close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 2 část (1)

10. listopadu 2015 v 21:21 | WhitEvil |  Šťastný konec (druhá část)
Je to tady. Další rodinná oslava. Sintia se hlasitě směje a Carl pobíhá kolem. Můj manžel Jorge sedí na zahradní houpačce a usmívá se. Moc jim to spolu sluší.
Dětem doliju poslední zbytek citronády a jdu domů pro další. Nasaju čerstvý vzduch a rozhlédnu se kolem. Vyhnu se Sintii, která běží kolem a zaslechnu zvonek. Se džbánem v ruce se otočím. V té chvíli se všechno kolem zpomalí. V uších slyším tlukot svého srdce. U branky spatřím známou tvář. Upustím skleněný džbánek, který se roztříští o dlažbu před vchodovými dveřmi. Skoro nic jiného nevnímám. Jen tu jeho tvář. Ten obličej. "Ahoj." Řekne jako by se nic nedělo. Proberu se a s nevěřícím výrazem na tváři dojdu k brance. Vezmu za kliku a pomalu otevřu. Musím si ho pořádně prohlédnout. "Marku?" Konečně najdu odvahu to vyslovit. Přikývne a přitiskne mě k sobě. Do očí se mi nahrnou slzy.
Carl oběhne dům a zírá na nás. "Mami, kdo to je?" Trhnu sebou. "Starý přítel." Ujistím ho, že se nic neděje. "Ale mami..." "Maminka se teď půjde projít, jo?" Carl neochotně přikývne. Nestává se často, že by mě viděl odcházet s cizím mužem. Tedy pro něj cizím.
S Markem zajdeme za roh, až tam, když na mě nikdo z mé rodiny nemůže vidět, se odvážím mu skočit do náručí. Tentokrát už slzy neudržím. "Už je to dlouho." Hlesnu a vychutnám si tu známou vůni. "Já vím." Mark souhlasí. "Vlastně, je to osm let, devět měsíců a tři dny." Konečně vyřknu ta slova, která celou tu dobu dusím v sobě. "Tys to celou tu dobu počítala?" Usměje se. "Jo." Přiznám tiše. "Páni." Hlesne a oči se mu zalesknou. "Tak co si celou tu dobu dělal?" Vyhrknu s náznakem zoufalství v hlase. Přeci jen mi mohl dát vědět, že žije. Sakra myslela jsem si, že je mrtvý!
Mark se zhluboka nadechne a začne vyprávět. "Po té noci si mysleli, že jsem mrtvý, takže mě tam nechali ležet a vydali se za vámi. Z té doby si nic nepamatuji. Naposledy tebe, jak běžíš do bezpečí. Zbytek mi řekl Benedict. Dozvěděl jsem se, že mi tvoje sestra zavolala záchranku." V ten moment ho musím zarazit. "Počkat, moje sestra? Ta sestra, která řekla, jak ti nemám věřit?" Skoro se z toho zakuckám. "No...zřejmě jo. Když už jsme u toho, jak se jí vede?" Zavřu oči, abych nezačala brečet. "Caitlin zemřela. Měla rakovinu. Léčila se, ale...prostě to nestačilo. Prakticky do dne její smrti, jsem na ni byla v hloubi duše naštvaná. Neodpustila jsem jí to její chování. A ona ti přitom zachránila život. Proč mi to neřekla?" Cítím se tak hrozně. Já ji nesnášela, byla jsem na ni zlá a to všechno. "Nejspíš prostě nechtěla, aby sis dělala plané naděje. Měla tě opravdu ráda. Mrzí mě, že jí nemůžu osobně poděkovat." Pořád mě bolí u srdce.
"A co pak?" Snažím se změnit téma. "No Benedict mě tam našel a vzal si mě k sobě do péče. A vzhledem k tomu, že jsem byl v kómatu hodně dlouho, všichni už přestali věřit, že se proberu." Zamračím se. "Kdo všichni?" "No Benedict, Vernon a Becky." Tak to už je vážně moc. "Oni o tom věděli? A mě se nic neřekne?" Zakřičím naštvaně. "Nechtěli jsme ti to říkat, k čemu by to bylo?" Zavrčím. "K čemu? Třeba bych si celou tu dobu nemyslela, že jsi mrtvej!" "Ale teď jsem tady." Řekne klidně a s úsměcem, jaký jsem u něj nezažila. "A jak ses sem dostal?" Mark se posadí na zídku vedlejšího plotu. Nevypadá unaveně, ani nijak slabě, spíš má tělo mnohem svalnatější než dřív. Chce tím nejspíš naznačit, že to bude ještě nadlouho. "V kómatu jsem strávil pět let. Benedict mě nehodlal odpojit a dobře udělal. Jakmile jsem se probral, začal jsem se zotavováním. Pamatuješ si, jak slabě ses cítila ty?" Přikývnu. "Tak já na tom byl ještě hůř. Necelý rok jsem na sobě pracoval, abych byl schopný normálního života. Až potom jsme dali vědět Vernonovi s Becky. Sledoval jsem jejich akce a většinu času jsem strávil u počítače hledáním dalších pokladů. Do akce se mi ze začátku nechtělo, když jsem věděl, jak to dopadlo minule. Asi po roce a půl jsem se dozvěděl, že moji matku někdo zastřelil. Bylo to zvláštní. Benedict mi to přišel oznámit a já jsem se necítil nijak špatně. Chtěla mě zabít a myslela si, že se jí to povedlo. Proč by mě mělo být líto jí? Ani jsem jí nebyl na pohřbu." Řekl to sice s kamennou tváří, ale v jeho hlase jsem zaslechla náznak smutku. Přeci jen to byla jeho máma a měl ji rád. Skoro celou tu dobu v ni věřil a muselo to i tak být těžké, když se dozvěděl o její smrti. Jistě byl rozpolcený.
"A ten zbylý čas?" "No chvíli jsem přemýšlel, jestli mám za tebou jet. Pak jsem sbíral odvahu a když jsem se konečně odhodlal, bylas pryč. Tvoje adresa se změnila a já tě poslední měsíc hledal. Změnila sis jméno." "Jsem vdaná." Mark přikyvuje. "Každopádně teď jsem tady, může to být jako za starých časů." Prohlásí jako by se nic za tu dobu nezměnilo. "Marku, já nemůžu. Mám děti, rodinu, chápeš?" "No říkal jsem si, proč ti asi říkal mami." Usměju se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbená postava z hlavní čtveřice?

Becky 0% (0)
Mark 100% (1)
Melisa 0% (0)
Vernon 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama