Aby byl jasno, já mám páry ráda. Obzvláště pak pár jako jsou mí přátelé Tony a Lisa, ti dva jsou pro sebe stvoření. Má náklonnost k nim však končí, když po mně chtějí, abych hlídala jejich děti. Samozřejmě, že mám pochopení pro to, že si chtějí udělat romantický výlet, ale já a děti? No tak, vždyť já naposledy hlídala svou malou sestru, které je teď šestnáct. Děti se od té doby změnily. Co já vím, co je teď baví, co už je pasé atd. Mám z toho docela hrůzu. Snažila jsem se si připravit program, něco co by je zabavilo, problém ale byl, že já jsem nevěděla jak na ně. Po týdnu přemýšlení jsem neměla absolutně nic.
Nakonec jsem k nim přijela a čekali tam na mě dvě děti. Fredie a Megan. "Tak tady jsou, kdybys něco potřebovala vědět, volej. Na lednici máš potřebná čísla, alergie atd. Nějaký dotazy?" Chrlila na mě Lisa. "No…ehm…jak je mám zvládnout?" Řekla jsem napůl zoufale. Tony se usmál. "V klidu, Megan je dvanáct a Fradiemu sedm, nevyžadují přílišnou péči, zvládnete to." Poplácal mě po rameni. "Tak my padáme, mějte se tu krásně! Pa, děti." Mávla na nás Lisa mezi dveřmi. Zůstali jsme tam sami. To bude teprve sranda.
Chvíli jsme na sebe jen tak koukali. Nastalo trapné ticho. "Tak děti, co rádi děláte?" Oba na mě koukali těma svýma kukadly. Bylo to roztomilé a znepokojující zároveň. "Já si ráda čtu." Řekla po chvilce Megan. "No tak skvěle, nechceš si jít číst?" "Ne." Řekla sladkým hláskem. "Aha." S tím jsem moc nepočítala. "Nechceš nám něco vyprávět?" Navrhl malý Fredie. "A copak prosím tě?" Napadaly mě asi stovky hororových příběhů, ale nejsem si tak úplně jistá, že by to Tony s Lisou schvalovali. "Něco o našich, oni nám o sobě nic nevypráví a nás to zajímá!" Žadonila Megan. To nebyl zas tak špatný nápad. "Dobře, povím vám tedy, jak se vaši rodiče seznámili a dali dohromady." Děti horlivě přikyvovaly.
Odkašlala jsem si. "Tak tedy s vaším tátou, Tonym, jsme byli přátelé snad odjakživa. Chodili jsme spolu ven, hráli si na schovávanou a podobně. Vždycky jsme to byli jen mi dva. Ve škole jsme se kamarádili i s ostatními, ale seděli jsme spolu a nedali jsme na sebe dopustit. Celou první třídu jsme si tento stav udržovali, do druhé třídy pak ale přišla Lisa. Všechny děti jí obdivovaly. Byla odjinud, měla krásné dlouhé vlasy a roztomilé ďolíčky. Ďolíčky, které mi lezly na nervyy hned první den. Ne, neměla jsem vaši mámu zrovna v lásce. Nejspíš jsem ji neměla ráda proto, že mi přebírala pozornost Tonyho. Člověk se ani nenadál a hned se z nich stali přátelé. A já se cítila odstrčená. Samozřejmě, že jsem se snažila jeho pozornost získat zpět, ale copak to šlo? Ona ho prostě okouzlila. Nakonec jsme měli být přátelé mi tři, ale to prostě nefungovalo.
Na druhém stupni jsme se s Tonym začali odcizovat. Hrozně mi ty naše společné chvíle chyběly a tak jsem kula plán, jak ho a Lisu od sebe dostat. Chtělo to pořádný plán, abych je rozeštvala. Jakmile to začalo vypadat na vztah, vymyslela jsem si lež, že Lisa chodí s každým, omotá si ho kolem prstu, obere ho o peníze a pak přejde dál. Nebylo tak těžké mu to nakukat, většinou všechno platil on. To v našem přátelství jsme platili oba dva. Jednou první, pak druhý, prostě jsme se střídali. Zároveň se také Lisa bavila i s dalšími kluky a byla ráda středem pozornosti, to jen přispělo mé lži. Ještě stačilo si zahrát na její kamarádku a bylo to." V očích dětí jsem zahlídla děs. "No jo, nebyla jsem hodná. Tak to chodí, když mě někdo zlobí, asi byste měli být hodní." Děti přikyvovaly. Pokračovala jsem tedy dál.
"Chovala jsem se na Lisu hezky, což mi dělalo docela problém. Vytáhla jsem z ní pár tajemství a nakonec jsem všechno řekla Tonymu tak, aby to hrálo v můj prospěch. Tony se toho dne s Lisou hrozné pohádal. Byli zrovna jarní prázdniny, myslím, a my tak měli s Tonym čas pro sebe. Ale víte brzo mě začalo hryzat svědomí. Ani mi nakonec tolik nevadilo, že mě Lisa asi nenávidí, ale spíš, že jsem k Tonymu nebyla upřímná. Nakonec jsem si opsala její číslo do svého mobilu, vyšla jsem s pravdou ven a domluvila se se sestřenicí, aby nás odvezla zpátky. Tony byl na mě tenkrát dost naštvanej. Takhle napruženýho jsem ho dlouho neviděla.
‛Liso?' Ticho. Podívala jsem se znovu na displej, ale vytočila jsem správné číslo a ona to musela vzít. Nejspíš čekala na to, co řeknu dál. ‛Omlouvám se za to, co jsem provedla. Chtěla bych tě poprosit o odpuštění.' ‛Nech mě být!' zasípala do telefonu. ‛Liso, já se ti chci omluvit. Máte se s Tonym rádi a já vám chci ukázat, že mi to nevadí.' ‛A jak asi?' ‛No řekněme, že za pár minut budeme u tebe před domem, připrav se.' ‛Cože? Za pár minut? Vždyť já vypadám hrozně!' ‛Proto ti volám s předstihem. Tak zatím.' Chtěla jsem jí dát čas na přípravu. Sama vím moc dobře, jak holce trvá dlouho, než se pořádně připravá nebo ze sebe třeba jenom udělá člověka.
Pak jsme přijeli k ní před dům. Tony vyběhl z auta. Já jsem začala se svou dlouhosáhlou omluvou. Tony Lisu políbil. Řekla jsem, že chci, aby byli šťastní. Spíš jsem tím tedy tenkrát myslela Tonyho, ale Lisa se s tím nějak svezla. V tu chvíli to poprvé začalo vypadat nadějně a začal jejich vztah. Ale jak jistě tušítě to byl teprve začátek."







