close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Přátelé

14. června 2015 v 22:02 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy
Víte, přátelé jsou jednou z nejdůležitějších věcí v mém životě. Chtěla bych do tohoto článku vepsat všechno (nejspíš se mi stejně povede jen část toho), co pro mě znamenají a proč.
Přátelé jsou ti, kteří tu pro vás vždycky budou. Ti, kteří vás obejmou, když vás někdo opustí. Ti, kteří vás znají tak dobře, jako kdyby vás celý váš život sledovali přes kameru. Před přáteli se nebojíte ukázat, jací doopravdy jste, protože oni to respektují. Přátelé vám dávají pocit výjimečnosti. Přátelé vám ukazují, že nejste sami. Oni vám rozumí, vědí o vás vše. To jim říkáte svá tajemství a přání. To za nimi chodíte, když se chcete svěřit. To s nimi chcete zažít neuvěřitelné věci. Každá chvíle s přáteli je tou nejlepší chvílí na svetě.
Moji přátelé pro mě znamenají strašně moc. Ano, na světě je hodně lidí, se kterými se dá dobře popovídat, nasmát se atd. přesto je ale neřadím do svých přátel, protože jim třeba neřeknu všechno nebo někdy v jejich přítomnosti i lžu, protože nechci, aby jisté věci věděli. Jsou to takoví fajn lidé, se kterými ráda trávím čas, ale myslím, že bych jim asi nikdy nesvěřila opravdové tajemství. Za to svým přátelům říkám často úplně všechno.
Mám s nimi skvělé zážitky, snažím se s nimi scházet co možná nejčastěji a ty chvíle opravdu stojí za to. A doufám, že se také potvrdí citát, že praví přátelé jsou napořád. Ale upřímně v to pevně věřím.
Ráda bych sem ještě napsala pár zážitků s přáteli a přidala několik fotek.

1) Když s Bý jedeme do kina. To jsou vždycky zážitky a hlášky. Největší sranda je, když jedeme na něco dojemného a my se u toho smějem a děláme si z toho srandu. Naposledy jsme byly na Rychle a zběsile a to na 4D, bylo to fakt super. Hlavně ten pocit, když jsme chytly poslední dvě volná místa vedle sebe.
S Bý se snažíme scházet každý pátek, tento týden nám to sice bohužel nevyšlo, ale i tak jsme se nakonec potkaly (náhoda?). Vždycky si skvěle popovídáme a snažíme se aspoň shrnout, co se za ten týden stalo, aby ta druhá byla stále v obraze o životě té první. Mám ty naše pátky hrozně ráda a vlastně taky díky tomu, že se pak uvidíme, mám vůli to v tý škole vůbec vydržet ten poslední den v týdnu, kdy se učíme. Scházely jsme se takhle i v zimě a když jsme si na to vzpomněly, udělaly jsme několik fotek. Fotky s ní jsou jedny z mála, kde se netvářím jak totální blázen..

2) Když jsme se s Kristý "zasnoubily". To byla taky sranda, to jsme šly jednou o tělocviku na procházku a rozhodly jsme se, že se půjdeme podívat na výstavu do zámku, byly tam obrázky od žáků a studentů přibližně našeho věku a musím říct, že to byly opravdu nádherné kousky.
No a při cestě jsem zrovna říkala, že bych se chtěla vdávat na tom zámku, protože se tam brali mí rodiče a Kristý zase říkala, kde by chtěla svatbu ona. V tu chvíli za náma přišla Lenka a ptá se, co řešíme a Kristý na to: "Kde se budeme brát." A musím říct, že jsme to pak vzaly doslovně. Udělala jsme nám prstýnky ze sedmikrásek (na ty jsem hrozně ujetá) a řekly jsme, že jsme zasnoubený. Sem tam, když někde vidím sedmikrásky, prstýnky nám zase udělám a vždycky si při tom vzpomeneme na tuhle příhodu.

3) Když s Jirkou mluvíme rusky. Jirka je můj spolužák a už na základce jsme spolu měli ruštinu, tam jsme se začali spolu bavit a proto, když jsme zjistili, že jsme spolu ve třídě, hned jsme se domluvili, že si spolu sedneme na ruštinu a angličtinu. A o ruštině teď často děláme rozhovory a tak máme s Jirkou výhodu, protože už víme, kdo co umí, na co se ho zeptat atp. Občas nás to tak chytne, že začneme mluvit rusky i o přestávce a sem tam, když nám dojde slovní zásoba, tak si něco vymyslíme a to jsou potom hlášky.

4) Procházky s Bý po lese. Naše cesta po značkách je vždycky v pohodě, problém ale nastává, když se rozhodneme jít zkratkou nebo zapomeneme sledovat značky a zjistíme to pozdě. Tohle se nám totiž někdy povede a jednou jsme takhle šly opravdu dlouho a Bý nás vedla. Upřímně absolutně netuším, jak se jí to povedlo, ale vyvedla nás z lesa ven úplně nějakou neznámou cestou. Opravdu nechápu, jak to dokázala, ale už vím, že když s ní někde zabloudím, tak ona najde cestu zpět.

5) Když jsme pletly s Kristý věnečky. Jednou o tělocviku jsem kvůli tetování nemohla cvičit a Kristý si shodou okolností zrovna zapomněla věci na převlečení, tak jsme tam spolu venku seděly na laviččce a jak už jsem říkala, já jsem ujetá na sedmikrásky a těch tam bylo všude kolem spoustu. Napadlo nás tedy, že si z nich upleteme věnečky, jenomže když jsme je dodělaly, měly jsme ještě čas, tak jsme se domluvily, že ještě uděláme malé věnečky svým králíkům a pak je s nimi vyfotíme. A podle mě to dopadlo dobře. No posuďte sami podle fotek níže.


Tohle bylo pár zážitků a mými přáteli, které mám ještě v živé paměti. A jaké zážitky máte vy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

S kým jste prožili váš nejlepší den?

S rodinou. 14.3% (2)
S přáteli. 78.6% (11)
S partnerem/partnerkou. 7.1% (1)
Sami. 0% (0)

Komentáře

1 lovatics-world lovatics-world | E-mail | Web | 26. července 2015 v 1:48 | Reagovat

Hezký článek :)
Ten začátek jsi napsala moc hezky :)
Ty králíci s věnečky jsou boží :D
Přijde mi, že Kristý odněkud znám, nebo že jsem jí už někde viděla, ale vůbec nevím kde..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama