Benedict dlouho mlčel, pak přišel s tím, že bychom měli pokračovat v hledání pokladů. "To nemyslíte vážně! Melisa tady leží a my máme jen tak s klidem jít?" Benedict Marka poplácal po rameni. "Stejně tady nic nezmůžete, potřebujete hlavně přijít na jiné myšlenky." "Já nikam nejdu!" Odporoval. "Vlastně..možná bychom měli." Musela jsem souhlasit. "Čerstvý vzduch by nám prospěl, navíc, když budeme tady sedět na zadku, ničemu nepomůžeme." "Becky?" Podíval se na mě vyčítavě. "Přinesu vám informace o dalším pokladu." Prohlásil Benedict a odešel.
Mark vyčkal chvilku, než Benedict zmizel za roh, pak se na nás otočil. "Copak jste se úplně zbláznili?" "Becky má pravdu, nemůžeme nic dělat a takhle budeme víc nápomocní." Zastal se mě Vernon. "Takže jí tu prostě necháme?" "Oni jí pomůžou, my ne." Vernon se ho pokusil uklidnit.
Benedict nám donesl informace o dalším pokladu. "Je to to, co si myslím?" Mark naklonil hlavu a prohlížel si ten obrázek. "Měšec, pokud sis to myslel, máš bod." Usmál se. "K čemu měšec?" Pozvedl obočí. "Toto je měšec, který nelze nikdy vyprázdnit. Je v něm jen jedna mince..ale když ji vyndáte, objeví se tam další. A tak dále a tak dále, pořád dokola." Mark pokrčil rameny. "A předpokládám, že ho najdeme v nějakém muzeu měšců." Zasmál se Vernon. "Co? Vždyť nic takového neexistuje, jak tě to mohlo napadnout?" Divil se Benedict. "No existuje už i muzeum panenek, takže.." Musela jsem se smát. Po dlouhé době jsme vlastně byli všichni schopni aspoň náznaku úsměvu. "Najdete ho u jednoho starého tkalce." "Takže ještě existuje nějaký tkalec a vy se smějete muzeu měšců?" Vernon zvedl jedno obočí. Je pravda, že na tom něco bylo. "Pochází z rodiny, která si tohoto řemesla velmi váží a přenášelo se z otce na syna, v dnešní době to ale zaniklo. Tomu muži bude tak něco kolem devadesáti let,.." Benedict ani nestihl dokončil větu a Mark mu do toho skočil. "Tak to bude jednoduchý. Sebrat starci měšec je jako sebrat dítěti lízátko, lehký jako facka." Benedict se na něj nevěřícně podíval. "Ten muž vlastně obchod s nejdražšími, nejvácnějšími a také nejstaršími tkaninami a jeho synové ho po jeho smrti mají zdědit. Ti pro vás budou největší problém. Myslím, že tušíte, kam až může zajít lidská touha po bohatství a oni si ten měšec budou chtít udržet, ať už vědí o jeho kouzelné moci či ne." Mark mlčel. "A kdy vyrážíme?" Zeptala jsem se. "Zítra ráno."
Po večeři jsme šli spát. Já jsem se ale neustále převalovala. Potřebovala jsem jít za Melisou. Vylezla jsem z postele a tiše jsem se vkradla k ní do pokoje. Bylo tam prázdno a tma, ale neodvážila jsem se rozsvítit. Sedla jsem si k ní a zhluboka jsem se nadechla. "Ahoj, Mel. Ehm.. Asi mě neslyšíš, co? Možná je to kvůli tomu, že se tu pořád válíš. Měla by ses probrat a pomoc nám s hledáním pokladů. Bez tebe to nebude ono, nikdy to nebude ono, když u toho nebudeš ty. Chci, abys s náma zase vyrazila do akce, potřebujeme tě. Naše parta je teď tak nějak neúplná.. Stýská se nám po tobě. Kdyby ses aspoň probrala..nebo nám dala nějaký znamení, že jsi v pořádku." Povzdechla jsem si. Chytla jsem jí za její studenou ruku a pevně jsem ji stiskla. Nechtělo se mi odejít, potřebovala jsem jí být nablízku. Pro případ, že by se už neprobrala, jsem jí to potřebovala říct.
Z ničeho nic se otevřeli dveře a dovnitř vstoupil Benedict. "Tedy, Vás bych tu skutečně nečekal. Pana Voida jsem odsud vyhnal před hodinou a myslel jsem si, že už nikoho z vás nenapadne sem jít." Usmála jsem se. Přitáhl si židli a sedl si vedle mě. "Co Vás trápí?" Koukla jsem se na něj nevěřícně. "To, že má kamarádka leží tady v té posteli, nehýbe se a nikdo nám neřekl, co s ní je." Benedict se na ni dlouze podíval. "Víš, vlastně ani mi tak úplně nevíme, co s ní je. Přišly rozbory, ale jsou nejasné, nikdy předtím jsme se s ničím takovým nesetkali." V tom nebyla ani kapka naděje. "Takže je to nějaký jed? Jako ten z těch trnů? A co vůbec je s tou věcí, co ten jed vyráběla?" Měla jsem tolik otázek, co prahly po odpovědi. "Ten jed to není, to už by byla mrtvá, navíc oni ten jed ani neměli, pravděpodobně ani nevěděli, že tam je nebo že existuje. Frank ho našel kousek od vás. Jim šlo pravděpodobně jen o pomstvu." "A co teď bude s Melisou, jak jí pomůžete?" Koukla jsem se na něj plna naděje. "Snažíme se najít lék proti té látce, kterou jí podali." "A pokud ho nenajdete?" Bála jsem se odpovědi. "Budeme doufat, že se s tím její tělo dokáže vypořádat samo." "To nezní jako zrovna nejchytřejší řešení." Poznamenala jsem. "To jse vše, co máme." Povzdechla jsem si. "A co to s ní vlastně dělá?" Benedict se zhluboka nadechl, jako by přemýšlel, zda mi to říct nebo ne. "Podle rozborů krve jí to prakticky rozkládá zevnitř. Zeslabuje jí to svalobou hmotu, po týdnu jí začnou odumírat orgány, za měsíc jí podle předpokladů přestane tlouct srdce." Zalapala jsem po dechu. "To proto teď má tak studené ruce. A také proto musíte jít pro další poklad. Potřebujete na její stav přestat myslet. Neříkám, abyste to s ní vzdali, ale zároveň nemůžete žít se stoprocentní šancí, že se probere." Přikývla jsem. "Teď se jděte prospat, zítra budete potřebovat sílu."







