close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bráchova oslava osmých narozenin

16. prosince 2015 v 22:41 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy

Tak můj bratr, ten, co mě každý den zlobí, křičí na nás a považuje nás za nejhorší rodinu na světě, slavil narozeniny, které má sice až 17.12., ale my je slavíme dřív, protože další týden (také s předstihem) je slavím já, abychom se se všemi mými hosty shodli na stejném datu. A jedna taková poznámka. Víte, co je horší než jeden mladší bratr? Mladší bratr s jeho kamarády.





Každopádně jsem ráda, že jsem tu nebyla na tu divou zvěř sama, ale pomohl mi můj skvělý přítel, který hrdinně prohlásil, že mu malé děti nevadí. No, možná změní názor.
Oslavu jsme plánovali opravdu dlouho. Respektive měli jsme...když už jsme to řekli mé mámě. Probíhalo to tak, že jsem v sobotu ráno vstala, rychle jsem se nasnídala a s mámou jsme pracovaly na dortu. Korpus už mamka chytře udělala den předtím a táta v pátek také připravil pomazánky. Krém jsme daly vychladit, a zatímco jím pak máma mazala dort, já jsem z marcipánu vytvářela letadlo, ranvej (a sluníčko, aby to bylo veselé). Dort jsme společně potáhly fondánem, což pro nás byla novinka, ale musím uznat, že se v tomto případě vyplatilo sledování Božských dortů. Na fondán přišly marcipánové ozdoby a na to, že to byl náš první dort s takovým zdobení, jsme to zvládly docela dobře.

Mezitím táta stihl udělat oběd a já si rychle umyla vlasy, uklidila jsem si v pokoji, všichni jsme se najedli a táta jel pro přítele na autobusovou zastávku. Všechno začalo být hektické, čas nás tlačil. S Kubou jsme namazali jednohubky a odebrali jsme se nahoru, kde jsme tiskli dětem úkoly na bojovku. Rychle jsme sbalili provázek, stuhu a nůžky, šli jsme projít celou trasu a plánovali jsme, kam co dáme.
Všech deset úkolů jsme rozvěsili a troufli jsme si dát i stužku na plot, kde hlídal pes, ze kterého rozhodně šel respekt. Promrzlí jsme se vrátili domů, vzali jsme děti a vzduchovky (musím říct, že to byla zajímavá kombinace) a šli jsme.
Děti plnily úkoly s nadšením a energií...možná až moc velkou energií. Já jsem se nestačila divit, jak se z těch malých a roztomilých dětí stali ti hyperaktivní kluci. Ale prostě rozhodně jsem měla radost, že je úkoly zaujaly a že jen tak nechodili otráveně jako, že je to nebaví, protože ono se řekne, že je to sranda, ale projděte si tu trasu, rozvěste všechno a sklízejte to. To jejich nadšení pak aspoň zahřeje u srdce.
U devátého úkolu jsem dostala svěřené vzduchovky i děti a Kuba šel rychle k desátému úkolu schovat poklad. No a musím vám říct jednu zásadní věc a to, že každý z kluků střílel 3x a pak ještě já 3x. A po prohlédnutí terčů jsme zjistili, že byl zasáhnut 8krát, což je víc jak 50% úspěšnost, za což je musím pochválit, protože většina z nich střílela poprvé a navíc už bylo docela šero.
U desátého úkolu mě nakonec čekalo ještě další překvapení a to, že můj většinou neschopný a dezorientovaný brácha našel poklad. Dětem jsme ho rozdělili a vraceli jsme se za svitu baterek domů.
Děti se zklidnily u jedení dortu a my jsme samozřejmě taky ochutnali.

Následovalo malování na obličej, které si nakonec nechal udělat můj brácha a jeho kamarád Vašík. A vzhledem k tomu, že já i přítel jsme v srdci prostě děti, namaloval mě taky. Moje mamka se mě také celý večer lekala. (viz foto výše)
Nakonec jsme namalovali skleničky, na které jsme černé vzory předkreslila dny předtím. Škoda byla, že barvičky hodně tekly a po zaschnutí dost vybledly, ale i tak si myslím, že dětem to udělalo radost.
Chtěla jsem sem dát ještě fotku od přítele, kde už má i zapálenou svíčku, ale můj telefon se asi rozhodl, že mi to nedovolí. :/

Večer jsme zakončili s prskavkami a pak děti dostaly volnou zábavu a my s Kubou jsme mohli oslavit naše výročí, o čemž bych se ráda zmínila v dalším článku.
Celý večer se nakonec vydařil a všichni byli spokojení. Mamka nás ráno moc chválila, že jsme děti zvládli (a vrátili je celé) a říkala, že i ostatní maminky, o které se v průběhu oslavy starali rodiče, si nás pochvalovaly. Myslím, že jsme udělali dojem, ale povím vám jedno - sama bych je nezvládla. Přeci jen minulý rok jich bylo o jednoho míň a rozhodně s větší kázní, navíc jsem nevymýšlela žádné složité úkoly venku a hráli jsme hry spíš vevnitř.
Na příští oslavu se zatím moc netěším, protože už tuším, že bude ještě náročnější, ale předpokládám, že mě to nemine.
A jak slavíte narozeniny u vás?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lovatics-world lovatics-world | E-mail | Web | 1. ledna 2016 v 20:01 | Reagovat

My jsme 22.12. slavili bráchův svátek (má ho sice až na Vánoce, ale chtěli jsme aby si to užil i s kamarádem, 24. chce být pak každý se svou rodinou). Sice jsme nedělali takovouhle velkou oslavu, slavil to společně s malým Šímou, takže měli kluci 2 dorty a pak si Šíma, Adam a jeho kamarád společně hráli a dělali kraviny. Brácha dostal k svátku kouzelnické rekvizity, takže byl rád, že to mohl někomu předvést a myslím, že si to taky užil :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama