close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Slzička v oceánu slz

12. června 2015 v 12:12 | WhitEvil |  krátké (do 3dílů)
Bylo nebylo v jednom království žila krásná princezna. Z nápadníků si mohla vybírat a to byl její kámen úrazu. Ono, když je z čeho vybírat, tak člověk přebírá až skončí s tím nepravým, tak tomu bylo i v případě naší princezny. Když jí bylo patnáct let a všechny dívky v okolí, ať už byly hubené, tlusté, rovné, křivé, milé, namyšlené, chudé, bohaté, prostě jakékoli, měly svého nápadníka a to jim princezna tuze záviděla. Přeci jen ona si mohla ukázat, na koho chtěla, a on by ji padl k nohám, jen si vybrat. I tu byl jeden moc namyšlený, další byl hloupý, druhý zase moc vzdělaný na její poměry, jiný kulhal a vůbec žádný se k ní nehodil. V tom si však vzpomněla na jednoho mladíka, který jí psal dopisy. Sice ho nikdy neviděla, ale když tak hezky psal, přece nemohl nějak špatně vypadat. Tak se s ním zasnoubila a pozvala ho domů. A opravdu, nebyl to sice velký fešák, ale byl milý a hodný, přivezl jí s sebou dary a rodiče s ním byli spokojeni. Už už se chystala svatba. Ale tento mladík byl tuze nedočkavý, všechno chtěl hned a prvního dne chtěl, aby s ním princezna sdílela lože, ale to se princezně nechtělo. Jedna věc je mít mládence, druhá věc s ním léhat. Řekla mu tedy, že po jejich svatbě spolu budou lože sdíleti. Však toho se mladík zalekl. Chtěl si ještě užít života a chtěla-li by ho snad princezna nutit do závazku tímto způsobem, to by byl jeho konec. Druhý den si tedy sbalil věci a odjel zase pryč. A princezna byla tuze smutná. Však díky její neskonalé kráse se kolem ní motala spousta dalších nápadníků. Jeden z nich byl však velmi neodbytný. Byl to princ z Červené hory, který nikdy neměl ve zvyku se vzdát. Princezně nosil květiny, skládal básně na její počest, ale princezně se nelíbil. Odmítla ho tedy, ale on se vždy vrátil s novým způsobem, jak získat její přízeň.
Princezna už týdny kvůli němu nespala. Pořád se převalovala, už ji strašil i ve snech. Jednoho dne tedy pověřila stráže, aby jej odvedli, jenže on vylezl k princezně do věže oknem. Chudák holka už tak bláznila, že se rozhodla ho sama odvést zpět do jeho království, ale princ tak moc naléhal a tak na princeznu tlačil, že se neovládla. uprostřed lesů mu řekla, že musí odejít jinak přijde o život. Ale prine se nebál. Možná si myslel, že to nedokáže, možná mu chyběl pud sebezáchovy. Její varování však nebral vážně.
Nedalo se nic dělat, princezna na něj namířila lukem. Princ však dále mlel svou. Natáhla tětivu. Princ stále neustupoval. Pustila šíp. Prince zasáhla přesně. Umíral. "Varovala jsem tě." Pronesla tiše. Cítila lítost. Prakticky hned se jí hrnuly slzy do očí, ale nepomohla mu. Odjela zpátky domů.
Doma plakala ve své věži. Plakala tak dlouho a tak moc, až se z jejích slz přímo po zámkem tvořily louže. Z louží byly potůčky, z potůčků potoky, z nich řekny a nakonec voda zaplavila celé město. Zoufalí rodiče se ji snažili rozesmát, rozveselit ji, ale nic nepomáhalo. Ať už jí přivedli šaška, nějakého mládence nebo jí koupili zvíře. Princezna byla k neutěšení. Nikdo však stále nevěděl, co se jí stalo.
Netrvalo to dlouho a princezna začala mít výčitky svědomí a potřebovala se někomu svěřit. Brzy si tedy promluvila se svou chůvou. Pověděla jí o svém problému a vraždě svého nápadníka. Ale chůva její tajemství prozradila. Nedalo se nic dělat, princeznu zavřeli do žaláře.
A princezna plakala dál. Její slzy brzy zaplnily sklepení, kde byla zavřená, a dostaly se dokonce i ke králi s královnou, ti ji okamžitě pustili z žaláře. Ale nemohli jí přeci dát milost. Tak princeznu nechali odvést do lesa. Princezna z toho byla zoufalá. Její slzy nepomohly ničemu a ona byla ještě víc ztrápená. Brzo se jí ujali nějací rytíři a ti si ji odvezli s sebou na svůj hrad. Bohužel ani tam princeznu nečekalo vřelé přivítání, naopak, musela jim uklízet, vařit a pochlebovat. A jak si jistě dokážete živě představit, to pro člověka, který žil celý svůj život na zámku a sám byl obsluhován, není zrovna nejlepší způsob života.
Za pár dní se princezna pokusila utéci a dokonce se jí to povedlo. Jejím útěkem se dostala pryč, ale stále byla sama ponechána na pospas živlům a strašidelným lesům. A ač si plakala, jak chtěla, a spoléhala se, že jí její slzy opět vytáhnou z problému, nic se nědělo. její slzy se vsákly do půdy nebo prostě odtekly pryč, ale žádnou pomoc jí to nepřineslo.
Jak tak plakala už několik dní, jen kolem jeden mladý muž. Zastavil a ptal se ubohé dívenky, co se jí přihodilo, že tak pláče. Dívka nečekaje na další otázky hned spustila. Pověděla mu o celém svém životě, o neštěstích, která ji postihla a o tom, jak ji její slzy vždy dokázaly zachránit. Myslela si totiž, že i malá slzička může být zlomová, pokud přijde v tu správnou chvíli. Mladík ji vyslechl. Díky jejímu příběhu se mu jí zželelo a vzal si ji k sobě domů. Ukázalo se také, že to není jen tak obyčejný mladík, ale princ. Princ, který už dlouho hledá nějakou nastávající. Nechal princeznu u sebe, i když v té době ještě ani netušil, že se vlastně jedná o princeznu.
Jak dny plynuly, zjišťovali, že si spolu opravdu skvěle rozumí a na spoustě věcí se dokonale shodnou. Princ se brzy rozhodl, že si ji vezme za ženu. Požádal ji o ruku a princezna začla plakat. Nejdřívě se princ bál, že se tak snaží od něj utéci nebo že snad doufá, že jí někdo od svatby s ním zachrání. Brzy ale pochopil, že tentokrát to nebyly slzy zoufalství ani smutku. Kdepak. Tentorkát to byly slzy štěstí. Princezna byla totiž opravdu šťastná.
Za pár týdnů se spolu vzali. Konala se velká oslava s velkou hostinou, všechno jedli, pili a radovali se. Nikdo nebyl smutný, nikdo se nemračil.
Princ s princeznou žili šťastně až..no až dodnes. A princezna už nikdy nemusela znovu plakat, protože byla opravdu šťastná a spokojená se svým životem. Prince milovala nade vše na světě a celé království milovalo ji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama