Ráno jsme vstali v dobré náladě..tedy v rámci možností. Benedict nám přinesl mapu. "Co to je?" Zeptal se Vernon s plnou pusou. "Směřuje k místu, kde se nachází diamant, který spojí všehny poklady." "Ale proč ho budeme hledat teď, když jsme ještě nenašli všechny?" Divil se Mark a musím přiznat, že i mě to zajímalo. "Protože už si na něj dělají zálusk i další. Teď je dokonalá příležitost jim ho vzít přímo před nosem. A také tak pro ně rovnou uděláme poklady, co získali, naprosto zbytečnými." Usmál se Benedict. "A z nás pro ně uděláme větší cíle, protože se nám ho pravděpodobně budou snažit ukrást." Konstatoval opět Mark. "O to už se postarají ostatní." Ohlédl se přes rameno. Za ním stálo několik svalnatých mužů. "Při každé další akci budou poblíž. Nemusíte mít strach." Melisa se na jednoho z nich usmála a Mark do ní dloubl. Přišlo mi to komické. "Takže teď ukradneme diamant? A kde je?" Zajímal se Vernon. "Tentokrát ho ani nemusíte krást, stačí ho nalézt. Nachází se ve zřícenině jednoho starého hradu. To místo je na mapě." Vzala jsem si mapu do ruky. "Je to dost odlehlé místo." "To je, proto nemusíte míst strach, že by vás někdo viděl." S ostatními jsme se na sebe podívali. Neznělo to vůbec špatně.
Tentokrát jsme nejeli dodávkou, ale vzali jsme si auto, protože jsme měli strach, abychom někdo nezapadli. Bůhví jaké tam bude počasí a jaká cesta ke hradu povede.
Cesta trvala několik hodin, ale nadšení v nás stále přetrvávalo. Všichni jsme byli natěšení, až diamant najdeme. Ale já jsem byla o poznání nervóznější, protože jsem věděla, že to právě já budu muset ve finále spojit všechny poklady pomocí diamantu..teda budu jediná, kdo toho bude schopný. Ale to jsem ještě teď nemusela řešit. Důležité bylo, abychom diamant našli. Navíc mě Benedict uklidňoval, že na mě nebude tlačit, chce, abych byla opravdu psychicky připravená a má mysl byla otevřená. Člověk se totiž také často podvědomě brání a v jeho mysli se vytvoří blok.
Konečně jsme dojeli na místo. Vystoupili jsme klidně z auta a podívali jsme se směrem k hradu. Jedna jeho polovina vypadala celkem v dobrém stavu, ale druhá polovina připomínala spíše zříceninu. Nedůvěřivě jsme si to kolem prohlíželi. "Navrhuji se rozdělit." Řekl Vernon. Souhlasila jsem. "Dobře já půjdu s Mel do tý části, co ještě stojí." "Jak jinak." Šeptl Vernon. Potlačila jsem smích. "Dobře, když něco najdete, volejte." "Není signál." Řekla Melisa hned v zápětí. "Tak prostě křikněte nebo něco." Oba přikývli. Vzala jsem Vernona za ruku a šli jsme do polorozpadlé části hradu.
"A stejně mi to přijde zvláštní. Ty jsi tak jedinečná a nikdo z nás o tom neměl ani tušení." Řekl Vernon. Bylo to od něj moc hezké. "No jo, ale mám z toho trochu strach." Už teď mi naskakovala husí kůže. "Nemusíš se vůbec ničeho bát, já budu stát po tvém boku a klidně tě budu držet za ruku, když to bude možné. Já vím, že to dokážeš. Jsi silná a odvážná. A jsi moje." Dal mi pusu na čelo. Usmála jsem se.
Procházeli jsme tu část kousek po kousíčku a já jsem se snažila prohledat každý kout, ale v jednom kuse jsem také měla oči na stopkách a dávala jsem si pozor, aby na mě ještě něco nespadlo. Sem tam jsem měla pocit, že se to celé zřítí, ale na druhou stranu už to tu v tomhle stavu stálo hezkou řádku let, tak proč by to mělo padat zrovna teď, že?
"Máš něco?" Ptal se mě Vernon každou chvíli a já pokaždé řekla, že nic. Moc mě to tu nebavilo. Necítila jsem se tam bezpečně. O to urputněji jsem se ten diamant snažila najít.
Náhle jsem zaslechla křik. "Vernone, Becky!" Někdo sem běžel. Byla to Melisa. Oči se mi rozzářily. "Máte to?" "Ale ne." "Ne?" Nechápala jsem. Chvíli za Mel doběhl i Mark, který hluboce oddychoval. Vernon se také přišel podívat, co se děje. "Viděli jsme, jak sem přijíždí další auto a pochybuju, že je to někdo od Benedicta." "Co budeme dělat?" Zeptal se Vernon. Byl značně vyděšený...jako mi všichni. "Musíme utéct. Počkáme, až se dostatečně vzdálí od svého auta, rychle seběhneme dolů a odjedeme." Říkal Mark s častými přestávkami na nádech. "Dobře." Hned jsem se otočila, abych našla nejvhodnější místo, odkud bychom je mohli pozorovat. "A ještě něco," dodala Melisa, "nejspíš budou ozbrojení." No samozřejmě, to jsme také mohli čekat.







