Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se lidé za něčím tak urputně ženou? Mě by to docela zajímalo. Někteří se třeba honí za bohatstvím i za cenu toho, že obětují svůj osobní život. Jiní se zase ženou za slávou a zapomínají na své blízké. A další třeba zase tak zoufale touží po vztahu, že si ani nevšimnou, že je má někdo v jejich okolí opravdu rád.
A proč tomu tak je? Proč se prostě nezastavíme a nerozhlédneme se kolem sebe? Podle mě se lidé přirozeně snaží něco pokořit. Chceme mít pocit, že jsme silní...no co silní, ti nejsilnější a nejlepší. Občas to ale taky přepískneme. Kolik lidí ročně zahyne, když se pokouší pokořit Mont Everest? Kolik lidí zemře při pokořování přírody? Dost na to, abychom si toho všimli, ale zřejmě ne dost na to, abys nás ta touha přešla.
Nejspíš ani nejde říci si, že o něco velkolepého, co by nám změnilo život, přestaneme snažit. Ale možná bychom si měli uvědomit, že nezáleží jen na té jedné věci, ale že náš život ovlivňuje spousta faktorů a na ty nesmíme zapomínat. Ano, nejspíš budeme šťastní, až dosáhneme toho, po čem celou tu dobu toužíme, ale vydrží nám to i po té, co si uvědomíme, že kvůli tomu ztrácíme pomalu ale jistě něco vzácného jako je například rodina?
Takže asi takhle: ve výsledku to vypadá, že se člověk bude vždycky snažit chytit nepolapitelné, podmanit si přírodu nebo změnit svůj život tak, aby mu vyhovoval. Ale vždycky pro to musíme přinést oběti a proto není od věci se zamyslet nad tím, na čem nám opravdu záleží. Lidský charakter nejspíš nezměníme, ale lidské myšlení by se dalo ovlivnit. Možná bychom pak upustili od sobeckosti a touze po osobním uspokojení, když by nám došlo, že nám ve své podstatě nic nechybělo celou tu dobu.
A jaký je váš názor na toto téma? Prosím podělte se v komentářích.







