close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Přátelství nebo něco víc? (2)

19. října 2015 v 23:23 | WhitEvil |  Přátelství nebo něco víc?
Nebudu vám lhát, oba jsme v sobě měli už dost alkoholu na to, abychom udělali nějakou blbost. Za doprovodu mého neustálého smíchu a pokřikování spolužáků jsme vklouzli do té malé místnůstky. Thomas mě začal líbat. Nebránila jsem se. Neměla jsem důvod. Pomalu mě položil na postel. Sundal mi tričko. Byl to pro mě nezvyk, nikdy jsme tohle nedělali. Rozepnul mi kalhoty. I přes mou opilost mi došlo, co má v plánu. Chytila jsem ho za jeho silné paže. Pohlédl na mě. "Co je?" "Nechci to upěchat." Šeptla jsem. "Hano, jsme spolu už dlouho. Nemyslíš, že bychom se mohli pousnout dál?" Opět se dal do práce. Posadila jsem se na posteli. Trochu se mi z toho zamotala hlava. "Thomasi, myslím to vážně. Miluju tě, ale můžeme snad počkat, ne?" Thomas zavrčel. "Čekej si sama!" Vyštěkl a odešel pryč. Praštil dveřmi. Chvíli jsem tam zůstala ležet. Nevěděla jsem, co mám dělat nebo co si o tom myslet.
Po pár minutách za mnou přišla Alice. "Ahoj, říkala jsem si, jestli si neusnula." Sedla si vedle mě. To už jsem byla oblečená. "Nene, jen jsem chtěla chvilku klid. Je tam hrozně nahlas hudba." Hana přikývla. "A co bylo s Thomasem?" Pokrčila jsem rameny. Co bych jí k tomu taky mohla říct. "Asi toho moc vypiI." Hana chápavě přikyvovala. "To je Thomas, nikdy neví, kdy má dost. Každopádně za chvilku bude půlnoc, měla bys jít k nám." Přikývla jsem. Nemotorně jsem se zvedla z postele a vrátila jsme se za ostatními.
Nový rok jsme tedy začali rozhádaní. Já jsem vůbec nevěděla, co bude dál. Když jsem šla spát k Haně, úplně jsem vypnula. Nechtělo se mi na to myslet.
Druhý den ráno, když jsme se vzbudila s pořádnou bolestí hlavy, jsem si šla do kuchyně udělat kafe. Alicini rodiče byli až do druhého ledna pryč a já nechtěla Alici budit, tak jsem seděla v kuchyni sama. Alice za mnou přišla chvíli před polednem. Uvařily jsme oběd a když jsme ho snědli, někdo zvonil. Hana šla ke dveřím. Myslela si, že to budou třeba její rodiče, aby nás překvapili a zkontrolovali, ale u branky stál Thomas. "No nazdar, myslela jsem, že ještě vyspáváš. Včera jsi nevypadal moc dobře." Zaslechla jsem od branky. Vykoukla jsem z okna, abych na ně dobře viděla. Thomas měl červené oči a znavený výraz. "Já vím, máš tam Hanu?" Alice přikývla a zavolala na mě. "Hano! Pojď sem prosím." Nervózně jsem se zvedla. Nevěděla jsem, co mám dělat. Chvíli jsem chodila po místnosti a pak jsem vyrazila ven.

Bylo chladno a moje nervozita jen přispěla k tomu, že mi byla pořádná zima. "Ahoj." Řekla jsem otráveně. "Ahoj, hale můžeme si promluvit?" Alice jen přikývla. Chápala to...nebo si aspoň myslela, že to chápe. Otevřela jsem branku a šli jsme si sednout na zahradu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké je někoho milovat?

Hřeje to u srdce. 38.9% (7)
Drásá to nervy. 11.1% (2)
Bolí to. 27.8% (5)
Trápí mě to. 22.2% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama