close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Noční království (3)

31. října 2015 v 21:12 | WhitEvil |  Noční království
"Mezi lidmi, které přes den vídáš, jsou i tací, kteří tak úplně lidé nejsou. Přes den tak sice vypadají, ale v noci vyvstává na povrch jejich pravá podoba. Všechny je nazýváme stvoření noci. Jsou tady už od pradávna, každé stvoření má svůj úkol. Starají se o to, aby v noci byla tma, aby se lidem zdály sny atd. Navzájem se vidí a ví o sobě, ale pokud se nevídají přes den, tak pravděpodobně ani neví, kdo to je. Každopádně v poslední době se objevily jisté nepokoje a jakási stará legenda praví, že v den nočního slunce se objeví Světlo. "Světlo?" nechápu. "Protože bez světla nemůže existovat ani tma. Protiklady bez sebe nejsou nic. Kdyby nebylo světlo, je tma jen standard. Neměnící se stav. Tma potřebuje světlo." Všechno mi to přišlo tak zvláštní. "A to mi říkáš, protože..." Snažila jsem se zjistit důvod tátova vyprávění. "Protože světlo má schopnost, stejně jako stvoření noci, vidět je. A podle toho, co jsem v noci viděl, mám pocit, že ty bys mohla být dobrý kandidát." Zamračím se. "To nemůžeš myslet vážně!" Prudce vstanu. "Podívej se na to logicky! Přece jsi je viděla, ne?" "To sice jo, ale..." "Ale co?" Tátovi na tváři hraje úsměv. "Foťák je přece taky vyfotil." "Jo tohle..." Táta si klidně pročísne své černé vlasy. "To je možné jen díky tomu, že jsi ho upustila do té louže. Budu hádat - vycházelo z ní světlo." Zvednu jedno obočí. "Jak to, že to víš?" "V té louži se odráželo noční slunce a tím, že ti do ní foťák spadl, získal schopnost stvoření noci vidět. Musím říct, že jsi asi první, komu se něco takového povedlo. Nikoho z nás to vlastně ani nikdy nenapadlo, ale je to pokrok." Zkřížím si ruce na prsou a odmítám přijmout, co mi táta říká. "To není možný!" "Jestli mi nevěříš, tak pojď dnes v noci se mnou. Ukážu ti svou práci." Nakonec na to přistoupím.
V noci se vyplížím z postele. Obleču se a s tátou se sejdeme přede dveřmi. "Aby bylo jasno, máma o ničem neví, tak jí ani nic říkat nebudeme." Souhlasím.
Došli jsme se až na samý konec města k velké budově. Měla jsem za to, že je opuštěná, ale táta mě vyvedl z omylu. Budova totiž byla plná podivných stvoření. Raději jsem se ani neptala, kdo to je a co tam dělají.
Vylezli jsme na střechu, odkud byl nádherný výhled. "Tak povídej, co vidíš?" Rozhlížím se kolem. "Tamhle je jelen," ukážu prstem na to majestátní zvíře s velkými parohy a očima, ze kterých vyzařuje síla. Někam běží. Sleduji ho a spatřím smečku vlků, kteří před ním utíkají. To je dost neobvyklé. "On...honí vlka?" Táta přikyvuje. "Jak je to možný?" "Stříbrný jelen je jeden z nejsilnějších stvoření noci. Stačí, když se bude cítit ohrožen a vyšle na své nepřátele elektrický šok." "Takže přes den vlci loví jelena a v noci je to naopak?" "Přesně tak."
Celou noc mi táta ukazuje různá stvoření a vypráví mi o nich. Všechno mi to přijde tak zvláštní. "O pořádek se tu starají ti tři muži, které jsi tehdy viděla. Jeden z nich je strážce noci. Nosí takový..." "Lesklý oblek." Dokončím za něj. "Jo, přesně tak." Řekne trochu překvapeně. "Další z nich je lovec temných a poslední hlídač...stejně jako já." "Hlídač?" Zamyšleně jsem se zamračila. "No jo, dělám hlídače pro stvoření noci. I tady jsou totiž podvraťáci. Já je hlídám. Někdy je i chytím, ale většinou se pro ně někdo pošle. Často jsou to jen pěšáci, ale někdy se musí nasadit i lovec temných, který se stará o ty nejnebezpečnější případy." "Takže ani tady člověk není v bezpečí?" "Nikde nejsi v bezpečí. Zvláště ty ne." Nezní to zrovna jako slova útěchy. "Ty vážně věříš, že to jsem já?" Táta přikývne. "Vždycky jsem věděl, že jsi výjimečná, ale teď už vím i čím." Sklopím oči. Nechci tátu zklamat. Ještě víc se ale bojím noci a toho všeho, co se v ní skrývá."

Druhý den ve škole mluvím s Viktorem. "Máš po škole čas?" "Proč?" Řeknu nedůvěřivě. Po včerejším zážitku bych si na něj měla dávat pozor." "Můžeme si promluvit?" "Ne." Zkřížím ruce na prsou. "Tentokrát ti ale něco chci ukázat já." Naléhal. "A co jako?" "Uvidíš. Takže ve dvě?" Nestačila jsem se divit. "Fajn." Přistoupila jsem, ale jen proto, že mě zajímalo, co mi chce ukázat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama