"A zavolej Benedictovi, ať sem někoho pošle pro Becky, mohla by vykrvácet." Křikla jsem a skočila jsem do vody. Byla docela špinavá a oči mě pálily, když jsem je pod vodou otevřela. Rychle jsem se zorientovala a plavala jsem ke dnu. Vernon tam ležel. Potopila jsem se k němu. Pomocí kleští jsem ho zbavila zátěží a on se sám pomalu zvedal k hladině. Začala jsem za ním plavat a zjistila jsem, že se mi řetěz omotal kolem nohy. V tom spěchu jsem se do něj celá zašmodrchala.
Kleště, kde jsou ty kleště! Rozhlížela jsem se. Docházel mi vzduch. Pak jsem je uviděla. Rychle jsem přeštípnula řetěz a plavala jsem k hladině. Už mi ale nezbýval žádný vzduch. Brzo se budu muset nadechnout, otázkou je, jestli už to bude na vzduchu nebo ne.
Becky: Po nekonečném čekání se na hladině objevil Vernon. Mark ho vytáhl na břech. "Dýchá?" "Já nevím." Naklonil se k němu, aby to zjistil. Vernon v tu chvíli vyprskl vodu přímo do Markova obličeje. Kuckal a kašlal. Vernone. Doplazila jsem se k němu. "Ty žiješ." Hlesla jsem. Tekly mi z toho slzy. "Jo." Zase kašlal. "A kde je Melisa?" Zeptal se Mark a všichni jsme se zahleděli na klidnou hladinu.
Melisa: Nadechla jsem se. Napůl pod vodou napůl nad hladinou. Kuckala jsem. "Meliso!" Mark mi pomohl z vody. Vernon tam ležel rozvalený a zhluboka oddychoval, Becky seděla u něj. "Volali jste už někomu?" Zeptala jsem se. "Volali, budou tu každou chvíli." Ujišťoval mě Mark. Právě v ten moment jsme zaslechli helikoptéru. "Už jsou tady."
Pomohla jsem Markovi zvednout Becky a dát ji do helikoptéry, Vernona jsme také museli zvedat, byl cel promrzlý. Vzala jsem si na sebe svoje tričko a letěli jsme. "Hádám, že jste nic nenašli." Poznamenal náš pilot. "Ne, situace se jaksi zkomplikovala." Odpovětila jsem. Byla to ještě slabá slova na to, co se všechno za tu krátkou chvíli událo.
Viděla jsem, že Becky pomalu začíná blednout. Ztrácela dost krve, i když jsme ránu drželi zaškrcenou, pořád to byla rána otevřená. A po chvíli letu nastal další problém. "Tak lidi, právě mi to ohlásilo, že k Benedictovi se někdo vloupal, což znamená, že měníme cíl našeho letu." Podívala jsem se na Becky, která nevypadala, že by nějakou delší cestu zvládla. "A kde právě teď jsme?" Ustaraně jsem se zeptala. "Nad Německem." To je blízko. Dost blízko na to, abychom z toho Becky dostali. "Stočte to k Česku." "Proč?" Ptal se nechápavě pilot. "Poletíme domů." Oznámila jsem rozhodně.
Nasměrovala jsem vrtulník na louku kousek od domu, kde jsem dříve bydlela se sestrou. Becky už ani nereagovala a pomalu usínala. Snažili jsme se jí udržet při vědomí. Vyběhli jsme ven. Mark a Vernon drželi Becky, já jsem obratně přeskočila plot a běžela jsem ke dveřím. Silně jsem do nich bušila, než se sestra obtěžovala otevřít. Zírala na mě. "Caitlin, potřebuju pomoc. Je to naléhavý, zbytek ti vysvětlím pak." Vychrlila jsem na ni ve spěchu, zatímco Mark s Vernonem donesli Becky před branku. "Fajn." Snažila se zachovat klidně. Odemkla jim a pomohla jim s Becky dovnitř. Tam ji položili na židle a sestra si prohlížela její nohu. "Co se jí to stalo?" Ptala se zděšeně. "Rozthla si to, potřebuje šití." Caitlin běžela pro lékárničku. Vernon se smutně zahleděl na Becky. Mark stál pro jistotu opodál. "Budu potřebovat, abyste ji drželi, bude to bolet a mohla by sebou cuknout, což by způsobilo víc škody než užitku." Vysvětlovala rychle. "Počkat a co nějaký sedativa?" "Na to není čas. Musíme postupovat rychle. Už takhle ztratila dost krve." Becky se podívala na Vernona. "To je v pořádku lásko, miluju tě." Šeptla a pak očima sjela ke Caitlin. Ta přikývla. "Tak jdem na to."
Nejdřív bylo potřeba ránu vyčistit. Já s Vernonem jsme vzali Becky za ruce, aby nás pevně stiskla, až jí to bude bolet. Mark jí držel zraněnou nohu, aby s ní v zápalu bolesti nemohla hnout. Caitlin začala s šitím. Becky se náhle vrátila barva do obličeje a dokonce i hlas. Její křik se nesl až k sousedům, Vernon jí tedy jednou rukou přikryl pusu. Muselo jí to příšerně bolet. Mrazilo mě z toho.
Když Catilin skončila s šitím, Becky byla na omdlení. Vernon ji odnesl do mé staré postele. V kuchyni jsme zůstali jen já, Mark a má sestra. "Teď máš čas na to vysvětlování." Zhluboka jsem se nadechla. "Víš, jak jsem získala práci, díky které máš dost peněz a můžeš se věnovat tomu, co tě opravdu baví? Tak ona to není zrovna bezpečná práce. Vlastně tam riskujeme život každý den a právě teď s Becky stalo tohle. Nejde o to, že bychom snad neměli lékařskou péči nebo že by nás chtěli nechat zemřít, ale právě teď po nás jdou konkurenti, kteří se nás snaží zabít. Ty si mě napadla jako jediná pomoc. Doufám, že se nezlobíš, že jsme sem tak vtrhli, ale opravdu už nám nezbývalo moc možností a Becky zase nezbýval čas." Caitlin mě navzdory očekávání objala. "Jak bych se mohla zlobit? Vždyť jsem tě neviděla tak strašně dluho. Bála jsem se o tebe. Teď aspoň vím, že jsi v pořádku. Tedy prozatím." Poznamenala smutně.







