close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(88)

29. září 2015 v 19:19 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Becky s Vernonem vyjeli na motorce. Nám to nakonec hrálo do karet, protože odvedli pozornost. Naneštěstí jim asi došlo, že bychom se čtyři na jedné motorce nesvezli. Mark měl dobrou fyzičku. Nedělalo mu problém přeskakovat ploty jako nic. Já jsem už trochu vypadla ze cviku, ale ty roky nočních útěků ze sirotčince se prostě nezapomínají.
Běželi jsme rychle, navíc cestou, kam se oni se auty dostat nemohli, takže jsme byli ve výhodě. Ale přeskakovat ploty do zahrad není zrovna moc efektivní, zvláště pokud tam také mají psy. U druhého plotu se Mark nepochopitelně zastavil. Nejdříve jsem si myslela, že se mu něco stalo, ale ne, on tam prostě jen tak stál. "Marku, co je? Musíme pryč, hned! Na přestávky není čas.." Táhla jsem ho za triko. Díval se někam do prázdna. Jako by mě vůbec neposlouchal. "Slyšela si to?" Pronesl tiše. "A co?" Nechápala jsem. Myslel tím ty psy, výstřely nebo co ksakru? "Ten hlas. Vím, kdo vede tuhle akci." "No skvělý a nechceš mi to třeba říct někde na bezpečnějším místě?" Stále jsem se ho snažila přimět k běhu. Každou vteřinou tohoto rozhovoru jsme ztráceli drahocenný čas a s ním i naši výhodu. "Je to moje máma." Tak jo, nechci být hnusná, ale já mu to vždycky říkala. Každopádně bych rozhodně nečekala, že se bude snažit vlastního syna zabít. "Oh, no tak to není dobrý. Stále po nás ale střílí, musíme běžet, jo?" "Jo, protože po nás střílí moje máma." Pronesl tiše a pak se konečně rozeběhl.
Přeskočili jsme ještě několik plotů. Zdá se, že polovina sousedů už byla beztak vzhůru kvůli střelbě a křiku kolem. Mark běžel pár metrů přede mnou. Ucítila jsem řezavou bolest v rameni. Chvíli jsem se snažila ji ignorovat, ale pak jsem si po něm přejela druhou rukou. Byla tam krev. Nejspíše mě trochu sekla kulka. Pak si to obvážu, teď to přežiju, rozhodla jsem se. Běželi jsme dál.
Při přeskoku dalšího plotu Mark spadl k zemi. Dohnala jsem ho a chtěla jsem mu pomoct vstát. Myslela jsem si, že jen spadl. Upřímně šikovný na to byl dost. "Marku, v pohodě?" Vzala jsem ho za rameno. "Jo," sykl a zkusil se zvednout. "Au." Zaúpěl a opět se skácel k zemi. Všimla jsem si, že ho postřelili. "Oh můj bože, Marku!" Takhle daleko nedoběhne...i kdyby se dokázal zvednout. Co teď? Srdce mi bušilo jako o závod. Dokážu ho zvednout? Běžet s ním dostatečně rychle na to, abychom jim unikli nebo se aspoň stihli někam schovat? Všechno mi to letělo hlavou rychle jako kulky kolem nás. Nevěděla jsem, co budu dělat.
"Meliso, teď mě poslouchej. Brzo sem přiběhnou. Buď se nade mnou máma slituje, což pochybuju, ale naděje je, nebo mě dorazí. Ale ty máš stále šanci. Ty můžeš utéct. Zachraň si život. Žij i za mě. Prosím tě." Z očí mi vytryskly slzy. "O tohle mě nepros." "Musím," řekl tiše, "měla si pravdu o mý mámě a já ti nevěřil. Teď za to zaplatím." Brečela jsem. Rukou jsem mu zajela do vlasů. "Prosím, Marku." Šeptala jsem. Hlas jsem měla ochromený. "Meliso, miluju tě a vždycky budu. A moje poslední přání je, aby si teď začala utíkat, ano?" Nechtěla jsem. "Ale já..." "Věříš mi?" Zeptal se mě. "Věřím." "Tak prosím běž. Bež, Meliso." Nakonec jsem přikývla. "Miluju tě, Marku." Políbila jsem ho na čelo, kam také dopadly mé poslední slzy.
Rozeběhla jsem se. Několikrát jsem se ohlédla. Pořád tam ležel. Brzy se k němu dostanou. Nemůžu to vidět. Nedokážu se na to dívat. Zaběhla jsem za roh. Naposledy jsem se ohlédla. Pak jsem do něčeho vrazila. Byl to velký silný muž. Chytil mě kolem paží. Mrskala jsem sebou, snažila jsem se mu vyškubnout. Marně. Kopance a rány pěstí jako by mu nepůsobily žádnou bolest. Jen zvedl vysílačku a řekl silným hlasem. "Máme ji." V tu chvíli mi došlo, že to je můj konec.
Tak a tady je opravdu poslední díl Šťastného konce. Není tedy zrovna šťastný, ale nebojte se, brzo přijde i druhá část, která bude mít o poznání lepší zakončení. Doufám, že jsem vás takhle aspoň nažhavila na další díly.
Druhou část plánuji začít psát ještě o prázdninách a podle toho, kdy tento díl vyjde vydám i ji. Chtěla bych rozestup tak nejméně měsíc a půl, spíš víc. Do té doby tu budou i jiné příběhy, tak možná, že s tím začnu a jeden z nich dokončím, aby tu nebyl přebytek příběhů. Ještě uvidím.

Každopádně doufám, že se vám tento příběh líbil, že jste soucítili s hlavními hrdiny a že vám těch 88 dílů také uteklo jako voda, protože mě ano. Těším se na vás u druhé části.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbená postava z hlavní čtveřice?

Becky 0% (0)
Mark 100% (1)
Melisa 0% (0)
Vernon 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama