close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Noční království (5)

14. listopadu 2015 v 22:22 | WhitEvil |  Noční království
Přistoupila jsem k němu blíž. "A co je zač?" Táta se nadechl, ale než mi stačil odpovědět, přišla máma a sedla si k nám. Sice si četla knihu, ale já jsem věděla, že se o těchto věcech nemůžeme bavit před ní. Nejdřív jsem se tedy zvedla od stolu já a táta za mnou po chvíli přišel do pokoje.
Seděla jsem na posteli a netrpělivě jsem čekala na odpověď. "Takže, co teda je?" Táta se ohlédl, jestli máma nešla za námi, pak se ke mně naklonil a šeptl: "Je to snílek." Zvednu jedno obočí. Vůbec jsem tomu nerozuměla. "Co že to?" Táta si odkašlal. "Snílek. Snílci se starají o to, co se nám bude zdát - jestli to bude noční můra nebo nějaký hezký sen atd. Většinou nám nechávají zdát to, po čem toužíme, ale noční můry si ani nemusíme nijak zavinit a nechá nám je zdát. Myslím, zda to mají nějak v pravidlech, aby se nám zdáli několikrát za určitou dobu. No já tomu moc nerozumím. Každopádně už teď vím, proč si volala v noci to jméno." Prudce sebou trhnu. "Jaký jméno?" "No Viktorovo. Pořád si ho volala a už taky vím, proč. I když nechápu, proč by za to někomu platil. Jako temnonoš tě může ovládat i jinak. Ale do této doby toho asi moc nevyužíval, když si mi tu mluvila o Hansovi." Tak to se mi snad jenom zdálo. Byla jsem pěkně vytočená a moje rozhořčení mi vydrželo i do druhého dne.
Vyběhla jsem schody a vletěla jsem do naší třídy jako tajfun. Chytla jsem Viktora za límec u košile, vytáhla jsem ho ven a přerušila jsem tak jeho rozhovor s Hansem, který v té rychlosti a pravděpodobně i z překvapení nestačil nic říct. "Co blbeš?" Ošíval se, dokud jsem mu košili nepustila. Hned se začal upravovat. "Víš, že to je dost sprostý? Takhle využívat lidi!" "K čemu?" Ve tváři měl skoro vyděšený výraz. "No já nevím k čemu všemu... Ale využil jsi mě a mně se to nelíbí!" Dala jsem přísně ruce v bok. "Jak jako?" Zatáhla jsem ho ještě kousek stranou dál do chodby. "Jsi temnonoš. Ovládáš mojí mysl. To proto jsem s tebou byla venku... Bůhví co se mnou máš všechno v plánu!" Ty myšlenky se mi dost nelíbí. "Kdo ti to řekl?" Tváří se uraženě skoro až dotčeně. "Táta." Řeknu rozhodně. "Tak to ti očividně zapomněl říct jednu podstatnou věc." "Jakou?" Řeknu pobaveně. "Temnonošům sebrali část jejich síly jako trest za jedny zločiny kdysi dávno, kdy svých schopností zneužívali. Od tý doby se naše schopnosti dost regulovaly. Teď můžeme ovládat tak maximálně ty, co jsou mladší než my. A kdypak máš ty narozeniny?" Zalapala jsem po dechu. "Dva dny před tebou." Řekla jsem tiše. Dost mě to zaskočilo. Byla jsem nejstarší ve třídě a Viktor mě následoval v těsném závěsu. Teď to najednou dávalo smysl. Ony jsou mladší, tak proto se jim Viktor tak líbí. No jasně. "Je to všechno, co jsi chtěla? Protože, jestli mě chceš nařknout, že jsem tě nějak zneužil, tak to ne. Všechno jsi to dělala s vlastní vůle." Prohlásil vítězoslavně a vrátil se so třídy. To se mi ale taky zrovna nelíbilo.
Tu noc se mi zrovna zdál sen. Viktor a já jsme tam byli opět spolu. Tentokrát byl bez trička a otíral si pot z čela. Vynikly tak jeho svaly. Najednou byl mnohem hezčí než nějaký Hans nebo kdokoli.. usmíval se na mě a něžně mě políbil. Pak si mě k sobě přitáhl a nespouštěl ze mě ruce. Líbilo se mi to.
Brzy na to jsem se celá zpocená zbudila. Zatracenej Viktor i s jeho podplácením. Zítra si to vypije. Může se vymlouvat na jejich slabé schopnosti, ale tohle tak jako tak udělal.
Šla jsem se zchladit na balkon. V šeru jsem vyhledala i Hanse. Zase šel za tou dě...tedy pannou noci. Nelíbilo se mi, že to dělá. To, jak se na ní dívá, jak se jí dotýká... Lezl mi z toho mráz po zádech. Chtěla jsem ho od ní odtrhnout, ale k čemu by mi to bylo? Táta se o mně bojí. Nechce mě nechat někam v noci chodit. Dost mě hlídá a vzhledem k tomu, že se táta moc věcí nebojí, to asi bude vážný.
Pořád se na něj dívám. Nemohla bych jít do postele, aniž bych věděla, co budou dělat. A stejně hezká. Pomyslím si na útěchu. Důkladně si ji prohlížím. Nemá nijak zvláštní vlasy, není ani vysoká, postava taky nic moc. Nechápu, proč za ní chodí. Dívám se na její oblečení a když dojdu k vlasům, něco se v nich zaleskne. Zaměřím se na to a všimnu si, že to jsou náušnice. Jsou mi ale nějaké povědomé. Určitě jsem je někdy viděla.

Další den ve škole po Viktorovi vrhám vražedné pohledy. Hans se ke mně nakloní. "Co jste si vy dva udělali?" "Ale nic." Řekneme najednou. Hans se zasměje. "Tak fajn. A co děláte dneska večer? Bude u nás taková akce, mohli byste přijít. Co vy na to?" Pohledem těká mezi mnou a Viktorem. Ani jeden z nás moc dobře neví, jak to bude zvládat on, když bude noc. "Tak uvidíme." Hans se usměje. "Fajn."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama