Vánoce jsou krásné období. Ten kouzelní čas, kdy se všichni stihnou pohádat a usmířit během jednoho dne hned několikrát. No není to krásné?
Tento pozoruhodný čas by se měl trávit s rodinou a blízkými (nejspíš proto se taky pohádáme). A přeci je to krásné. U nás vždycky ráno zdobíme stromeček, pokaždé řešíme, že se první dávají světýlka a špička, na což já často zapomínám a vášnivě zdobím. Zdobit třásněmi je asi největší zábava.
Když stromeček krásně svítí, táta ho samozřejmě začne fotit, ať má co poslat příbuzným. My s mamkou posíláme SMS našim známým a sem tam vymyslíme i něco vlastního.
Do oběda se pak trpí hlady. Letos jsem to ještě dohnala na vyšší úroveň a to nevolností, takže Štědrý den začal skvěle.
K obědu mají rodiče rybí polévku a já s bráchou už tradičně špagety. Asi to zní divně, ale asi před šesti lety jsem to tak vymyslela, protože jsem tu polévku neměla ráda a mamka chtěla tedy nějaké jiné alternativní jídlo, které se dá rychle připravit a vzhledem k tomu, že já miluji špagety, tak volba byla jasná. Od té doby se to nějak chytlo a tato tradice u nás trvá dosud.
Po obědě trávíme většinou asi hodinu u nějaké pohádky, letos jsem pak rovnou stihla mamce nalakovat nehty a zbytek rodiny se šel projít, když jsem si je lakovala já.
Nakonec jsme došli na zvířata, popřáli jim krásné Vánoce (náš zakrslý králík dostal trochu předčasně větší domeček, takže si ho spokojeně zabydloval). Následovali přípravy občerstvení na večer, příprava večeře a nakonec zkrášlování. No aspoň jednou v roce musíme vypadat slušně, ne?
Večeře byla jako obvykle slavnostní, máma dělala kapra a řízky a salát jsme připravili my s tátou den předem. Moc se nám to povedlo. A po večeři jel táta pro babičku s dědou. Každý rok se u nás totiž scházíme, babička a děda dovezou dárky k nám, táta s dědou je dávají pod stromeček a my ostatní čekáme nahoře, až Ježíšek zazvoní na zvoneček.
Za zvuků zvonku a bráchova dupání po schodech jsme se přesunuli dolů. Dárky rozdáváme my s bratrem, tak jsme se do toho hned pustili. V této souvislosti musím ale zmínit ještě jednu věc a to, že brácha každý rok před Vánoci abnormálně zlobí a letos to už přehnal. Vzal vonnou svíčku s rozteklým voskem a vosk vylil na stěnu krbu. No dokážete si představit, jak táta zuřil. Drhnul to snad celý večer, teď byste si toho na první pohled asi nevšimli, ale v tu chvíli to vypadalo hrozně. A táta prohlásil, že nebudeme mít žádné Vánoce a Ježíšek k nám nepřijde, když brácha takhle zlobí. No a teď zpátky k rozdávání dárků - brácha nosil, já jsem četla, dokonalá spolupráce. Dárky se kupily na hromádkách, ale bráchova část byla jaksi prázdná. Došlo nám, že tu něco nehraje a víte co? Táta asi polovinu dárků zapomněl a shodou okolností z nich byla většina pro bráchu. Takže velká akce - táta běží do chodby pro dárky, mamka hledá další, babička něco šeptá dědovi a brácha má namále, protože zatím žádný z dárků nepatřil jemu. Já jsem se mu mezitím snažila nějaký najít. Pak táta prohlásil, že jsme asi Ježíška vyplašili a že dárky upustil v chodbě, tak je přinesli pod stromek. Brácha jich najednou měl spoustu a byl nadšený.
Když se dárky rozdají, rozbalujeme popořadě a já chci být poslední, aby se mi nevěnovalo tolik pozornosti a každý se věnoval těm svým. Brácha samozřejmě rozbaluje jako první, protože se už od poledne ptá, kdy bude večer a dárky.
Myslím, že každý byl z dárků nadšený. Samozřejmě tu nehodlám vypisovat všechny. Jen pro inspiraci, kdyby někdo chtěl do příštích let - babička dostala poukaz na masáž, lístky na muzikál, děda poukaz do rybárny a do hospody na piva a jídlo v různých hodnotách, společně dostali ještě dárkový koš, rodičům jsem pořídila fotoknihu z našich výletů. Byli z toho nadšení, za těch 18 hodin práce na mém pomalém notebooku to stálo.
A já? Kromě úžasných šperků a oblečení, u kterého jsem i stihla zapomenout, že jsem si ho vůbec vybrala, jsem dostala svůj vytoužený stativ a spacák. Jakou já měla radost! Sice jsem si všimla, že většinou dělají radost elektronické věci, ale já chtěla stativ už snad půl roku, jelikož když jsme fotili třeba na procházkách jen s bráchou, tak on měl fotky dokonalé a já rozmazané. Vím, že od něj nemůžu chtít profesionální focení a tak byl stativ ideálním řešením. Postavíte si ho, jak potřebujete, nastavte samospoušť a je to! Jednoduché a přesto k nezaplacení.
A spacák? No můj spacák, který by vás zahřál tak možná v parném letním dni, má jistě něco do sebe, ale spacák, ve kterém vám nebude zima, je tak nějak lepší. Samozřejmě i tím mě rodiče překvapili, protože jsem se už nějak smířila s tím, že budu holt mrznout i v teplém oblečení. Teď už nemusím.
Je snad jasné, že stativ se okamžitě musel ozkoušet a všichni se šli povinně vyfotit. Další focení jsme sfoukli den na to, kdy jsme si udělali rodinou procházku a já jsem si pyšně nosila svoje "nožičky" a určovala, kde se vyfotíme.
Vánoce byly krásné, moc jsme si je užili a celý večer jsme si povídali, spát jsme šli až po půl jedné, kdy jsme se tedy odhodlali (při pohledu na usínajícího tátu s dědou) a šli jsme spát.
Podle mě to ani nemohlo vyjít líp, protože brácha dostal výchovnou lekci, máma se procvičila v nadávkách a děda v uklidňování a všichni jsme jako rodina drželi basu, když jsme vysvětlovali, proč dárky nebyli pod stromkem. Každý si přišel na svoje a dokonce i náš králík vypadal spokojeně. A tak to má o Vánocích být, ne?
Doufám, že i vy jste si Vánoce užili a dostali jste, co jste si přáli. Přeji vám krásný zbytek prázdnin a rovnou i pokojný a užitý Silvestr.








Taky jsem koupila babičce lístky na muzikál
Já si pár dní před Vánocema vybrala tričko a tepláky a pak když jsem to rozbalila, tak jsem z toho byla překvapená, protože jsem na to zapomněla 
Nejsi jediná kdo zapomněl na to, že si vybral nějaké oblečení