Už na letošním jazykovém kurzu v Londýně jsem zjistila, že mi vlastně strašně vyhovovalo, když kolem mě seděli ze všech stran kluci. Dalo se s nima normálně bavit, neuráželi se při nějaké narážce na jejich osobu, protože věděli, že to tak nemyslím (ne že by to dělaly všechny holky). Každopádně mi tam bylo fajn a vlastně celý výlet jsem se bavila hodně s kluky a samozřejmě s holkami, které už znám dlouho.
Na konci výletu nám však nás učitel zadal úkol pro 2 skupinky rozdělené na kluky a holky. A já jsem se v té skupině cítila tak nějak nesvá, byl to takový zvláštní stísněný pocit, když se se mnou dokázali bavit jen dvě z nich a to vlastně obě ze známosti, protože se mnou dříve chodily do třídy, než šly na osmiletý gympl. Chvílemi jsem měla i pocit, že se s nima nebudu mít o čem bavit. Jejich témata byla opravdu...já nevím...zvláštní pro člověka jako já, který se baví většinu svého času s kluky.
Na dalších akcích (bohužel i na akci s přítelem, což nás pak mrzelo oba) jsem zjistila, že je to skutečně tak. Ačkoli jsou to holky milé a rozhodně by se s nimi dalo povídat, nějak mě to táhne ke klukům. Ano, prohodím s holkami pár slov, ale tím to z mé strany i končí. U kluků mi ani nepřijde hloupé probírat naprosto cokoli. Já někdy nemám problém na sebe leccos prásknout, protože to jsou většinou lidé, u kterých mi je v tu chvíli jedno, co si o mně budou myslet a mohou si tak rovnou utvořit i obrázek, jaká jsem, a podle toho se i rozmyslet, jestli se mnou v konverzaci chtějí pokračovat.
Po zmiňované akci, kde jsme byli s přítelem, jsem nad tím začala přemýšlet víc do hloubky. A opravdu, když si projedete můj seznam přátel, najdete zde lidi, kteří mě znají velmi, velmi dobře (tři holky a tři kluci), lidi, co se se mnou baví i třeba o blbostech (ze 100% kluci) a lidi, se kterými sem tam prohodím nějaké slovo, ale do svých přátel bych je asi úplně neřadila (z 85%kluci). A tady to máte. Já ani nevím, čím to je, že se někdy v mužské společnosti cítím líp. Nejspíš to souvisí s mým strachem z toho, že holky se hodně skupinkují, umí to být mrchy a když za nimi přijdu, nikdy nevím, jak zareagují, zatímco u kluků byly vždy (zatím) reakce kladné a tím pádem jsem i při samotné konverzaci uvolněnější.
Už jsem se dokonce snažila to omezit, ale z nějakého důvodu mi to prostě chybí. Bude to znít asi jinak, než bych chtěla, ale já u sebe ty kluky zkrátka potřebuji. Je mi v jejich společnosti dobře a kdybych si měla zvolit mezi skupinkou holek a kluků, nejspíš si zvolím kluky,protože se s nimi budu cítit líp. Rozhodně nebudou řešit, jestli se mi to a to hodí, nebudou potřebovat za mými zády probírat, jaká jsem a co si o mně myslí (minimálně ne v takové míře jako jsem to zažila u holek) a s největší pravděpodobností mě přijmou lépe než holky.
Takže to tak asi bude i nadále, ale zároveň musím zdůraznit, že já jsem věrný člověk, rozhodně nepotřebuji svého přítele podvádět. Jde tady jen o konverzaci, rozptýlení, jestli chcete, ale o nic víc.








Když jsem se nad tím článkem zamyslela, tak jsem si uvědomila, že jsem na tom docela podobně.. Sice bych neřekla, že se bavím víc s klukama než s holkama, protože ve třídě máme jen 2 kluky (v našem oboru jen jednoho.. ) a mimo školu mám jednu nejlepší kamarádku a pak 2 lepší kamarádky a jednoho dobrýho kamaráda a je pravda, že když mám něco, co chci říct fakt jen někomu hodně blízkýmu, tak že to řeknu nejlepší kamarádce a spíš tomu kamarádovi, než těm 2 lepším kamarádkám.. A teď díky tomuhle článku jsem si uvědomila, že i když jdu ven s nějakou lepší kamarádkou, tak že mám problém se o něčem bavit nebo nahodit téma, o kterým by jsme se mohly bavit.. A i když je to dobrá kamarádka, tak mám takový problém.. A před vánocema jsem jela za jedním kamarádem (známe se 3 roky přes net, ale nějak extra jsme si nikdy nepsali) a bála jsem se, že se s ním nebudu mít o čem bavit a nakonec jsme se bavili asi 3 hodiny v kuse.. A jak říkáš, řešili jsme úplný kraviny, ale i důležitý věci.. Před měsícem jsme se viděli celý víkend a taky jsme se celý ty 2 dny od rána od 8 do půlnoci dokázali bavit o úplných kravinách.. A třeba ve škole v pondělí po víkendu se po 2 hodinách už nemám s kamarádkama o čem bavit.. Ale jako záleží jak si s kým sedneš, ne s každým klukem si rozumíš žejo.. Ale když si s tím klukem rozumíš, tak s ním fakt můžeš řešit cokoliv a on to narozdíl od většiny holek nevykecá ostatním a nevymyslí si k tomu nějakou pohádku. A taky neřeší jaký kdo je.. Jako řekne svůj názor, to je jasný, ale myslím to tak, že neřeší kdo má co na sobě, kolik má rtěnky a řasenky a s kým se baví atd..