Ani nevím, proč, ale mám už zase náladu, že bych nejradši někoho přetáhla židlí. Nikdo mě sice nijak zvlášť nenaštval ani jsem něměla v ničem smůlu, každopádně se z nějakého důvodu potřebuju vypsat a toto téma mě napadlo už před pár dny, kdy jsem si všimla, že lidé umí být vlastně strašně zlí a sobečtí.
Jdu po ulici a sleduju to, jak si skupinka kluků vybíjí svoje komplexy na malém chlapci. Ze všech stran slýchám, ať každý táhne někam atd. Nezajímají se o ostatní, nechtějí nic řešit, vše mají na háku.
Jsou to lidé, kterým jsou všichni kolem naprosto ukradení, pokud pro je tedy nemůžou patřičně využít. Ti, co se rádi baví na účet ostatní a to bez ohledů na jejich city. Lidé, co zřejmě trpí utkvělou představou, že jim svět patří a když jim někdo stojí v cestě, už si najdou způsob, jak se ho zbavit. Jejich zájmy jsou pro ně přednější, než zájmy většiny. Nezajímá je, že ostatní mají taky problémy, naopak si myslí, že nikdo nemá nic jiného na starosti, než řešit jejich starosti. Neohlíží se na ostatní, pokud si tedy vůbec všimnou, že ještě někdo jiný kromě nich existuje.
Můžu vám říct, že mě takoví lidé opravdu štvou. Podívejte se, já vím, že nikdo není dokonalý a že spoustu věcí lidi myslí ze srandy, ale dost mě namíchne, když vidím, jak takové chování někomu ubližuje. Ona je strašná sranda někomu dokola říkat, jakou má nadváhu, jak je hrozně malý, že je hloupý nebo nic neumí, jenže ono to toho dotyčného nakonec začně žrát. Slyšet totiž pořád dokola o vašem nedostatku a tvářit se, že to je v pohodě a strašná sranda, není zrovna nejjednoduší. A pak se divíte, když na vás někdy vyjednou? Ale no tak. Je vážně k smíchu, že si to ti lidé ani neuvědomí. Ale počkat, já už to chápu, oni vlastně žádné chyby nemají, jsou dokonalí a proto mají zřejmě právo se do ostatních navážet a vmést jim jejich chyby přímo do tváře.
Vrcholem všeho jsou děti bohatých nebo slavných lidí, kteří už od narození žijí s dojmem, že jsou středem vesmíru u a kdyždý se z nich musí posadit na zadek. A i když vím, že všichni takoví nejsou a je pak velmi těžké tomuto předsudku čelit, musím zatím potvrdit, že to je v drtivé většině případů pravda. A nemusí jít hned o velké hvězdy, týká se to třeba i lidí, které běžně potkáváte na ulici. Celé to tak nějak navazuje na problém, že peníze hýbou světem (což je mimochodme téma, které bych také ráda někdy rozebrala). Nejde mu škola? Nevadí, nějaký ten sponzorský dar vyřeší i synovu tupost. Nechtějí ho vzít, kam by chtěl? Tak využiju svých známostí, přeci moje děťátko musí mít všechno, co si přeje, ať to stojí, co to stojí.
Začínám na to už být vážně alergická. A pak to všechno vede jen k větší ignoraci a sobeckému chování. Jediným smutným detailem už jen zůstává, že ostatní jim radostně posluhují, nechají se využít a urážet a dokonce vypadají, že jim to vůbec nevadí. A když je tomu tak, proč by měli začínat být ohleduplní? Mě by to na jejich místě asi taky nebavilo. Proč se zajímat o ostatní, když můžete mít naprosto všechno? A veškerá sobeckost může začít růst...







