Po dlouhé době sem konečně přináším nějaké nové hlášky, abyste se mohli pobavit výplody naší rodiny i mých přátel. Doufám, že vám třeba zlepší náladu a aspoň se trochu zasmějete.
Hlášky ze školy:
Asi se vám taky někdy stalo, že jste si na učení nových slovíček hledali nějakou pomůcku. Tak to dělá i můj spolužák Jirka, ale bohužel se do toho často zamotá ještě víc. Jako například, když se učil frázi zaplatit účet. Učitelce místo "Pay the bill." Řekl "Buy the pay." Nemusím snad říkat, že jsme se docela zasmáli, jen on nechápal, co řekl špatně, než jsem mu to řekla.
Další z Jirkových hlášek taky ukazuje, jak si hrozně rád dělá srandu, až se člověk někdy musí zastavit, aby zjistil, jestli to myslí jako vtip nebo legraci. On takové věty totiž pronese klidně z kamennou tváří...a vyznejte se v něm potom.
To jsme se takhle připravovali na cestu do Anglie a samozřejmě se naťuklo i téma uprchlíků. Tu se začali všichni aktivně podílet na konverzaci a zajímali se, jestli nějaké uvidíme. Paní profesorka řekla, že samozřejmě doufá, že ne a Jirka na to jeno: "Proč ne? No tak, prosím..." Celá třída pak vybuchla smíchy. Někdy se člověk nestačí divit, co ho napadne.
Je taky ale pravda, že i já ve škole často perlím. Například jsem se první hodinu divila, že jsem Jirku den předtím neviděla, Ptám se ho tedy: "Kdes byl včera?" A jirka na to nechápavě: "Ve škole." To mě dostalo. Je fakt, že jsem někdy dost nevnímavá, ale až tak moc?
K dalším mým zážitkům patří naše blbnutí s Lukym. Minulý rok jsme měli povinná praktika z biologie. Často jsme tam chodili ven, nasbírali jsme nějaké rostliny a dělali jsme poznávačku. Když jsme brali nahosemenné rostliny, paní profesorka přinesla šišky a my je měli nakreslit a napsat velikost. Řekli jsme si s Lukym, že si tipneme, jak velké jsou a pak je změříme. Vzala jsem si tedy šišky do ruky a všechny velikosti jsem odhadla přesně a když jsem se mýlila, tak asi o milimetr. Luky tam na mě koukal a absolutně to nechápal. Komentoval to jenom větou: "Takže ty, když něco vezmeš do ruky, tak řekneš přesnou velikost? Radši nechcivědět, jak ses to naučila..."
Další hláška je spíš takový přeřek, který se povedl spolužákovi při zkoušení. Prezentoval tenkrát něco o rostlinách a nejspíš z nervozity se mu podařilo říct, že květiny se chovají místo pěstují. Legrační spíš bylo, že s učitelkou chvíli doskutoval o tom, že se jistě mohou i chovat jako "domácí mazlíček". To nás rozesmálo o to víc.
Poslední hláška už patří naší profesorce na biologii. Trochu to navazuje na diskusi s naším profesorem matematiky, který říkal, že by nám ji dal na matematiku, že on je na nás moc hodný a tato profesorka je na celé škole vyhlášena jako jedna z nejpřísnějších. A ten den se s ní byl Jirka domluvit, jestli má chodit na praktika do parku, když má alergii na pyl. V tom se tam mihl náš profesor a říká: "Tak co, už se s tebou domlouvají, jak tě budou mít na matiku?" A paní profesorka ho buď vůbec nevnímala nebo si to neuvědomila, ale řekla mu na to: "No když má alergii na pyl, tak asi ne." Měli jsme co dělat, abychom tam před ní nevybuchli smíchy, což by nám asi přineslo nějaké zkoušení z biologie.
Perličky z domova:
Můj brácha má často dobré hlášky ale jeho dotazy jsou občas taky oříšek. Nedávno ode mě chtěl vysvětlit, proč někdo říká tvoje, když je to vlastně jeho (pro něj moje). Proč neřekne je to moje... No prostě takové ty dětské dotazy. Jenže já to neuměla moc dobře vysvětlit. Chtěla jsem mu to říct co nejjednodušeji a ve finále to mělo opačný efekt. Řekla jsem mu prakticky, že když řeknu tvoje, tak je to tvoje moje... Nejsem si jistá, jestli z toho zrovna zmoudřel...
O prázdninách jsem bráchu hlídala většinu času, (kromě brigády a rodinné dovolené) což pro něj znamenalo, že mě má ráno vzbudit. Brácha má ale v oblibě vstávat kolem osmé hodiny a to pro mě, jakožto člověka, co o prázdninách chodí spát ve dvě hodiny v noci a ne-li dýl, není zrovna rozumný čas. Tak jsem ho třeba poslala, aby si pustil televizi a ještě chvíli zůstal v posteli. Na to mi ale odpověděl, že už si jí pustil, tak jsem ho poprosila ještě o jednu pohádku, abych se aspoň probrala. Samozřejmě, že jsem v té vteřině zavřela oči a usnula. Za chvíli brácha stál zase ve dveřích a hlásal: "Míšo, Míšo, už je devět a za chvíli bude deset." To už bylo docela hodně, chtě nechtě jsem se tedy vyhrabala z postele. Brácha při tom už křičel, že je deset. Šla jsem mu připravit věci, co si má obléct, koukám na hodiny a hádejte, co - bylo tam 8:10. V tu chvíli bych ho vážně zabila!
K létu a prázdninám taky patří i zmrzlina a brácha jí má taky moc rád. Jednou se rozhodl, že vyzkouší citrónovou zmrzlinu. Docela mě to překvapilo, protože brácha kyselé chutě zas tak moc nemá rád, ale mamka mu ji samozřejmě koupila. Když si ji pak doma dal, ptali jsme se ho, jestli není kyselá a Honza: "Není to vůbec kyselý, jenom trošku to je jako citrón do kysela." V tom případě, když to není vůbec kyselé, ale je to trošku jako citrón, je to naprosto v pořádku... Prostě vysvětlení na úrovni.
Seděli jsme jednou takhle na zahradě a táta říkal, jak je krásně vidět, což mamka okomentovala větou, kterou ani ona sama později nedokázala zdůvodnit: "Ale mě se nechce..." Že by nějaká univerzální naučená věta?
Nevím, jak je tomu u vás, ale my máme pořád pocit, že nemáme doma nic k jídlu. Já vždycky otevřu ledničku a prohlásím, že nemám nic k jídlu. Mamka mi na to před týdnem řekla: "No, taky je plná myčka." Nevěděla jsem, že to spolu tak souvisí... Je ale pravda, že se říká, že všechno souvisí se vším.
Nedávno si děda s babičkou kupovali televizi a chtěli po tátovi pomoci vybrat, dali mu požadavky a cenu, kterou jsou ochotni zaplatit. Už ani nevím, kolik to bylo, ale máma řikala, že takovou nenajdou. Táta řekl, že jo, akorát nebude mít všechno, co chtěli. K tomu jsem se přidala a dodala jsem jenom: "No to je pravda, třeba zvuk nebo obraz..." Je fakt, že ta cena byla dost absurdní...
Hlášky z vodáku:
Školní výlety jsou pokaždé zážitek, kort s naší třídou. Vodácký kurz jsme brali spíš jako zábavu a vznikaly tam zajímavé slovní hříčky. Bohužel jsem jich hodně napsala právě do článku o vodáku, tak je nebudu mít pohromadě. Půdovně jsem to totiž plánovala napsat trochu jinak.
Seděli jsme takhle v kroužku a povídali jsme si. Už ani nevím, o čem, prostě o blbostem. V tom Luky prohlásil: "Nemsrdím od hoven?" Konverzace ustala a všichni jsme začali přemýšlet, proč by jako měl... až se ho na to Míša zeptala a on jenom: "Protože tu melete sračky!" Já myslela, že se zblázním. Tohle jsem opravdu nečekala. Prostě Luky má vždycky originální nápady a výroky.
Nebo když jsme balili, zjistili jsme, že u našeho "párty stanu" bylo docela dost odpadků, které jsme uklízeli. Besty pak volal na Kubu: "Koukej najít nějakej smíšenej odpad! Tím smíšenej myslím opravdu smíšenej, jsou tady i baterky!" No chtělo to přesně něco takového. Ani nevím, jak to nakonec vyřešili...
Nakonec tu mám takový úlovek z internetu...
Jen aby bylo jasno, nemám nic proti vztahům a vcelku ani proti jejich prezentování na internetu. Ale odpusťte mi, toto sem musím dát... Brouzdala jsem po jenom webu a projížděla jsem různé profily lidí, abych našla ty se stejným hudebním vkusem. V tom jsem narazila na jednu holku, co tam kromě rádoby hlubokomyslného prohlášení o tom, jak má těžký život atd a s tím i pravopisných chyb, měla jednu větu: Šťastně zadaná a dodatkem: od 2.4. To by bylo moc hezký a jejich vztah bych jim přála a nenamítla ani slovo, kdybych to nečetla 4.4. Nejsem si úplně jistá, jestli je radno při takto krátké době vztahu, hned všechno vykřikovat do světa. Ale budiž, asi už je jiná doba.
Tím bych dneska skončila. Doufám, že se vám článek líbil a třeba vám zlepšil náladu. Já jsem si při jeho psaní aspoň zavzpomínala na staré zážitky.







