Vernon se rozhlédl kolem sebe, jestli nás někdo nesleduje. "Nejsi trochu paranoidní?" Zasmála jsem se. "Tady si na vesnici." Řekl klidně. Otočil se zády k brance a ukopl zámek. Byl starý a rezavý, takže to nebylo nic složitého. "Jdeme." Řekl s úsměvem.
"Dostat se do domu bude horší." Ukazoval Mark na zamčené dveře. "Ani ne, znám je, pro případ, že by si zabouchli, dávali si náhradní klíč do květináče." Obešel dům a přišel s klíčem od hlíny. "Co jsem říkal?" S údivem jsme se po sobě podívali. "Tady fakt všichni vědí všechno." Pronesla Mel nechápavě.
Najít klíč v domě také neby žádný oříšek, nechali ho ležet v kuchyni na stole..nejspíš proto, že nechtěli, aby se jim někdo hrabal v osobních věcech. "Tedy na to, jak si cení svého majetku, jsou až překvapivě důvěřiví k cizím lidem." Nechali v obýváku šperky, všude samé drahé přístroje a cenný nábytek. "Kdyby chtěli, klidně je vyrabují." "Ale tady by se to rychle rozkřiklo." Usmál se Vernon.
Vzali jsme klíč a šli jsme ke stodole. Museli jsme si ověřit, zda je to ten správný. Odemkli jsme s ním dveře, já jsem zkontrolovala pečeť a bylo to. "Fajn, tak a teď se vrátíme domů, na stůl dáme jiný klíč a nikdo nic nepozná." Usmála jsem se. "To bych neřekla." Mel ukázala za mě. "Sousedi?" Ptala se Vernona na skupinu pěti rozzuřených lidí blížících se k nám. "Ne, tyhle jsme nikdy neviděl." "Konkurenti." Řekl posměšně Mark.
Jenže co teď? Utéci jsme nemohli, chytili by nás, prát s nimi se mi taky zrovna dvakrát nechtělo a schovat se už bylo zřejmě zbytečné. "Ehm..ahoj." Usmál se Mark. "Máme vám prý vyřídit, že o zvířata se postaráme, jsme vám vděční za vaši ochotu, ale my už to tu zvládneme." Ačkoli se celou dobu usmíval, moc to nepomáhalo. "Ne? Tak ne." Otočil se n nás. "Dejte nám ten klíč a nic se vám nestane." Řekl jeden až podezřele hrubým hlasem. "Ale ten mi k obstarání zvířat budeme potřebovat." Usmíval se Mark, i když teď už jeho úsměv nebyl tak sebevědomý. "Dejte nám ho." Přidala se jediná žena v té skupině. Její hlas byl tak nějak nepříjemný. Byla v něm kapka nenávisti a opovržení a hodně namyšlenosti. "A co když ne?" Vložil se do toho Vernon možná až trochu moc agresivně. "Tak to si ho budeme muset vzít." Řekl další a vytáhl nůž. Melisa sáhla po pistoli, další z nich vytáhl pušku, já jsem vzala samostříl, Mark kudlu, další dva vytáhli pistole a poslední z nich držel plynový hořák, který mě osobně naháněl asi největší strach. Vernon rychle schoval klíč do kapsy a chopil se ocelové tyče. "Vážně?" Smál se muž naproti němu. "Doufal jsem, že to vyřešíme klidně." "To my taky." Zašklebila se ta žena.
Vernon nelenil, ocelovou tyčí podkosil nohy tomu s puškou, vypadla mu, další vystřelil, ale minul, Melisa střelila tu ženu do ramene, ale nevypadalo to, že by jí to působilo nějaké potíže. Zatímco první muž sbíral pušku, další dva stříleli po mně a Vernonovi, Mark doslova skočil na toho s nožem. Chytil ho zezadu za krk a snažil se ho sundat, ovšem to byl chlap jako hora a nemínil se jen tak vzdát. Vernonovi to s tyčí šlo překvapivě dobře. Odstrčil od Melisy tu ženu a zároveň jí strčil na dalšího z nich, který po něm zrovna v tu chvíli vystřelil. Zabil ji, padla na zem. "Ty jeden parchante!" zařval na něj, hnal se k nám, aby mu uštědřil ránu, na čež jsem po něm vystřelila já. Trefila jsem ho dvakrát, pak padl k zemi.
Markovi se zatím dařilo úspěšně zaměstnat jednoho muže a Melisa vyrazila pistoli druhému z nich. Muž s puškou právě nabíjel. Rozeběhla jsem se k němu a schodila jsem ho na záda. Náboje se mu vysypaly a on si vyrazil dech. Vernon mi hodil tyč, kterou jsem mu dala na krk. Nechtěla jsem ho zabít, ale zároveň jsem nechtěla riskovat, že to udělá on.
Mark na toho muže konečně shodil..problém byl, že ho shodil na sebe. Muselo to bolet. Mrskal se, ale ten muž mu držel ruce i nohy. Seděl na něm v podobné pozici jako já na tom dalším, až na to, že já ho přidržovala tyčí za krk zatímco on Marka jen zneškodnil.
Melisa se teď už prala bez zbraní, snažila se uhýbat ranám, ale ten muž byl rychlejší než ona. Schytala několik ran do břicha a jednu do spánku. Na chvíli ztratila kontrolu, ale vzpamatovala se dost rychle na to, aby ho stihla kopnout do čelisti, kterou mu následně vyvrátila z pantů. Rychle si jí nasadil. I v tom zápalu boje to bylo slyšet. Au..zabolelo to i mě.
Muže pode mnou už zřejmě nebavilo ležet, takže místo, aby se snažil od sebe odtáhnout tyč, odstrčil mě. Udělal to zrovna ve chvilce nepozornosti, kdy jsem koukala po Vernonovi, který skočil po tom chlapovi, co seděl na Markovi. Chytil mě za ruku a snažil se mi vykloubit rameno, ale pud sebezáchovy způsobil, že jsem se rychle protočila a místo zády jsem k němu byla čelem. Kopla jsem ho do břicha, což ho možná jen trochu odstrčilo ode mě, ale nic víc. Chytil mě za ruce a zvedl mě do vzduchu a pak se mnou doslova praštil na zem. Chtěl na mě skočit a vyrazit mi dech, ale já jsem mu rychle uhnula, takže si místo toho narazil ruku.
Mezitím Melisa lapala po dechu, jelikož jí ten její chlápek držel pod krkem. Mark se ho snažil všemožně rozptýlit a ublížit mu, ale byl to silný muž, takže to moc efektní nebylo. Vernon se zatím pral s tím, co byl předtím na Markovi. Viděla jsem, jak se mu zrovna podařilo vzít mu klíč z kapsy a odstrčit dost daleko od sebe, aby mohl utéct. Mark si v tu chvíli vzpomněl na Vernonův trik s tyčí a praštil toho, co škrtil Melisu, do holeně, což muselo dost bolet. Okamžitě ji pustil a Melisa neztrácela čas, běžela proti tomu s klíčem.
Já jsem běžela za Vernonem, když v tom mě ten další chytil za nohy a stáhl mě na zem. Rychle jsem se otočila a vykopla jsem, jenže naprázdno. Držel mě teď pevně za obě nohy a táhl mě do stodoly, aby se mě při nejmenším na chvíli zbavil. Ještě, že jsme jí zamkli. Zjistil to právě, když Melisa vyrazila klíč z ruky dalšího z nich. Jediný, kdo si toho nevšiml byl Mark, který právě šermoval s tyčí proti třetímu, co zbýval.







