close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(81)

31. července 2015 v 13:31 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Vylezla jsem tedy z horké vany, opsala si souřadnice, řekla ostatním, ať se vypraví, oblékla jsem se a vzala jsem si navigaci. Naštěstí pro nás to nebylo moc daleko. Šli jsme sotva dvě hodinky a už jsme byli blízko, bohužel souřadnice vám neřeknou přesné místo na milimetr ba ani ma metr, takže pak jsme všichni prostě začali kopat. "Proč to vůbec hledáme?" Ptal se celý spocený Vernon. "Sama nevím, prý se to dozvíme, až to najdeme." "Jestli je to zase nějaká zkouška, tak se fakt naštvu!" Drmolil Mark. "Podle mě ne. Benedict ví moc dobře, že jsme k němu loajální a kdyby nám chtěl dát nějakou zkoušku, udělal by to dřív."
Kopali jsme už delší dobu, když v tom Mark vykřikl. "Mám to! Našel jsem to!" Všichni jsme se k němu seběhli. Byla to kovová krabice. Zámek na ní jsme jednoduše rozbili a otevřeli jsme ji. Byla tam stará panenka, nějaký dopis a fotky. Všichni jsme se ale zajímali jen o svitek. Mark ho vzal a roztáhl ho. Pověrčivě se na nás podíval a ukázal nám ho. "Ty?" Opravdu..na svitku bylo napsáno pouze ty. "To je jako na koho?" Mel se zarazila. "No asi na mě, protože jsem ho našel.. ale nevím, co by to přesně mělo znamenat." Prohlížel si to Mark. "Počkej," řekla jsem po chvíli. "Vernone, řekni, co ti Benedict řekl, když ti ráno volal." "Že chce mluvit s tebou." Mark nechápavě svraštil čelo. "No a?" "Myslím, že chtěl, abych ho našla já.. z nějakýho důvodu." Vysvětlovala jsem. Mark pokrčil rameny a svitek mi podal. "Stejně tomu moc nerozumím." Dodal ještě. Vzala jsem si svitek do ruky a prohlížela jsem si ho. Zprvu jsem na něm opravdu neviděla nic zvláštního nebo neobvyklého, pak se ale vedle slova TY začala objevovat další slova, spousty slov v různých jazycích, často i nějaká jména. Bylo tam toho strasně moc a nedalo se v tom vyznat. Z ničeho nic se tam objevilo tolik věcí a stále jich přibývalo, až se mi z toho zatočila hlava. "Becky!" Křikl Vernon a chytil mě, když jsem omdlévala. Zdálo se, že jakmile jsem ze svitku spustila oči, prostě to přestalo. "Co se stalo?" Divili se ostatní. "Držte to dál ode mě!" Křičela jsem napůl zoufale. "A co se děje?" Vernon mě stále pro jistotu podepíral. "Takže vy to nevidíte?" Řekla jsem po chvíli nechápajích pohledů. "Ehm..co bychom přesně měli vidět?" "Ty nápisy!" Všichni se na svitek znovu podívali, prohlíželi si ho, jako by do něj chtěli vykoukat díru, ale nic. Vypadalo to, že to vidím jenom já. "Nechceš nám to vysvětlit?" Ptal se mě Mark. "Zavolejte Benedictovi."
Vytočili jsme tedy jeho číslo a dali jsme to nahlas. "Už jste našli ten svitek?" "Ano." Rychle jsem odpověděla. "A co vidíte, když se na něj podíváte?" "Vidím spoustu věcí, je tam toho až příliš, ale ostatní to nevidí a pravděpodobně si myslí, že jsem blázen, ale já nejsem blázen nebo ano? No asi by to spoustu věcí vysvětlovalo.." "Hlavně klid." Snažil se mě uklidnit Benedict. "To je naprosto v pořádku, že vidíte to, co oni nevidí. Jde o to, že Vy jste předurčená k tomu, abyste to viděla. Vraťte se nyní ke mně a já vám vše vysvětlím." Asi nemusím ani zdůrazňovat, jak rychle jsme pádili zpět k chatě. "Becky, si v pořádku?" Oddychoval Venon za mnou. "Já chci jen vědět víc.." Ještě jsem přidala.
Ostatní mě dohnali až u chaty, kde jsem se zastavila. Z nějakého důvodu, jsem se bála otevřít ty dveře. "Ehm..Becky?" Promluvil Vernon po nějaké chvíli, co stál vedle mě. "Nechceš už jít dovnitř?" "Asi jo.." Přikývla jsem. "Dobře, tak já pomalu otevřu, ano?" Přikývla jsem. Mark s Melisou si vyměnili pohledy.

Vešli jsme do jídelny, kde seděl Benedict. "No výborně, pojďte se posadit." Všichni jsme si sedli kolem něj. "Přinesli jste i zbytek?" Mark jen přikývl a podal mu kovovou krabičku s ostatními věcmi. Benedict jí otevřel, probíral se věcmi a mumlal. No tohle nám moc nepomůže." Pak vzal jednu fotografii. "Vidíte tu starou paní s tou malou holčičkou?" Přikývla jsem. "Ta malá holčička je babička Vaší prababičky…se svou babičkou." Zvedla jsem jedno obočí na důraz zmatenosti. "No prostě je to Vaše vzdálená příbuzná, Váš předek. Na té fotce, ta starší paní, praprababička vaší prababičky, věřila v sílu tohoto svitku a ty samé věci, co Vy." Pořádně jsem si tu fotografii prohlížela. "Řekla to i své vnuče, bohužel ta tento dar nesdílela, ale rozhodla se, že babičce bude veřit, svitek si vzala a zakopala pro budoucí generace, chtěla tam později jít se svými dětmi, ale bohužel zemřela po porodu prvního dítěte a nikdo už svitek nenašel a dost možná ani nehledal. Jak šel čas, tak se dar vidět kouzlo svitku, občas objevoval u žen ve vaší rodině, občas jim uvěřili, někdy je dali do blázince, ale Vy...Vás teď potřebujeme." Tak to bylo něco. "Ale já to nechápu, co kromě toho, že vám řeknu, že na tom svitku vidím milion dalších věcí, vám může pomoct?" Benedict se usmál. "Protože ten, jenž může ve svitku číst, může také spojit všechny poklady v jeden pomocí kouzelného diamantu." Zamrazilo mě. "Ale jak je to možný? Proč zrovna já?" Benedict se zvedl od stolu. "Možná by Vám to měl vysvětlit někdo jiný." Na chvíli zmizel za dveřmi a pak přivedl mou matku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbená postava z hlavní čtveřice?

Becky 0% (0)
Mark 100% (1)
Melisa 0% (0)
Vernon 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama