Pamatujete si, jak jsme zmapovali podzemní chodby ve Znojmě? Podle mě, by se tento přístroj dal využít i teď. Jenom to naskenuju." Položila jsem ten přístoj na zem a počkala jsem až se sken dokončí.

Mark se pobaveně usmál. "Nečekal jsem, že to bude tak jednoduchý." Pokrčila jsem rameny a usmála jsem se. "Tak jdeme, tady na konci vidím nějaký neidentifikovatelný objekt." Ukázala jsem to Vernonovi. "Vypadá to, jako by to vyzařovalo nějaké záření." Podívala jsem se pozorně a opravdu to tak vypadalo. "Co to asi je?" Zadívali jsme se všichni na displej. "Pojďme to zjistit." Navrhla Melisa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama