close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(76)

30. června 2015 v 20:42 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Becky: Snažila jsem se sjednotit s ohněm, být jeho součástí, cítit to, co cítí..tedy, co by oheň cítil, kdyby mohl něco cítit. Zkrátka jsem se s ním chtěla spojit. Na jednu stranu mi to přišlo jako geniální plán, ale na tu druhou mi to přišlo jako absurní plán i poslední naděje. Ve skrytu duše jsem se modlila, aby to byla ta první možnost.
Žár se zvětšoval. Srdce mi bušilo jako o závod, můj dech se zrychloval. Svým plánem jsem si byla čím dál tím míň jistá. S tím jak stoupala teplota v místnosti, stoupala i moje nervozita.
Melisa: Becky se možná snažila ten oheň nějak dostat pod kontrolu, ale síla a velikost ohně tomu vůbec nenasvědčovaly. Všichni jsme cítili, že vlna žáru za chvíli přijde a spálí nás na polel. S Markem a Vernonem jsme se chytili za ruce..tak pevně jako nikdy. Pevně jsme zavřeli oči. Za chvílí se ozvala rána a oheň se linul po celé místnosti. Cítili jsme ten žár..ale nám se nic nestalo. Odhodlala jsem se k otevření očí. "Vidíte to, co já?" Zeptala jsem se ostatních. "Ona to dokázala!" Jásal Vernon. "Dokázala to." Usmála jsem se. Becky to vážně zvládla. Ten oheň sice spaloval všechno kolem, ale nás ne.
Žár za chvíli ustal a z požáru zbyla jen nepatrná jiskřička v rukách Becky. Všichni jsme se ujistili, že je po všem a pak jsme se k ní seběhli. "Si úžasná!" Objímali jsme jí. "Jak se ti to povedlo?" "Bylo to skvělý!" Všichni jsme na ní byli pyšní a zajímalo nás, jak to dokázala.
Večer jsme přijeli k Benedictovi a oslavovali jsme Beckyin úspěch. Připíjeli jsme a jedli. Užívali jsme si, že se nám nic nestalo. "A jak se ti to vlastně povedlo?" Becky pokrčila rameny. "Prostě jsem se soustředila a cítila jsem, že ten oheň mám pod kontrolou. Nedokážu to moc dobře vysvětlit, ale prostě jsem to zvládla." Usmála se. "A zachránila si nám život." Dodal Vernon. "Na Becky!" Zvedl skvleničku. "Na Becky!" Přidali jsme se i my a připili jsme si ještě jednou.
Povídali jsme si až do noci, pak se Becky s Vernonem odebrala do pokoje a já s Markem jsme si šli taky lehnout.
Becky: "Dneska si byla vážně úžasná." Prohodil Vernon ještě před spaním. "Díky." Usmála jsem se. "Myslím to vážně. Si prostě skvělá. Proto tě miluju." Dal mi pusu na čelo. "Já tebe taky." Objala jsem ho a přikryla jsem se peřinou.
Ráno už nás čekal další úkol. Za dveřmi jsme měli fotku jakéhosi klíče. "Klíč, co odemyká časoprostor, zajímavý." Konstatoval Vernon. Přikývla jsem. "Podívej, pojedeme do nějaké vesnice." Ukazovala jsem Vernonovi podivný název. Vernon mi vytrhl papír z ruky. "Co je?" Nechápala jsem. "V té vesnici jsem bydlel." Tak to jsem nečekala.
U snídaně jsem to řekla Melise a Markovi a Vernon jim oznámil, že tu vesnici zná až moc dobře. "To pro nás je určitá výhoda. Aspoň víme, do čeho jdeme. Je to náhodou moc dobře." Na Vernona se pohrnula spousta otázek o lidech v té vesnici a o klíči vůbec. "Myslím, že ten klíč znám." "Vážně?" Nestačila jsem se divit. "No jo. Patří jedněm lidem, co u nás vlastní statek. Používají ho jako obyčejný klíč od stodoly. O jeho síle nebudou mít tušení. Problém je, že jsou docela lakomí a jen tak nám ho nedají." Přikývla jsem. "O svolení je žádat nebudeme."

Naložili jsme auto a vydali jsme se na cestu. Vernon věděl o všech zkratkách do té vesnice, takže jsme přijeli ještě mnohem dříve. Zavedl nás přímo ke statku. Na stodole byl opravdu zámek, ale kde byl klíč? "Zazvoním na ně." Navrhl. Nikdo ale neotvíral. Ohlédl se. "Zkusím sousedy." Šel k vedlejšímu domu. Otevřela mu nějaká starší paní. "Dobrý den, nevíte, kde jsou Korneliovi?" Ta paní se jen usmála. "No zrovna odjeli na dovolenou, vrátí se tak za týden." "Aha a kde se jim stará o statek?" "Přistěhovali se sem nějací mladí milí lidé, kteří se jim sami nabídli. To víš, jinak bych se o to musela starat já a já už také mám svůj věk, takhle budou všichni spokojení." "Tomu rozumím." Přikývl a vrátil se k nám. "Myslíte, že je náhoda, že se zrovna sem přistěhovali nějací mladí a ochotní lidé?" "O tom pochybuji." Souhlasila jsem s jeho názorem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké je někoho milovat?

Hřeje to u srdce. 38.9% (7)
Drásá to nervy. 11.1% (2)
Bolí to. 27.8% (5)
Trápí mě to. 22.2% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama