close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(71)

7. června 2015 v 22:08 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Melisa: Jakmile jsem omdlela, měla jsem okno. Nepamatuji si absolutně nic z toho, co se se mnou později dělo. Bylo to jako spánek, jako bych z ničeho nic usnula a spala jsem hodně tvrdě, že mě nic nevzbudilo. Ale nezdály se mi sny. Občas jsem měla nějaké krátké útržky, co nedávaly smysl, ale to bylo všechno. Většinu času jsem byla ve stavu, kdy jsem nevnímala, ale ani nemyslela. Tak trochu jako po smrti, ale kdo ví, jak to vlastně je po smrti, že.
Musela jsem spát opravdu dlouho. Jako první si pamatuji něčí hlas, byl to mužský hlas, stále mladý a energický. Ten hlas jsem znala. Když jsem ho slyšela, dostavil se jakýsi příjemný pocit domova a bezpečí. "Marku?" Nešlo mi vůbec mluvit. Bylo pro mě těžké vůbec otevřít pusu. Rty jsem měla suché a jazyk tak nějak těžký a ztuhlý jako když sníte něco trpkého. "To jsem já, Vernon, dojdu pro něj, jo?" Tak Vernon, zvláštní, že jsem ho hned nepoznala. Asi mi něčím jeho hlas připomínal Markův.
Slyšela jsem, jak vyšel na chodbu, začala jsem toho vnímat víc, ale pořád jsem se cítila jako po nějaké párty, byla jsem unavená a tak nějak jako opilá..vnímala jsem dobře věci kolem sebe, nepřišlo mi, že moje končetiny jsou hrozně těžké a tak nějak si dělají, co chtějí oni. Občas se mi zamotala i hlava a chtělo se mi zvracet, ale tyhle stavy byly jen chvilkové a nebyly tak intenzivní, abych je neustála.
Všichni moji přátelé se nahrnuli do pokoje a stáli u mé postele. Všimla jsem si, že pokoj, ve kterém jsem, nemá žádné okna, byl bílý, ale tak nějak divně bílý, sterilně bílý až depresivní. Nebylo tam skoto nic, byl to prázdný malý pokoj, který mě do jisté míry znervózňoval.
"Meliso, zlatíčko?" Mluvil na mě Mark tak sladkým hlasem. Zvláštní, to musím být v bezvědomí, aby na mě byl tak milý? "Ahoj." Snažila jsem se usmát. Pusu jsem ale měla poměrně ztuhlou, takže si nejsem jistá, zda to bylo vůbec vidět. "Já věděl, že se probudíš." Dal mi pusu na čelo. Nemohla jsem si nevšimnout pohledu, který po něm Becky vrhla. "Jak to dopadlo s tím pokladem dneska?" Chraptěla jsem, ale už jsem zvládla i delší větu, to byl pokrok. Ale odpověď se nějak opozdila. Všichni si vyměnili krátký pohled, až Vernon promluvil. "Jo dneska.. No dobře to dopadlo. Přijel Frenk, vzal nás i tebe do auta a odvezl k Benedictovi, pokladu se nic nestalo." Měla jsem radost. "Takže všechno dobře dopadlo." Becky přikývla. Vypadala tak trochu zaskočeně, že nemluvila. Chvíli bylo ticho. Všichni tři se na mě dívali s jakousi jiskrou štěstí v očích a usmívali se. Bylo to milé, ale svým způsobem i trochu znepokojující.

Do pokoje dorazil Benedict. "Jsem tak rád, že jste se probrala." Dokonce mě i objal, bylo to trochu divný. "Jo, no asi jsem se potřebovala prospat." Usmála jsem se. "No to jste se prospala pořádně! Byla jste v bezvědomí po několik dní, nahnala jste nám strach." "Několik dní?" Vytřeštila jsem oči. "Jak..jak to?" Nedávalo mi to smysl. Nemohlo to být tak dlouho. "Vpíchli Vám velmi silný jed, ale naštěstí se nám podařilo najít lék, takže jste zase v pořádku." Pokusila jsem se posadit, ale moc mi to nešlo. Moje ruce mě z nějakého důvodu nemohli unést. "Pomůžu ti." Nabídl se Mark a pomalu mě zvedl. "Takže budu v pořádku?" Koukla jsem se na Benedicta významným pohledem. "Budete. Teď ale potřebujete klid. Musíte se zase dostat do formy, vypadla jste ze cviku. Budete trénovat svaly, než budou zase v normálním stavu." Přikývla jsem. "Udělali bychom vám teď pár testů, pokud Vám to nevadí, potřebujeme se ujistit, že jste opravdu v pořádku." Přikývla jsem. Mark mi dal pusu na čelo, Vernon s Becky na mě mávli. "Uzdrav se."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama