close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Výlet do Anglie

12. září 2015 v 21:22 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy

Už jsem se stihla pochlubit, že se školou jedeme na výlet do Anglie a samozřejmě vám o něm chci i něco napsat.
První věc je, že jsme první den od rána chodili po památkách a k večeru jsme dorazili na meeting point, kde jsme se scházeli i následující večery. Nebudu vám lhát, byla jsem pěkně nervózní. Já se totiž normálně stresuju kvůli věcem, se kterými bych si vůbec starosi dělat nemusela. I tak to ale dělám.
Čekali jsme všichni v autobuse a po odjezdu první rodiny jsme se dozvěděli, že některé rodiny onemocněly, takže je možné, že budeme bydlet v jiném složení, než bylo původně domluveno. To víte, že jsme se toho lekli, protože jsme chtěli být přesně ve skupinkách, v jakých jsme měli být podle seznamu. Takže následujících několik minut jsme žili ve svazující nevědomosti a lidé kolem pomalu opouštěli autobus.
Nakonec zavolali i pro nás. Prvotní nadšení z toho, že budeme spolu, vystřídala nejistota. Vzaly jsme si kufry a šly jsme k jedné paní, která od pohledu působila mile. Představily jsme se a ta paní, Adele, naše náhradní maminka, nám řekla, že bydlíme jen dvě minuty odtamtud, což se hodilo, protože někteří jeli třeba dvacet minut, což znamenalo, že musí vstávat dřív, což by byl pro nás problém.
Po příjezdu domů nás provedla, seznámily jsme se s pejsky a dětmi, vysvětlila nám, jak funguje sprcha, protože je to odlišné od našich sprch v Česku, a všechno bylo fajn. Pak nám ale řekla, že máme dva pokoje, což znamená, že jedna z nás bude muset bydlet sama. Problém je, že já sotva dokážu usnout, když spím někde jinde (a to třeba i u babičky nebo u přátel) a je to ještě horší, když jsem sama. Tak se Lenka nabídla, že si tedy vezme samostatný pokoj a já budu s Kristý bydlet hned vedle.
Hodily jsme kufry na zem a napsali domů, pak následovala věčeře, kterou měla většina rodin stejnou a to pizzu a hranolky. Po večeři jsme si chvíli povídaly a já jsem i přes velkou nervozitu a cizí prostředí mluvila klidně a doufám, že i srozumitelně.
Potom jsme se zeptaly na heslo od wifi a odebraly jsme se nahoru. Vykoupaly se, otevřely jsme si štěstíčka, která jsme si pořídily ten den v čínské čtvrti, a povídaly jsme si.
Spát jsme šly docela dlouho, ale nebyly jsme až tak unavené. Spíš nám byla docela zima, takže já jsem například spala v jednom ze svetrů, který jsem si vezla s sebou. K tomu jsem měla i teplé ponožky a druhý den jsem si ještě přinesla deku z autobusu, abych se přikryla jí i peřinou. Pak už mi tedy jakž takž teplo bylo, ale první dny jsme se opravdu všechny klepaly zimou.

Každý den jsme se ráno v rodině nasnídaly, vzaly jsme se oběd, který se obvykle skládal ze dvou toustů, sušenky, pytlíku brambůrek, (opravdu maličkého, nic jako v máme v Česku) sušenky, nějakého ovoce a malé láhve s vodou. První dny jsme si opravdu pochutnávaly a měly jsme tam i nějaké jídlo z domova, takže jsme ani neměly hlad. Ovšem další dny už nám stejnorodý oběd docela lezl krkem a poslední den jsme jej jedly už spíše z nutnosti.
První tři dny jsme také ještě chodili od osmi do dvanácti do školy. Byly nás tři skupiny podle schopností. Já jsem byla v té nejvyšší spolu se dvěma spolužáky a spolužačkou z naší třídy (zbytek složení tvořili lidé z ostatních tříd). Většina naší třídy pak byla ve skupině nejnižší a ve střední skupince, která se učila v jiné budově než my, od nás ze třídy byli jen dva kluci.
První den byl takový seznamovací, takže jsme si povídali a na konec jsme si udělali test vhodný pro studenty našich schopností. Měli jsme celkem padesát otázek s tím, že bychom měli dosáhnout nejhůř dvaceti pěti bodů. Ale naše spolužačka získala bodů jen dvacet tři a docela ji to vzalo, urazila se a uprostřed druhého dne se sebrala a šla do nejnižší skupinky. Celé nám to odůvodnila tím, že ji to u nás nebavilo. Já si ale myslím, že důvod byl trochu jiný. Na druhou stranu možná udělala dobře, protože další dny jsme dostaly testy těžší.
Každopádně tato škola mě toho nenaučila zas tolik. Akorát jsem zjistila, že rozumím, pokročila jsme dál s problémem mluvit rozsáhleji v cizím jazyce před větším množstvím lidí, pochytila jsem pár nových slovíček a to bylo vše. Je to ale i zajímavá zkušenost, které si vážím.
Výlety jsme měli pak do sedmi až osmi hodin a pak si nás opět rodiny vyzvedly a dali jsme si večeři.
U večeře jsme si povídaly s naší náhradní maminkou a nakonec jsme se odebraly nahoru. Zbytek večera jsme trávily tím, že jsme si povídaly a psaly domů. Přitom jsme se prostřídaly v koupelně a šly jsme spát.

Musím říct, že se mi v naší rodině moc líbilo. Popovídali jsme si s nimi a zjistily jsme, že ačkoli svátky jako jsou Vánoce nebo Velikonoce sice slavíme jinak, ale stále je tam pro nás důležitá rodina. A to se mi na tom moc líbilo. Na konci pobytu jsme si pak dali kontakt,(facebook) abychom zůstali v kontaktu. Já osobně jsem jí dneska odpoledne také hned napsala, ale myslím, že mi odpoví až po delší době, jelikož nám vyprávěla, že v sobotu si jedou odpočinout do lázní a v neděli večer už je čekají další studenti. I tak ale doufám, že v kontaktu zůstaneme tak jako tak. Nejen, že by mi moc pomohlo takto si procvičovat angličtinu, ale byla to také opravdu moc milá paní, se kterou bych se ráda ještě někdy v budoucnu sešla, když budeme mít příležitost. A myslím si, že se mnou i holky sdílí stejný názor podle toho, jak jsme si o ní vyprávěly.

Na rozloučenou jsem jí ještě poslední den napsala dopis jako památku na nás. Ten si může schovat spolu s dárečky, které jsme jí přivezly z Česka. Dopis jsem si i vyfotila, abych mohla doma rodičům převyprávět, co jsem psala, tak sem pravděpodobně tu fotku také dám, ale to až v další článcích, kde se na popis jednotlivých dnů spolu s památkami a zážitky zaměřím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Cestujete rádi?

Ano. 28.6% (2)
Rád/a bych, ale nejsou prostředky/není s kým. 57.1% (4)
Ne. 14.3% (1)

Komentáře

1 lovatics-world lovatics-world | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 20:23 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti tam líbilo :)
Díky že jsi takový článek napsala, zajímalo mě, jak to tam chodí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama