close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část (68)

28. května 2015 v 18:18 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Popojelijsmeopárulicdálzaparkovali jsme a noc jsme strávili v autě. Hned ráno se Mark vydal pěkšy k obchodu. Zašel dovnitř. Já a Vernon jsme čekali opodál. Dlouho se nic neozývalo, pak nám zazvonil telefon. Zvedla jsem to a z telefonu se ozvalo: "Pojďte sem! Hned!" Byl to Markův hlas. "Co zase proved?" Koukla jsme se po Vernonovi. Ten jen nevěřícně pokrčil rameny.
Běželi jsme k obchodu, Mark nám otevřel dveře. Na zemi ležel ten kluk, co nám včera prodal falešní měšec. "Tys ho zabil?" Vytřeštila jsem oči. "Ne," zasmál se. "jen jsem ho praštil." Nevím, jestli se mi v tu chvíli ulevilo nebo ne. "A proč si ho vůbec prašti?" Mark se trochu pousmál. "Jednak mi lezl na nervy a jednak jsem přesvědčený, že ten měšec tady někde má." "A co ten starý pán? Ani nebude zrovna rád, že jsme mu zbili syna…vlastně oprava, že si mu ty zbil syna." "Neboj, ten tu dneska není, zjistil jsem si to, než jsme ho omráčil. Kadpopádně to asi nevydrží tak dlouho, takže pojďte hledat."
Vyběhlijsmeposchodech. Byli tam troje dveře. Jedny vedly to prostorné uklizené ložnice. Tu jsme si vzala na starost já, jelikož jako jediná holka jsem si bylajistá, že to zvládnu prohledat a zanechat ve stavu, aby si toho každý nevšimnul hned, jak vejde dovnitř. Další dveře vedly do..jak to říct slušně…neuklizeného pokoje. Ten si zabral Mark, jelikož prohlásil, že on se zvládne nejlépe vyznat v nepořádku. A třetí dveře vedly do malého pokojíku, kde byly na stěnách police s měšci. Tam šel Vernon. Sice by bylo podezřelé, kdyby tam tak cenný měšec měl vystavený a neukryl ho někam jinak, ale kdo ví..
Jako první jsem nadzvedla matraci, nic. Podívala jsme se do skříně a kromě perfektně složeného oblečení tam také nic nebylo. Pod postelí také ne. Začalo mě to docela štvát. V pokoji nebylo moc míst, kde by měšec mohl být a já už se podívala snad úplně všude. Koukala jsem dokonce i do květináčů, pod ně, na skříň, všude. Chvíli jsem si myslela, že dokonce budu zašitý v peřinách, ale prostě nic. Tam zřejmě nic nebylo.
Začínalo mě to štvát a už jsem se chystala do něčeho kopnout, když v tom se ozval jásot. "Lidi, našel jsem to!" Křičel Vernonštěstím bez sebe. "Vážně?" S Markem jsme oba vyběhli na chodbu. Vernon v ruce vítězovlastně svíral měšec. "Páni, vypadá úplně jinak než na obrázku." Prohlížela jsem si ho. "To jo, ukaž." Makr si ho vzal do ruky, otevřel ho a opravdu tam byla mince. "Hustý! Tak takhle je moje." Dal si minci do kapsy, znovu měšec zavřel, sáhl dovnitř, ale další mince tam už nebyla. "Jak to?" Zvedl jedno obočí. "Dej mi to." Zavrčel Vernon, sáhl dovnitř, ale nic tam nebylo. "Počkejte," odstrčila jsem je stranou. "Budu hádat, tohle byl první měšec, do kterého ses podíval, že?" Vernon přikývl, ale nechápal, proč se ho na to ptám. "Myslím, že on si ty mince po jedné dal do všechn těch měšců, aby je ochránil před..ehm zloději jako my." Vernon protočil oči. "To je ale chytrej parchant!" Poznamenal Mark.

Sedli jsme si tedy do kruhu. Vernon nám podával měšce z polic a já s Markem jsme z nich vysypávali mince a kontrolovali, zda se tam objeví další. Byla to hrozná piplačka. Prohédli jsme snad všechny měšce a nic. "Mě to nebaví." Řekl Mark otráveně. "To nikoho z nás." Uklidňovala jsem ho. "Podle mě je stejně blbost, že by si ho tu jen tak vystavil." Pronesla jsem svou myšlenku nahlas. "A kam by si ho jinak dal? Je to malej pokoj, není tu moc místa." Stoupla jsem si, rozhlédla jsem se kolem. "Podívej se na skříň." Vernon se natáhla, aby tam vděl. "Je tam tak akorát prach." "A pod matrací?" Vernon slezl z postele a Mark ji nadzvedla. "Páni," měla jsem takovou radost. "Je tam?" "ne, ale tolik porno časopisů jsem nikdy neviděl." Protočila jsme oči. "Marku!" Ostračila jsem ho od postele. "Pod postelí taky nic." Informoval mě Vernon. "Kde ksakru může být?" Mark se podíval do skříně. Projížděli jsme polici po poloci, až jsem něco nahmatala. Byla to hrubá látka, žádná bavla, ze které se vyrábí oblečení. Vytáhla jsem to ven. Byl t měšec. "Myslíte, že je to ono?" Podívala jsem se po klucích. "Uvidíme." Mark si ho vzal, vyndal minci, zavřel ho, otevřel, ale ještě, než stačil říct, zde je nebo není tam mince, rozletěly se dveře dokořán. Mezi dveřmi stál ten muž, kterého Mark dole omráčil. "Ehm.. Dobrý den, hledal jsme toaletu a myslím, že tady asi není, že?" Mark se snažil uklidnit situaci. "Vraťte mi ten měšec! Hned!" Křičel a sápal se po nás. "Becky, okno." Mrknul na mě Vernon. Stoupl si za mně, chytil mě pevně, abych dopadla na něj, pak okno prorazil. Vyletěli jsme ven, dopadli jsme na zem. Vernona to musela sakra bolet. "Jsi v pořádku?" Podívala jsem se na něj. "Jo," zasípal. "A co Mark?" Pohlédli jsme směrem k oknu. Sotva jsme se nadechli, že na něj zavoláme, vyletěl z okna i on. Dopadl na nohy, otřepal se a usmál. "No co je?" Smál se, jak jsme na něj hleděli plni úžasu. "Jako malý jsem hodně skákal z okna, no." Nebyl čas se o těch historkách bavit. Rozeběhli jsme se k autu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik vám je let?

8-10 0% (0)
11-13 0% (0)
17-19 0% (0)
14-16 100% (4)
20 a více 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama