close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 2 část (4)

13. prosince 2015 v 19:47 | WhitEvil |  Šťastný konec (druhá část)
Markovi a Melise jsme museli říct, že akce byla neúspěšná. Neměla jsem to srdce jim říct pravdu. Melisa pak akorát cestou dobu říkala, že to byla ztráta času. Pořád opakovala, že jsme se na to měli vykašlat. I tak jsme jí to ale tajili. Po příjezdu, ale nastal další problém. Otevřeli jsme dveře a nikdo tam nebyl. Všude jen ticho a tma. "To je divné." Řekla Melisa podezřívavě. "Nezvyk? Asi už spí." Usmíval se Mark. "Jorge by si pustil televizi." Vyvrátí jeho tvrzení. Několikrát zavolá jejich jména ale její volání zůstane bez odezvy.
Zuřivě proběhla celý dům a přišla dolů na pokraji zhroucení. "Nikde tu nejsou." Řekla zoufalým hlasem. "To bude v pořádku, určitě to má i nějaké logické vysvětlení, neudělali si třeba výlet?" Vernon ji hladil po zádech. "Ne. Vy to nechápete, u nás si o VŠEM říkáme! Tohle se nikdy nestalo. Je tu něco špatně." V jejích očích jsem zahlédla slzy. "Pojď se posadit." Vzal ji Mark za ruku a přesunuli jsme se do kuchyně. Celou tu dobu se Melisa snažila dovolat Jorgovi. Marně.
Seděli jsme tam do noci, a když už se i Melise klížily oči, rozhodli jsme, že si půjdeme odpočinout.
Mark se za mnou ten večer ještě stavil. "Co si o tom myslíš?" Vyhrkl. "Co?" Nepobrala jsem jeho otázku. "O tom únosu. Podle mě v tom má ten její manžílek prsty." "Proč by unášel vlastní děti?" Snažila jsem se pochopit jeho myšlenkové pochody. "Co já vím, určitě je to magor. Nechápu, že s někým takovým Melisa je. Přeci má být se mnou." Protestoval. "Marku, uklidni se!" Musela jsem ho okřiknout. "Víš moc dobře, že si nikdo nepřál víc, abyste vy dva byli spolu, než já, ale bohužel to tak holt není. Kvůli tomu ho ale nemůžeš obviňovat z únosu." Mark se rozčílí. "Ale já mám pravdu!" Práskne dveřmi, až sebou cuknu. Je mi ho líto. Přála bych jim to, ale všechno nemůže být dokonalé. Za svůj život jsem zrovna tohle stihla pochytit.
Melisa: Musela jsem se pořád dokola převalovat. Nešlo mi spát. Matka přeci nemůže spát s pocitem, že neví, co je s jejími dětmi a možná i s manželem. Ten pocit mě tak sužoval, že se to už nedalo snést. Nakonec jsem se zvedla z postele a šla jsem si udělat kafe, protože jsem věděla, že to na spánek stejně nevypadá.
Co nejtišeji jsem sešla schody a lekla jsem se, když jsem zjistila, že v kuchyni se svítí. Až pak jsem si všimla Vernona sedícího u stolu. "Taky nemůžeš spát?" Prohlásil sklesle. "Ne." Naliju si kafe z konvice a sednu si k němu. "Co se děje?" Vernon pokrčí rameny. "Becky, nejspíš." To mě znepokojilo. "Stalo se mezi vámi něco?" Venon rychle polkl, aby to mohl vysvětlit. "Řekla mi, že s tím chce skončit. Chtěla by se taky usadit, víš? A já se bojím. Chápeš to, jen tak prostě sedět doma, chodit do práce a dělat tyhle nudný věci. Nejsem na to." V tu chvíli mi to přišlo k smíchu. "Ale co sis myslel? Jednou to přeci musí skončit. Podívej se kolik vám je, copak nechceš rodinu?" Vernon si povzdechl. "Ale jo, jen mi to teď přijde tak náhlé. Konečně jsme byli spolu v terénu a ona řekne tohle. Hodně mě to zaskočilo." Obejmu ho. "Já ti rozumím. Není snadné se toho vzdát, ale pak zjistíš, že to bylo to nejlepší, cos mohl udělat." Potvrdím podle vlastní zkušenosti.
Povídali jsme si až do rána, kdy nás vyrušil Mark, když si šel pro snídani. "Proboha, vy už jste vzhůru? Magoři." Řekne si pro sebe. "Co si dáš?" Snažím se znít co nejvíc vklidu. "Cokoli." Řekne nenuceně a posadí se k Vernonovi. Později vstane i Becky.
"Už něco víte?" Zeptá se starostlivě. V jejím hlase je ale patrná únava. "Nic. Ale už vím, jak najít aspoň Jorge." "Jak?" Mark svraštil čelo. "Podle telefonu.Už jednou jsme takhle stopovali, pamatuješ Becky? Zvládneš to znovu?" "Že vůbec pochybuješ." Zasmála se. "Pustíme se do toho hned po jídle." Zahlásil Mark, který už se evidentně nemohl dočkat snídaně.
Po vydatném jídle nám Becky zjistila polohu Jorgova telefonu. "Ehm, Mel, asi se ti to nebude moc líbit." Řekla nejistě. "Co?" Nahrnula jsem se k monitoru, ale stále jsem tomu nerozumněla. "Vypadá to, že je v kanále." "Takže mu prostě někde ten mobil vypadl." Řekl Mark pesimisticky. "No i tak bychom tam měli jít." "Proč?" "Z telefonu se dá zjistit spousta informací a vzhledem k tomu, že se nám podařil vystopovat, je i funkční, takže tam prostě jdeme." Vysvětlila Becky a začala se balit. Vernon a já jsme ji následovali, ale Mark se na to celou dobu netvářil.
A tak jsme vyrazili. Dojeli jsme k nejbližšímu poklopu, odsunuli jej a s nechutí jsme naskákali dovnitř. "Fuj!" Ani nechci myslet na to, v čem jsem přistál." Šklebil se Mark. "Jo, to je dobrej plán." Souhlasil o něco míň rozhozený Vernon. Becky ani já jsme neřekly ani slovo, protože jsme se snažily už samotné té myšlence vyhnout.
"Kudy teda?" Becky študovala plánek ve své ruce. "Dvacet metrů rovně, pak doprava 47 metrů a máme ho." "Dobře." S vervou a celkovým nadšením jsem vyrazila kupředu. Rozhodně mi bylo jedno, co se stane, pokud šlo o moje děti.
Prodrali jsme se až k onomu místu, kde jsme našli i Jorgův telefon. "Mám ho!" Prohlásil Vernon a vítězoslavně ho zvedl. Becky si ho hned vzala a začala zjišťovat další informace. Já jsme se ale rozhlédla po tom místě. "Jak se sem asi dostal?" Začali polemizovat. "Všimli jste si toho žebříku? Ostaní pak zvedli hlavy. "Tak jdeme, ne?" Prohlásila jsem a nadšeně. Jako první jsem se škrábala nahoru, což bylo vlastně chytré rozhodnutí, protože mé boty dost žebřík zašpinily a ostatní museli jít za mnou.
S obtížemi, ale přece, jsme se všichni vyškrábali nahoru do obrovské místnosti. Na podlaze byly tmavé mramorové dlaždice, stěny byly bílé a na konci místnosti byla velká klec. A uvnitř ní mé děti. Zalapala jsem po dechu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbená postava z hlavní čtveřice?

Becky 0% (0)
Mark 100% (1)
Melisa 0% (0)
Vernon 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama