Ano, nejspíš jsem člověk, kterého naštve skoro všechno, ale co opravdu nesnáším je, když se mě někdo zeptá, jestli ho mám ráda. Přiznávám, že jsem se na to také kdysi ptala, ale už to dělat nebudu, napíšu sem i proč. Přemýšlela jsem o tom, proč lidé vůbec takové otázky mají a napadlo mě, že napíšu otázky, které mi vadí a k nim i důvody..
Až se mě zeptáš: "Máš mě ráda?" neodpovím.
Proč?
Pokud tě mám ráda, říkat ti to nemusím, víš to. Pokud tě ráda nemám, zbytečně tě to bude mrzet.
Až se mě zeptáš: "Miluješ mě?" budu zticha, protože na tohle by ses neměl ptát.
Jestli tě miluji, říkám ti to sama od sebe a často. Jestli tě nemuluji, budu lhát tobě i sobě nebo jednomu z nás zbytečně ublížím.
Až se mě zeptáš: "Zůstaneš tu se mnou?" neřeknu nic. Budu-li mít v úmyslu zůstat, udělám to bez ptaní, nebudu-li chtít tam s tebou být, je lepší rovnout odejít a ne si vymýšlet výmluvy.
Až se mě zeptáš: "Jak dlouho tu čekáš?" nikdy neřeknu ten pravý čas. Když budu chtít přehánět, zveličím to, když budu chtít ukázat, že se nemusíš stresovat, protože čekám jen chvilku, řeknu, že asi pět minut.
Až se mi řekneš: "Proč jsi sama?" Asi se na tebe vyčítavě podívám. Odpověď by vedla buď k tomu, že nikomu nejsem dost dobrá nebo, že jsem byla s klukama, kteří si to mysleli. Ať tak či tak, stejně mě to urazí.
Až se mě zeptáš, kolik mi je let, asi se zamyslím. Buď budu pátrat v hlavě, protože věk se mění každý rok a kdo si to má ksakru pamatovat.. Nebo si vymyslím falešný věk-podle toho, zda chci vypadat starší nebo mladší.
Až se mě zeptáš, jak se mám, nečekej pravdu. Když ti budu chtít ukázat, že jsem v pohodě a nic se neděje, budu se přetvařovat. Když ti budu chtít říct pravdu, patříš k lidem, co by to na mě měli poznat, aniž bych jim to řekla.
Až se mě zeptáš: "Kam půjdeš?" nebudu vědět, co odpovím. Kdybych ti to chtěla říct, pravděpodobně bys to už věděl nebo bys šel se mnou, když nebudu chtít, abys to věděl, budu muset najít nějakou výmluvu nebo lež.
Až se mě zeptáš: "Co děláš?" mohlo by ti dojít, že jsem zrovna s tebou ať už přes počítač nebo naživo. Každopádně je to dost hloupá otázka. "Co jsi dneska dělal/a?" nebo "Jaké má plány na víkend?" je něco jiného a jsou to aspoň opodstatněné otázky.
Až se mě zeptáš: "Máš hlad?" odpovím otázkou: "Existuje vůbec chvíle, kdy hlad nemám?" jsem totiž prostě hladový člověk.
A teď bych to ráda trochu odlehčila..
Až se mě zeptáš, kolik je hodin, i když máš na ruce hodinky nebo v kapse mobil, asi tě něčím praštím. Takoví lidé mi lezou na nervy.
Až se mě zeptáš, co je za den, akorát mě tím zmateš a nejspíš ti řeknu blbost.
Až se mě zeptáš, jestli s tebou půjdu ven, když prší nebo je pozdě večer, pořádně tě profackuju, protože na tohle neexistuje kladná odpověď.
Až se mě zeptáš, proč mám ráda právě ty a ty seriály nebo filmy, koleduješ si o dlouhosáhlou slohovku o tom, že tyhle seriály a filmy jsou prostě nejlepší. A nechtěj se se mnou o tom hádat!
Až se mě zeptáš, co je za hodinu, začnu vyšilovat, protože já to nevím!
Až se mě zeptáš, jestli se těším na víkend, koleduješ si. On je někdo, kdo se na víkend netěší?
Doufám, že se vám článek líbil. Chtěla jsem zkusit napsat něco jiného.








Wow, dobrý článek :O
Nikdy jsem nad tímhle vůbec nepřemýšlela, ale ve všem souhlasím :)