close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Noční království (6)

22. listopadu 2015 v 22:22 | WhitEvil |  Noční království
Odpoledne řeknu Viktorovi, že se sejdeme u jídelny. "Tak co mi chceš?" "Říká ti něco snílek?" Viktor se napne. "Proč jako?" "Platil jsi mu. A myslím, že není náhoda, že se mi o tobě od té doby zdá..." "Možná, že jsem něco takového udělal a co jako?" To si dělá srandu?! "Co jako? Proč jsi to udělal?" Pokrčí rameny. "Možná proto, že mi vadí, že se radši zajímáš o člověka, jestli je to člověk, který zničí možná celou noc. Noční království se zhroutí. Všichni to cítíme a ty...?" "A já?" Chci slyšet i zbytek. "Ty se zajímáš o svou platonickou lásku." Křikne. "To si děláš srandu? Máš plnou třídu holek, kterým se líbíš!" "Ne," zavrtí hlavou. "Nelíbím se jedné z nich." Nevím proč, ale jeho slova mi spíš ubližují. Nechci se mu líbit. Chci, abych se líbila Hansovi. A aby on nebyl ten zloduch, za kterého ho všichni považují. Věřím mu. Miluji ho. "Nech to plavat..." Řekne nakonec a mávne. Chci ho zastavit, ale nevím jak. Vlastně mi přijde, že ani nemám důvod.
Další den s Viktorem moc nemluvím. Sedíme tam jen asi metr od sebe, ale ani jeden z nás se nemá k nějaké komunikaci. Až když přijde Hans, se Viktor rozpovídá. "Čau, co je to s váma dvěma?" Nezmůžu se ani na odpověď. "Jsme v pohodě." Ujístí ho Viktor. "Fajn, chtěl jsem vám totiž něco říct - dneska večer je u mě ta oslava narozenin." Trochu mě to překvapí. Kdy o tom mluvil? "Narozky máš přece až příští týden." Hans souhlasí, ale pokračuje dál. "Po víkendu se ale už možná neuvidíme, tak jsem to chtěl stihnout ještě teď. Doufám, že oba přijdete." S Viktorem jsme si vyměnili rychlý pohled. "Jo, jasně brácho." Usmál se Viktor. "Skvělý!"
Jediné naše štěstí bylo, že jsme Hansovi dárek koupili už před pár měsíci, kdy měl nehodu na motorce a rodiče mu na ní nedovolili jezdit, dokud si ji nenechá opravit za svoje peníze. My jsme mu opravu zaplatili. Domluvili jsme se s jeho rodiči, že to uděláme a motorku jsme schovali u nich. Zajímalo by mě, jestli už v té chvíli Viktor věděl, co je Hans zač, ale předpokládám, že to také zjistil relativně nedávno.
Na oslavě jsem nejdřív našla Viktora. "Viděl jsi Hanse?" "Před chvílí jsem ho spustil z očí a teď ho nemůžu najít." Protočila jsem oči. "A co dárek?" Pokrčil rameny a vydal se za mnou. Já jsem zamířila do obýváku, kde Hanse nikdo neviděl. Až když jsme prošli polovinu baráku, jsme se dozvěděli, že ho viděli jít do koupelny. Z nějakého důvodu při tom Viktor zpozorněl.
Vyběhli jsme ke dveřím a Viktor na ně začal bušit jako šílený. "Co blázníš?" "Je tam dost dlouho." Křikl na mě až děsivě nasupeným hlasem. "Můžeš se uklidnit?" Dala jsem si přísně ruce v bok, ale Viktor mě nevnímal. Vrazil do dveří ještě několikrát, až je ramenem vyrazil. K mému překvapení byla koupelna prázdná. "Co jsem říkal?" Vrhl po mně významný pohled, odsunul dveře stranou a prorval se dovnitř. Okno bylo otevřené. "Co myslíš, že má v plánu?" Vyřkla jsem, ale v tu chvíli mě napadlo, jestli vůbec chci znát odpověď. "Nevím, ale jsem si naprosto jistý, že tahle akce byla jen zástěrka. Chtěl nás uklidit z cesty. Ale to mu nedarujeme." "Co chceš dělat?" "Chytit ho!" Řekne rozhodně a vyskočí z okna. Já se musím chvíli přemlouvat, abych mohla skočit za ním. Naklonila jsem se z okna. "Tak jdeš nebo ne?" Viktor stál pod oknem, ruce měl napřažené, jako by mě snad chtěl chytit. Protočila jsem oči. "Fajn." Oknem jsem prostrčila nejdřív jednu nohu, pak druhou a nakonec jsem proletěla vzduchem. Byl to sice krátký let z prvního patra, ale i tak to byl nehezký pocit, když si jen tak volně padáte. Jak jsem letěla tím vzduchem, zatajil se mi dech. Musela jsem zavřít oči, nesnesla bych ten pohled. Když jsem oči otevřela, svíraly mě něčí paže. Viktor mě držel pevně u sebe. Jakmile jsem to zjistila, slezla jsem a urovnala jsme si tričko.
"Kam teď?" Rozhlížela jsem se. "Já vím, cítím ho." "Vážně?" Svraštila jsem čelo. "Jo." "Tak fajn, kudy?" Viktor mi ukázal směr. Vyrazila jsem, ale Viktor mě chytil za rameno. "Co je?" Prudce jsem se otočila. "Ještě ti musím říct, že vypadám trochu jinak. Po tom, co na mě dopadne sluneční svit, uvidíš mé pravé já. Uvidíš mě jako temnonoše." Usmála jsem se. Bylo roztomilý, jaký z toho měl strach. "Myslím, že to zvládnu." Ujistím ho a vezmu ho za ruku na světlo. Jeho obličej se na světle změní. Z úst mu proti jeho vůli vyrůstají obří tesáky, vlasy má delší a trčí mu na všechny strany. Oči mu zčernaly. Celkový vzhled se změnil. Působil teď tak nebezpečně. Šel z něj respekt. Ale věděla jsem, že je na mojí straně, což mě uklidňovalo.

Vyrazili jsme za Hansem. Až po pár minutách běhu mi začalo, že míříme k našemu domu. Tedy vlastně k louce u našeho domu. Na místo, kde to všechno začalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama