Melisa: Vyšli jsme nahoru. A procházeli jsme jednotlivé místnosti. Becky s Vernonem se drželi zpátky a čekali, co bude dál. V tom sebou Mark cukl. "Šlyšelas to?" Otočil se na mě. "Ne, to se ti něco zdálo." Uklidňovala jsem ho. Nějak rychle se vyplašil. Pořád se rozhlížel kolem. Ani Becky si ničeho nevšimla. "A teď?" Trhl sebou znova. "Ne." Odfrkla jsem si. Pak jsem ale zaprskání uslyšela i já. Pevně jsem ho chytla za ruku. "Slyšel si to?" Mark se na mě posměšně podíval. "Ne, jsem totiž úplně hluchej." Becky se pak z ničeho nic sebrala a šla do jedné z vedlejších místností. "Becky?" Volal na ni Vernon a šel hned za ní. "Je to tu dost strašidelný." Poznamenal Mark. "Mě se to tu taky nezdá." Souhlasila jsem.
Becky s Vernonem nás zavolali. "Co se děje?" Přiběhli jsme za nimi. "Něco tu máme." Vernon ukázal na žhavý kus železa nebo nějakého kovu. "Co to asi mohlo udělat?" Zajímal se Mark a chtěl to vzít do ruky. V zápětí vyjekl bolestí. "Pozor, je to horký." Řekla jsem ironicky. "Musel to být strašný žár." "Přesně takový, jaký by vyprodukoval věčný oheň." Trochu mě děsilo, že se z toho Becky radovala. "Takže to tu hledáme? Věčný oheň? Jak to, že se to dozvídáme jen tak? Varování by neuškodilo!" Vztekal se Mark. "V klidu." Krotila jsem ho. "Přeci to nespálí jen tak všechno." "Koukni se na zbytek domu." Ukazovala Becky. "Taky máte husí kůži?" Zeptal se Vernon. "Jo." Přidal se Mark. Musela jsem se smát. "A pak kdo tady má víc kuráže, viď." Řekla jsem směrem k Becky. "Kluci jsou prostě sraby." Zasmála se. Marka se to možná trochu dotklo, ale neříkal nic..nejspíš proto, že neměl žádné kloudné argumenty, které by mohl proti nám použít.
"Nerad to říkám, ale vzhledem k tomu, že ten žár rozpálil tohle," podíval se směrem k rozžhavenému kusu železa. "ať už je to cokoliv, nedá se tak nějak předpokládat, že to spálí i nás?" Becky se na chvilku zamyslela. "To se samozřejmě dá předpokládat, ale stačí ten oheň jenom najít a změnit ho, aby nás nezabil." Becky to pronášela tak klidně. "Fajn. Takže ty nám jen tak s klidem říkáš, že nás to možná spálí zaživa?" Beky přikývla. "Aha." Řekla jsem trochu nechápavě. "Možná bychom měli jít.." Navrhl Mark. "Lásko? Nechceš doufám riskovat naše životy.." Usmál se Vernon.
Mark seběhl schody. "Hej lidi, máme tady problém!" Křikl. "Co se děje?" Vykoukla jsem za ním. "Dveře jsou zamčený." Zvedla jsem jedno obočí. Koukla jsem se po Becky. "V klidu, najdu ten oheň, jo?" Nic jiného nám stejně nezbývalo. "Určitě je naprogramovaný, aby zničil všechno kromě domu." Řekla a procházela další místnosti. "A co je teda to železo?" Ptal se Vernon. "Pravděpodobně nějaká baterka." Pokrčila rameny. "Ale jestli tu je baterka, byl tu i někdo, čí ta baterka je, no ne?" "Jo." Kývla. "A ten někdo…?" "Shořel." Řekla klidně. "Skvělý." Otočila jsem se na Marka, který jen sklopil hlavu. "Chodíme tu po popelu z mrtvých lidí, skvělý." Zabručel.
Dalších několik minut jsme procházeli celý dům, než Becky zvolala: "Mám to!" Přiběhli jsme k ní. "Tak co to dělá?" Vypadalo to jako malá jiskřička, nic velkolepého řekla bych. "No to ještě zatím nevím." Pronesla trochu nervózně. "Dobře." Vernon se otočil na nás. "Možná by ale bylo dobrý, kdybys to zjistila." My jsme souhlasně přikývli. "Podlě mě se to teď připravuje k dalšímu výbuchu žáru." "To není dobrý." Řekla jsem vyděšeně. "Co?" Ptal se Mark. Ukázala jsem na stěnu proti nám, kde bylo vyryto: ZACHRAŇTE SE. Polkla jsem.
Po dalších pěti minutách byl Mark hodně nervózní, Vernon koukal Becky přes rameno a já jsem byla zoufalá, že nemůžu nic dělat. A plamen věčného ohně se stále zvětšoval. "Becky, možná by sis měla pospíšit." Snažila jsem se jí popostrčit k nějaké akci. "Já vím." Pronesla nervle. Něco mi říkalo, že ani ona neví, co má dělat.
Plamen už dosahoval rozměrů průměrného táboráku a jeho žár už byl také patrný. "Možná už jsem na to přišla." Řekla Becky poněkud nejistě. "Dobře, o jde?" Becky se zvedla, vzala plamen do ruky a zavřela oči. Zřejmě se pevně soustředila..jen nám ostatním nedocházelo, na co. "Becky, zlato, co to děláš?" Vernon se na ni zadíval. "Snažím se to přeprogramovat..pomocí mysli." "To si dělá srandu?!" Podíval se na mě Mark. "Ehm, dobře..ale co když to nepůjde?" Ptal se Vernon dál. "Tak tu všichni uhoříme." Všichni jsme vytřeštili oči. "Cože?" Vykřikla jsem. "V klidu, jsem si na 90 % jistá, že to bude fungovat." Oheň se zase o poznání zvětšil. "Na 80.." Pevně jsem zavřela oči. "Tohle nemůže dopadnout dobře.."







