Becky: Další den měli Mělise dávat ten jejich lék. Všichni jsme stáli před jejím pokojem a čekali jsme. Asi hodinu nikdo nepřišel ani nevyšel, až pak se otevřely dveře a vyšel Benedict. "Tak co?" Všichni jsme čekali, jak se z něj budou sypat informace, ale ono nic. "Zatím nevíme, může to zabírat různě dlouho, nezapomeňte na to, že ten lék jsme vytvořili, takže nevíme, jak přesně bude fungovat." Přikývla jsem. "Můžu za ní?" Zeptal se Mark. "Jistě." Benedict ho pustil dovnitř.
Mark byl u Melisy pár minut, já čekala na chodbě a Vernon se byl porozhlédnout po nějakém kafi. Když Mark vyšel byl rozčilený. "Děje se něco?" Mark praštil dveřmi. "Takže jo." Odpověděla jsem si sama. "Štve mě to." "Co?" "To, že ona tam pořád jen tak leží. Dali jí lék a ona pořád leží. Napadlo tě vůbec, že se neprobere?" Pokrčila jsem rameny. "Sedni si." "Nechci." Cukal sebou jak malé děcko. "Marku, prosím, uklidni se." Mark zavrčel. "Nechci. Chci vědět, jestli se Melisa probere. Co budeme dělat, když ne?" Podíval se na mě plný očekávání. "Uzdraví se, musíme tomu věřit." Mark slonil hlavu. "Já už tomu ale věřit přestávám." Zamrazilo mě. "A proč?" "Podívej se na ní! Nemůžeme tady pořád jen tak sedět a tvářit se, jak je všechno v pohodě, zatím co Melisa tu bude pomalu umírat. Nemá zas tak vysoké šance, jak se zdá. Možná bychom se s tím měli smířit." Stoupla jsem si, abych mu viděla do očí. "Copak ty už ji nemiluješ? Ty nechceš, aby se uzdravila?" "Samozřejmě že chci, ale to já bohužel neovlivním." "A miluješ jí pořád?" "Samozřejmě! Ale právě proto bych se s tím měl srovnat co nejdřív, abych pak tolik netrpěl a vy dva byste měli udělat to samý." Řekl a odkráčel pryč. Za chvilku přišel Vernon a ptal se, co se stalo. "Mark má menší krizi. Zajdu za ním." Vysvětlovala jsem. Vernon mě chytil za ruku. "Nech ho chvíli v klidu." Přikývla jsem a sedla jsem si na židli v chodbě.
Po půl hodině, co byl Mark pryč, jsem se rozhodla, že ho pudu hledat. Potřeboval podporu a já mu chtěla pomoct. "Pudu za Markem, jo." Oznámila jsem Vernonovi. "Dobře, ale hlavně se nehádejte." Souhlasila jsem.
Vernon: Šel jsem za Melisou do pokoje. Mrzelo mě, jak se Mark choval a chtěl jsem s ní mluvit, abych chvíli myslel na něco jiného. Sedl jsem si k ní a díval se, jak tam jen tak klidně leží. "Mel," nadechl jsem se. Netušil jsem, co jí vlastně budu říkat. "jsme přátelé a já jsem si s tebou vždycky mohl popovídat, pomohla jsi mi s Becky a díky tobě jsem opravdu šťastný. Dokázala jsi mi, že bychom si měli jít za tím, na čem nám záleží. Naučila jsi mě, že síla člověka pochází z jeho důvtipu a ne ze svalů. Byla jsi pro mě skvělá přítelkyně a jsi součást party. Momentálně tu máme menší krizi a ty by si jí dokázala skvěle vyřešit. Škoda, že tu s námi nejsi..teda fyzicky jsi tady, ale nereaguješ. Chtěl bych, abych ti mohl nějak pomoct, aby ses probrala. Přál bych si, abys byla v pořádku a všechno bylo zase jako dřív."
Becky: Vyšla jsem za Markem ven. "Marku?" Rozhlédla jsem se. Chvíli trvalo, než jsem ho našla. Seděl tam na lavičce. "Nech mě bejt." Odsekl, když jsem přišla blíž. "Co se děje?" Sedla jsem si k němu. "Nic." Musela jsem se smát. "A prý že to dělají jen holky." "Co?" "Že se tváří, jak se nic neděje a přitom děje. Proč si tak naštvanej?" Mark sklopil hlavu. "Udělali jí to přímo před mýma očima. Píchli jí ten jed, nebo co to bylo, do žíly přímo přede mnou. Měl jsem tomu zabránit. Kdybych jí lépe bránil, ještě by žila." Povzdechla jsem si. My všichni viděli, jak Melise vpíchli do žil jed a všichni jsme tam leželi. "Nemohli jsme nic dělat, byli jsme paralyzovaní." "No a.. Stejně jsem jí měl pomoct. Vernon by se pro tebe obětoval, měl jsem to udělat taky." "Hale, jednak oni tebe nechtěli, chtěli jí, a navíc, kdyby ses obětoval Melise by to ublížilo daleko víc než tenhle stav, to mi věř." Mark otočil hlavu, aby se na mě nedíval. "Já vím, že to není jednoduchý ji takhle vidět. Kdyby tam ležel Vernon, tak bych se asi už dávno zhroutila, ale Melisa je silná a zvládne to. Všechny nás překvapí, uvidíš." "Možná nás překvapí tím, že umře." Pronesl pesimisticky. "Tomu sám nevěříš." Usmála jsem se. "A teď pojď aspoň dovnitř." Vzala jsem ho za ruku a Mark šel..sice z donucení, ale to mi stačilo.
Vernon: Melisa se celou dobu ani nepohnula. Při mých slovech byla naprosto klidná, žádná reakce. Ale pak, když jsem domluvil, otevřela oči.. tedy ne úplně otevřela, ale cukla s nimi. Předtím to nikdy neudělala. "Meliso?" Řekl jsem polohlasem. Znovu s nima škubla. "Mel." Řekl jsem hlasitěji. "Slyšíš mě?" Melisa pomalu otevřela oči. Udržela je otevřené jen chvíli, ale byl jsem si jistý, že se na mě dívá. "Marku?" Šeptla. Její hlas byl slabý a chraplavý, nepoznal bych ji podle něj. "To jsem já, Vernon, dojdu pro něj, jo?" Pohladil jsem jí. Mel se pokusila o kývnutí, ale dělalo jí to potíže.
Vyběhl jsem na chodbu. Becky seděla na židli, Mark stál s hrnkem kávy opodál. "Melisa se probrala." Pronesl jsem šťastně. "Cože?" Markovi se rozsvítily oči štěstím Všichni jsme vběhli k ní do pokoje a hrnuli jsme se k její postel, každý jí chtěl být nablízku.








Co to toto?