Nikdy nesmíš vystoupit, nesmíš odporovat, nikdy nic neříkej bez vyzvání, nenavazuj oční kontakt, hleď do země, mluv tiše a klidně, ne příliš dlouho, nehraj hry, nesměj se nahlas, uč se, buď skromná, neodporuj, buď střídmá, věnuj se svým povinnostem, nechoď po setmění ven,...
Přesně to mi říkávali rodiče. Vštěpovali mi své zásady dennodenně tak dlouho, dokud jsem jim neuvěřila. Přišlo mi to správné a normální. Prostě nikam nechodit, dělat jen to, co se ode mě očekává, nikdy se s nikým nezaplést. Ale jakmile jsem odešla z domu, spatřila jsem naprosto jiný svět. Svět plný nových pravidel, možností a dobrodružství, kterým jsem se musela stranit. Lákal mě svou vášnivostí a rozmanitostí. Nic takového jsem dřív nezažila.
Potkala jsem jednoho muže. Byl silný a sebevědomý. Měl všechno, co já ne - krásné vlasy i tělo, silnou duši a nezlomné srdce. Jeho povaha mě přitahovala víc než cokoli jiného. Líbilo se mi, jak přistupuje ke světu. On neustupoval, on se nevzdával, šel za svým cílem. Já jsem to nikdy nedělala, možná z poslušnosti, možná ze strachu, že bych neuspěla. On takový nebyl.
Byl to jeden z prvních lidí, se kterými jsem dokázala otevřeně mluvit. Byla jsem naučená se o sobě příliš nezmiňovat, ale s ním jsem se necítila tak zbytečně. Poprvé, když jsme se viděli, jsme spolu mluvili několik hodin. Byl to jeden z mála lidí, co se opravdu zajímal o moji duši. S ním jsem si přišla jako něco víc, než doopravdy jsem.
Začali jsme se stýkat čím dál tím častěji. Zamilovala jsem se do něj. Získala jsem v něm oporu, kterou jsem nikdy předtím nezažila a tak nějak jsem k němu přilnula. Došlo mi, že jsem celý život žila ve stínu. Krčila jsem se a bála jsem se ukázat svůj názor. On mě načil vylézt ze své ulity. Díky němu teď můžu začít žít...
Tak to je zase jeden takový krátký příběh, co mě jen tak napadl. Má zase otevřený konec, ale tentokrát mi to tak přijde zajímavější, když si každý může domyslet, co se stalo pak a popřemýšlet o tom.








Mě rodiče říkali úplně opačné věci
Nakonec jsem sama přešla na ty zásady, které jsou yvpsané an začátku tohoto článku a jsem daleko spokojenější. Člověk má různou povahu a vyhovují mu jiná pravidla... ale hranici potřebujeme všichni.