close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Máma a táta (5.díl)

27. července 2015 v 17:17 | WhitEvil |  Máma a táta
"Vyústilo to v to, že jsem zavolala Tonymu. Ve tři hodiny ráno. ‛Tony...já..ehm. promiň, asi tě budím.' ‛No vlastně ani ne. Nějak taky nemůžu spát. Děje se něco? Já ti úplně zapomněl zavolat, co ten oheň?' ‛Dobrý, nic se nestalo. Rick by prostě neměl zacházet se sirkami.' ‛Tak to je dobře. Promiň, že jsem se ti neozval, ale všechno se to nějak zkomplikovalo a mě se to vykouřilo z hlavy.' ‛No jo, já vím. Mluvila jsem s Lisou.' ‛No páni, tak to asi víš, co se stalo. Byla hodně naštvaná. To proto taky nemůžu usnout.' ‛No vlastně,' jak to jen říct. ‛Moc mi toho neřekla.' ‛Aha. No prostě seděli jsme tam a povídali si. Bylo to fajn jako za starých časů. Pak dovnitř vešla Maria. Já bych si jí jinak ani nevšímal, ale ona přišla k nám, takže jsem ji jaksi nemohl ignorovat. No objali jsme se a tak a ona hned chtěla, abych ji představil, tak jsem řekl, že je to moje holka. Na to Lisa zvedla jedno obočí. ‛Tak holka?' povídá a já, že jo. No co jsem jí na to taky měl říct, že jo? Tak řekla, že to celý asi byla chyba, že tam se mnou neměla vůbec jít. Že si neměla myslet, že by to mezi námi mohlo zase fungovat atd. Pak nám popřála hezký večer a ať nám to spolu vydrží. Maria na to ani nic moc neřekla, jen se divila, byla tím zaskočená. Upřímně takovou reakci jsem nečekal ani já. Každopádně Lisa odešla, já si dal večeři s Mariou a jejími rodiči, pak jem ji byl doprovodit a šel jsem domů. A od tý doby chodím po bytě a přemýšlím. Víš, hrozně rád jsem Lisu viděl. Chybí mi. Nevím, jestli k ní něco cítím. Jde o to, že na ní teď myslím. Co já vím, třeba ten náš rozchod byl chyba, co když ona ke mně pořád cítí to, co cítila předtím? A já se tu zahazuju s někým, s kým vlastně ani nemám být?' Nevěřila jsem vlastním uším. Tak Tony chtěl být s Lisou? No páni. ‛Tony zpomal. Co chceš dělat?' ‛To právě nevím. Snažím se to tu vymyslet...no..už pár hodin. Nějaký rady?' Tak to bylo na mě moc. Byla jsem moc nevyspalá na to, abych dokázala něco vymyslet. ‛Já nevím. Když mi neřekneš, co k Lise cítíš, jestli vůbec něco, tak to bude těžký.' ‛Já vím. Možná bych se měl za ní stavit a vysvětlit jí to sám.' ‛To bude asi nejlepší.' Uznala jsem. ‛Tak já ti zítra zavolám.' ‛Dobře.' A světe div se, po tomto rozhovoru se mi rázem spalo dobře až do rána.
Vstávala jsem pozdě, ale byla jsem docela unavená. Udělala jsem si kafe a čekala jsem na Tonyho telefonát. Ale on nevolal. Ani do oběda, ani do večera. Začalo mi to být divné. ‛Ty Ricku, napadá tě, proč se Tony ještě neozval?' ‛Co já vím. Třeba si teď někde s někým užívá.' ‛No ty seš vtipnej.‛ To určitě Tony nedělal. Ale jak jsem mohla vědět, co právě vyvádí?
Po tom, co mě Rick dlouho přemlouval, jsem uznala, že bych mu měla dát čas. Určitě v tom má zmatek, chudák. Musí si to všechno pořádně promyslet, než něco udělá. Ne, že by to tak Tony někdy dělal. Každopádně jsem ho nechala ten jeden den být, ale klidné spaní jsem z toho rozhodně neměla.
Ráno na to mi volala Lisa, že potřebuje, abych za ní opravdu rychle přišla. ‛Víš, že je právě,' rychle jsem se podívala na hodiny, ‛Za pět minut pět?' Mžourala jsem očima. ‛No jo, ale na druhou stranu to aspoň stihneš do práce.' ‛Pf..' Odfrkla jsem si. ‛Tak přijdeš nebo ne?' Protočila jsem oči. ‛Dobře, za chvíli jsem tam.' Potichu jsem se oblékla a vyplížila se z bytu. Naštěstí jsem Ricka nevzbudila, to by bylo řečí.
‛Tak copak se dějě?' Řekla jsem už ve dveřích. ‛Tomu neuvěříš!' Lisa mě zatáhla dovnitř. Posadila mě do židle a nalila mi kafe. To se hodilo, jelikož jsem nemohla udržet oči otevřené.

‛ Včera se u mě zastavil Tony.' ‛Fakt?' A mně se o tom ani nezmínil. Ten ale dostane sodu, jen ať si mě nepřeje. ‛No jo. Fakt jsem koukala. Řekl, že se mi chce omluvit, že to byl hezký večer a tak. A říkal, že opravdu nevěděl, že tam Maria, ta jeho holka, bude a mrzí ho to. Tak jsme si povídali. Usmířili jsme se a mně došlo, že ho nemůžu chtít pro sebe. Měla jsem šanci a zahodila ji, tak teď musím snést, když je s někým jiným. Ale pak se stalo něco zvláštního.' To jsem zbystřila. ‛Tony se ke mně naklonil a políbil mě.' ‛Cože?' Málem jsem to kafe vyprskla. ‛No jo. Směřovalo to i k něčemu víc, ale to jsem přece nemohla udělat. Řekla jsem mu, že taková já nejsem. Nejsem ta, se kterou podvede svou přítelkyni. Moc dobře vím, jak mi tenkrát bylo, když jsem se to dozvěděla a tohle jsem tý holce, ačkoli mi leze na nervy, udělat nemohla. Tony řekl, že mám pravdu, zvedl se, rozloučil se se mnou a odešel.' ‛Tak to jsem nečekala.' ‛No to já taky ne. Spíš mi řekni, jak by sis to vyložila ty? Cítí ke mně něco nebo to byl prostě jen úlet, co se neměl stát?' Teď jsem opravdu nevěděla, co mám odpovědět. ‛Já vážně nevím. Možná, že něco cítí, možná že je sám zmatený a neví, co má dělat. Tohle bys asi neměla řešit se mnou, ale s ním.' ‛A co když já ho pořád miluju?' Tak teď mi to kafe už zaskočilo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama