close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nikdy jsme si neřekli sbohem...

4. listopadu 2015 v 14:41 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy

...a možná jsme měli.


Ačkoli jsem poněkud výbušný typ člověka, moje rozchody nikdy neprobíhaly jako ve filmech - bouřlivé třískání dveřmi, rány pěstí, obviňování, křik. Zažila jsem už pár těžkých rozchodů, ale nikdy jsem nereagovala tak, jak jsem předpokládala, že budu. Víte, já jsem docela pomstychtivý člověk, takže jsem očekávala, že to tomu hajzlovi dám aspoň sežrat, ale ten rozchod mě pokaždé tak ranil, že jsem se zmohla tak maximálně na slzy a nadávky. Někdy to šlo snáz a já to brala jako legraci a že jsem ráda, že jsem volná. Podle toho jsem se z rozchodu někdy oklepala dřív a někdy mi to trvalo dlouho. Ale až po přečtení tohoto témata mi došlo, že jsme si vlastně nikdy neřekli sbohem.
Je to sice prosté slovo, ale kolik je v něm skyto významů. Hlavním z nich je asi konec. Přerušení veškerých styků, prostě šlus. Tohle slovo se vlastně perfektně hodí na ty zlé rozchody, kdy jeden druhého nechcete už nikdy vidět (maximálně pod koly vašeho auta, ale dejme tomu, že ani to ne, protože jsme přeci lidé mírumilovní).
Samozřejmě pokud jste oba odjinud, je celkem jasné, že on za svou bývalou holkou a vy za bývalým klukem asi těžko budete jezdit, pokud to nebyl jeden z těch rozchodů, kdy si oba sednou a domluví se, že vztah nebyl zřejmě ten nejlepší nápad a že budou přáteli, pak bych to ještě pochopila, ale stává se to zřídka.
Teď se tedy naskýtá otázka, proč lidé toto slovo nepoužívají? Myslí to tak. Chtějí vám říct, že to bylo fajn, ale už je čas to skončit. Říct si to poslední ahoj a začít zapomínat (v mém případě trpět). Je jasné, že nějakou dobu bude dost těžké se jen vidět a pak už se vám třeba nebude chtít začínat spolu mluvit nebo stýkat se. Možná ze zvyku, možná si řeknete, že je vám bez toho druhého líp a nebudete to chtít měnit. Každopádně ve finále toho daného člověka stejně odříznete tak jako tak. Možná teda někdy prohodíte to otřepané: "Ahoj." když se uvidíte na chodbě, ale tím to pro vás hasne. Nebude to jako dřív a všechno, co vám zbylo, bude to jediné otravné slovo. Tak proč si prostě rovnou neříct sbohem? To slovo je možná až moc silné, abychom ho dokázali vyslovit, ale možná by nám taky ušetřilo spoustu starostí. Někdy je lepší přijít s upřímností a přiznat si, že to skončilo a je čas se rozdělit a každý půjde svou cestou, která toho druhého nezahrnuje.
Když nad tím tak přemýšlím, za tohle slovo bych byla ráda. Při dřívějších rozchodech to bylo buď: "Prostě nám to nevyšlo, i tak tě mám ale rád." Což je samo o sobě dost stupidní, protože, když mě má rád, tak proč se se mnou rozchází, že jo? Ale budiž, asi se mu nechtělo říkat: "Už tě rád nemám." Což je možná ještě horší. Jednou jsme se dokonce dokázali dohodnout oba, že to takhle nebude fungovat, protože jsme se viděli třeba třikrát do roka a bylo to pro nás velmi těžké a komplikované. Pak tu byla i nevěra, která je jaksi specifický způsob, jak vám naznačit, že vás vztah končí. Každopádně to fakt rozebírat nebudu.
Chtěla bych se teď pozastavit u věty, kterou jsem slyšela při posledním rozchodu a přijde mi směšná. Bylo to vlastně spojení dvou klišé, tak nejprve k té první části, o které jsem zjistila, že se rozmáhá, teprve nedávno (už dlouho po rozchodu) a dost mě překvapilo, kolik kluků ji používá. Třeba je to jedna z jejich "úžasných rad", co si předávají mezi sebou, i když teda spousta z nich moc nefunguje, tohle se drží a nejen to, ještě to umí naštvat a ublížit. Je to věta: "Už tě prostě nemiluji." K této větě se ještě v jednom článku, který plánuji, chci vrátit, protože se mi tam také hodí, teď na ni pohlédnu z trochu jiného úhlu a to z psychologického hlediska. Nejsem si totiž jistá, že se člověk jednoho dne prostě zbudí a řekne si: "Jo, už ji nemiluju, tak se rozejdeme." Asi těžko to přijde jen tak. Přichází to pozvolna. A už na začátku, kdy pociťujete, že něco není úplně v pořádku, byste se na ten problém měli zaměřit, promluvit si o něm a ne ho nechat, ať se zvětšuje a pak prostě říct, že už ji nemilujete a konec, protože už vás to prostě nebavilo a ten pocit vám přerostl přes hlavu. Navíc, pokud je ten problém tak velký a vám to třeba vadí opravdu hodně a chodíte třeba s někým tvrdohlavým, o kom víte, že by to jen tak nezměnil, bylo by aspoň fajn, kdybyste si s ním sedli, promluvili si o tom, co k vám cítí a případně se ho zeptat, jestli si nemyslí, že se třeba něco změnilo, jestli mu nevadí to, co vám. Ta věta totiž někdy zní prostě jako výmluva, protože se vám zkrátka nechtělo vymýšlet nic jiného.


A nyní ke druhé hloupé větě ala byl bych rád, kdybychom byli přátelé. Ta věta zní vlastně hezky, ten člověk se s vámi chce stýkat atd. Ale ono to tak úplně není. Také se to často říká a ještě častěji se to nemyslí vážně. Možná to mají být slova útěchy, možná prostě chcete tomu dotyčnému ukázat, že je i tak fajn člověk a nemusí se hned hroutit (i když to pravděpodobně udělá). Když chcete být přáteli, bude to sakra těžké a nejde to hned. Rozhodně nemůžete druhý den přijít a říct si, že si teda vyjdete někam ven jako kamarádi. Ne. Beztak se nějakou chvíli nemůžete pořádně vidět, abyste si oba uspořádali svoje myšlenky a zvykli si, že vlastně už nejste pár. A ani pak to nebude sranda. Jeden z vás se stejně bude muset s tím druhým začít bavit, budete chodit na nějaké akce a nakonec vám to může připomenout ty staré časy a začne vám to třeba chybět nebo vás to bude bolet. Navíc to bude taky zvláštní, pokud jste se předtím nepřátelili a on vás přivedl do party svých přátel, kteří pravděpodobně přirozeně po rozchodu budou na jeho straně. Můžou se na vás sice stále usmívat, ale nejspíš se s vámi budou bavit opravdu jen, pokud sami chtějí a ne, protože jste přece holka jejich kamaráda, tak vás nemůžou ignorovat.
Tato věta pak ještě nabírá absurdnosti, když holem sebe chodíte nějaký ten měsíc, vy toho člověka, který tuto větu použil při rozchodu, musíte začít zdravit jako první (a to jde opravdu jenom, až když to přebolí nebo se s tím aspoň v rámci možností vyrovnáte) a on pořád bude jen u toho pozdravu. Já vím, že přátelství má mnoho definic, ale tohle podle mě není jedna z nich. Ale dobře, začně to pozdravem, už se snesete třeba i v jedné místnosti, ale oba moc dobře víte, že to je asi tak všechno. Možná se někdy zastavíte a když budete chtít, pokecáte nebo někam zajdete i s jeho přáteli, ale nebude to ono. Nebude to to pravé přátelství. Prostě ne.
A nevěděli jste to náhodou oba už na začátku? Já nevím, jak vy, ale mně ta věta přijde prostě hloupá. Za předpokladu, že jste předtím přátelé nebyli, to asi ani nemá úplně cenu a nejspíš ani budoucnost. Já s tím počítám už prakticky od začátku a myslím si, že ani ti kluci, ale chtějí se tvářit, jak nejsou citelní a skvělí, že se s vámi chtějí bavit i přes to, že už vás nemají vlastně rádi a nechtějí s vámi tvořit pár. Ve skutečnosti to pro mě zní spíš jako: "Už s tebou vlastně nechci nic mít, ale přeci jen v tobě budu ještě živit tu malou naději. Někdy budu třeba potřebovat zadní vrátka nebo někoho na žárlení pro přítelkyni, tak je fajn tě úplně neodehnat. Ale když se mi hodit nebudeš, nemluv na mě radši vůbec." Je to sice drsný, ale asi už mě holt život naučil to vnímat víc pesimisticky.
A teď si představte to, že se tomu dá vlastně předejít tím, že se rozejdete nadobro. Řeknete si sbohem, na chodbě se po sobě třeba podíváte, ale nebudete se přetvařovat, že chcete být přátelé a jak se spolu zase budete strašně moc bavit a chodit ven. Místo toho se s tím smíříte rovnou a budete tam, kde jste byli před začátkem vztahu - každý na své cestě životem, možná jen s pár zkušenostmi, vzpomínkami (a v mém případě i ranami, které mě snad i posílily).

A jaký je váš názor na jednoduché a přesto úderné SBOHEM?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké je někoho milovat?

Hřeje to u srdce. 38.9% (7)
Drásá to nervy. 11.1% (2)
Bolí to. 27.8% (5)
Trápí mě to. 22.2% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama