Klíč spadl někam na zem. Vernon se ho snažil najít, jelikož byl jediný, kdo neměl plné ruce práce. Já jsem zatím tomu, co mě držel, dala pěstí. Tomu to ale bylo jedno a rozeběhl se za Venonem, aby ten klíč nenašel. Objevila jsem na zemi pistoli. Vystřelila jsem s ní do vzduchu. Jenže to jenom rozhodilo Marka, který se ohlédl a ten muž chytil jeho tyč a vyrhl mu jí z ruky. Chtěla jsem vystřelit znovu, tentokrát na někoho z nich, ale došly náboje.
Melisa se chopila příležitosti a čapla zahradní hadici, kterou podsekla jednomu nohy. Rychle ho s ní asi dvakrát obtočila a běžela ke klíči, ale další ji srazil k zemi. Vernon klíč sebral a hodil ho ke mně, ale hod byl moc krátký, takže klíč spadl přímo k tomu muži, co bojoval s Markem. Ten Marka od sebe odstrčil a vzal klíč. V tu samou chvíli ho Vernon praštil po hlavě železným kýblem na vodu. Skácel se k zemi. Sebrala jsem klíč a ohlédla se po Melise, která celá šťastná běžela k nám, jenže ten muž se dostal ze spárů hadice a chytil ji držel jí nůž pod krkem. "Pusť jí!" Křikla jsem. "Nebo co?" Smál se. Rozhlédla jsem se kolem sebe a spatřila jsem plynový hořák. "Nebo ten klíč roztavím!" Snažila jsme se vyhrožovat. "Stejně to neuděláš." Smál se. Bohužel měl pravdu. Mark ale vytáhl pistoli a vystřelil po něm. Trefil ho přímo do hlavy. Všechny nás to natolik vykolejilo, že jsme si ani nevšimli, že se na nás žene další. Shodil mě a Vernona na zem. Mark stihl uhnout..nejspíš proto, jak se hrnul k Melise. Prudce se otočil. Kde je klíč? Blesklo mi hlavou, protože v mé ruce nebyl. Melisa ho ale spatřila a vzala ho do ruky, což na ní přitáhlo pozornost. Ten muž, co nás bil, se na ni otočil, začala rychle couvat, až zakopla o ležící tělo toho, kterého zneškodnil Vernon svou ranou do hlavy. Spadla na zem, Mark jí chtěl pomoc vstát, ale to už se ten muž na zemi probral, chytil ho za vlasy a odtáhl. Já jsem ale čapla hořák, který jsem stále měla po ruce. Běžela jsem k nim a jednomu jsem zapálila bundu, takže si ji musel rychle svléknout. Vernon mezitím proběhnul k Melise a Markovi, schoval klíč a já mu hodila hořák. Popadla jsem nůž a řízla jsem toho druhého do tváře. To stačilo, abych proběhla k ostatním. Vernon zapálil hořák a začal s ním šermovat. "Stát!" Oháněl se jím kolem nás. Nikdo si netroufl k nám přijít. Rychle jsme běželi k autu, ujížděli jsme pryč. Sice se po nás snažili střílet, ale Markův styl jízdy ala jedna klička za druhou jim neumožnil nás trefit.
Okamžitě jsme zavolali Benedictovi. "No to je dost, poslouchejte mě, vzbudili jste velký rozruch." Vernon se zasmál. "No jo, ve vesnici dnes budou mít pozdvižení, budou o tom ještě dlouho vyprávět." "To nemyslím. Ukázali jste, že jste hrozba a už po vás někdo jde. Zatím nevíme, kdo na vás byl vyslán, ale musíte okamžitě přijet k nám." I Benedict zněl dost rozrušeně. Asi to bude vážné. "Hned tam budem." Ujišťovala jsem ho. Najednou auto dostalo smyk. "Marku, co to vyvádíš?" Mark ukázal na silnici. Leželo tam nějaké tělo.
Vystoupili jsme z auta. "Chcete volat policii?" Zeptala jsem se ostatních. "Zbláznila ses?" vyjel na mě Mark. "musíme to tělo odklidit z cesty a jet rychle dál." Vernon přikývnutím naznačil svůj souhlas. "Dobře, ale nechci, aby na něm byli moje otisky." "Dojdu pro rukavice." Navrhla Melisa. Mark do něj strčil a otočil ho na záda. "Marku!" okřikla jsem ho. "měj trochu úcty!" Mark protočil oči. "Chci vědět, jak vypadá." Chtě nechtě jsem se mu také podívala do tváře. Pak jsem se zděšením zjistila, že dýchá. "Kluci, podívejte, zvedá se mu hrudník." "To je nechutný." Šklebil se Vernon. "Ne, počkat, jak je možný, že dýchá? Chlap by po takový nehodě..a ještě celý od krve...rozhodně zemřel a nedýchal by." "Je to past." Řekl Mark tiše, otočil se za Mel. "Meliso, rychle natup do auta, slyšíš?" Nikdo neodpovídal. Rozeběhl se za ní, ale už se nevrátil. Mně a Vernonovi někdo hodil pytel přes obličej, svázal ruce a nohy a hodili nás do kurtu nějakého smradlavého auta.
Melisa: Když jsem šla do kufru, někdo mě omráčil pořádnou ránou do hlavy. Vzbudila jsem se až vedle Marka v nějaké podivné místnosti. Dlaždičky byli na zemi, po stěnách, dokonce i na stropě. Bylo to hnusné sterilní místo a byla všude cítit dezinfekce. Mark byl stále v bezvědomí.
Na rukou jsem měla jen provaz. Byl pevně utažený, ale pořád se z něj člověk dostane lépe než z pout. V zadní kapce jsem měla malý příruční nůž, který mi naštěstí nevzali. Možná ho kvůli jeho velikosti nenašli nebo mě ani neprohledávali. Začala jsem si přeřezávat provazy na rukou.
Mark se konečně probral. "Co se děje? Kde to jsme?" Cukal se, jak zjistil, že je spoutaný. "Nevím. Probrala jsem se před chvílí." Mark sebou mrskal stále víc. "Můžeš přestat? Za chvíli se z toho dostanu a pomůžu ti." Mark tedy přestal. Rozhlédl se po místnosti. "Myslíš, že dostali i Becky s Vernonem?" "Divila bych se, kdyby ne." Mark sklonil hlavu. "A co jsou vůbec zač?" Pokrčila jsem rameny (v rámci možností). "Netuším."
Po pár dalších minutách se mi podařilo uvolnit se. Rychle jsem přeřízla provazy na rukou i Markovi. Nohy jsem nám nechala svázané, protože to by mohli zjistit, ale ruce jsme mohli mít za zády a nikdo by nic neviděl. Mark se neobratně zvedl a šel k protější stěně. Úplně u stropu bylo okno. Vyskočil a chytil se. "Co tam vidíš?" Mark chvíli mlčel. "Tak co je?" "Počkej!" Sykl a zaposlouchal se. Možná že bylo i něco slyšet.
Za chvíli slezl a podíval se na mě skelnýma očima. "Tak co se děje?" "Myslím, že tady lidem mažou paměť." Těžce jsem polkla. "Cože?" "Tam vedle v tý místnosti mají křeslo, vypadá jako elektrický křeslo ve věznicích a tam tě připotaj. Byl tam nějaký muž, hrozně se cukal a křičel, dali mu nějakou helmu na hlavu a pak se cukat přestal. Když mu jí teď sundali, vypadal hrozně zmateně a ptal se, kde to je." "To není dobrý." "Ne, to není." Objal mě.







