close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Už je mi sedmnáct aneb jak jsme slavili

29. prosince 2015 v 17:37 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy

To vám byla zase akce. Počínaje touto oslavou, musím říct, že organizátoři mají ode mě velký obdiv. Na tuto oslavu jsem zařizovala prakticky jen kino, hledala jsem, kam večer půjdeme a zjišťovala veškeré časy autobusů. Pak to jen domluvit s ostatními a bylo hotovo, ale vážně, já z toho měla neskutečné nervy.
Už od rána jsme přirozeně nestíhali. Já tedy nevím, jak to chodí jinde, ale u nás se většinou bráchovi udělá dort, opravdu krásný a někdy se dokonce kupuje a mně? No mně ho někdy udělá mamka, někdy já. Ale tak dobře, teď mi mamka udělala aspoň korpus i krém a já to dávala do kupy.
Udělala jsem pomazánku, rychle ji dala na jednohubky a udělala jsem ještě jedny. Den předtím jsem většinu věcí ještě rádně poklidila, ale i tak jsem musela něco dodělat ráno. Nakonec jsem se oblékla, udělala si nehty, zabalila dárek pro Bý, protože do Vánoc se už neuvidíme, tak si musíme dárky předat dřív a rozbalit až na Vánoce. Před tři čtvrtě na jednu, už jsme jeli na město pro Kubu, pak pro Bý a u nás doma jsem ještě rychle nosila občerstvení na stůl. Pak jsem tam hosty ještě musela nechat čekat, protože se naši chtěli vyfotit s Honzíkem, protože teď mu k narozeninám zase přála rodina.
Mezitím už mi volala Kristý, že s Lenkou nestíhají a že jedou trochu déle. U nás doma jsme si tedy ani tolik nepopovídali a za chvíli už jsme jeli na autobus. A pamatujete, jak jsem psala, že nám často ujede před nosem? Asi nemusím říkat, jak to bylo teď, že?
Na autobus jsme tedy čekali kousek od marketu a přirozeně se pět lidí rozhodlo jít pro žvýkačky. Ale tak dělali jsme i menší nákupy ve více lidech.
Za pár minut nám jel autobus, my dojeli do Prahy a šli jsme před kinem ještě nakupovat. No v životě mi ten čas neutekl tak rychle. Šli jsme do jednoho krámu a stíhali jsme to jen tak tak? A to jsem si zkoušela prakticky jen dvě věci.
Nuže dobrá, přesunuli jsme se do kina, kde mi oznámili, že lístky zamluvené nemáme. Štěstí, že všichni chodí na Star Wars a na nás zbyla místa. Další plus bylo, že jsem si spletla čas, kdy kino začíná, takže jsme to stihli krásně, koupila jsem ostatním občerstvení a vydali jsme se do sálu. Šli jsme na film Krampus a musím říct, že se nám moc líbil a jsem ráda, že jsme se při výběru tak shodli. O filmu rozhodně ještě napíšu.
Po kině jsme si ještě rychle skočili do krámu, kde jsem si za peníze od Lenky, co mi dala k narozeninám, vybrala náušnici, kterou sem chci dát i na fotce. A pak už jsme jeli domů.


Táta pro nás přijel na autobus, nasáčkovali jsme se do auta opět tak, že jsem seděla na Kubovi (upřímně lituji jeho nohou, ještě, že to nemáme tak daleko).
Doma mi popřáli, dostala jsem úžasné dárky -laky na nehty, voňavku, obrovskou svíčku, kandované ovoce a...ehm...jo, jsme nebezpečný člověk, protože můj úžasný přítel mi daroval vytouženou mačetu...asi nemusím zdůrazňovat, jakou mám radost ne?
Následovala večeře (řízečky) a šli jsme do jednoho podniku, který funguje jako restaurace a večer se tam pořádá...no něco jako diskotéka, ale moc lidí tam opravdu nechodí.
No mám-li být upřímná, první asi čtvrt hodinu se mi chtělo jít pryč. Já totiž moc ty diskotékové písničky nemusím a rozhodně mě nebaví poslouchat jen to. Ale tak jsme se aspoň napili a já Kristý konečně vytáhla na tu slibovanou chachu. Musel na nás být pohled, když jsme tancovaly jediné na celém parketě, ještě dvě holky, chcachu a poprvé naostro na hudbu. Ale tak zvládly jsme to. Touto chvíli se to podle mě rozjelo.
S Kubou jsme si samozřejmě zatancovali hned potom a podle profesionálního zhodnocení od Kristý, nám to moc slušelo. Tancovala jsem i s Bý a postupně se na parketě (díky nám určitě :D) objevovalo více lidí.
Za jedny z nejlepších momentů považuji ty, kdy jsme s Bý předtancovaly na písně, co známe z tanečních. Dost mě překvapilo, že je tam vůbec měli, ale tak plus pro nás. V jednu chvíli jsme dokonce s Bý obešly sál a všem jsme říkaly, ať se k nám pak na pódiu přidají. Zabralo to sice jen na hrstku, ale aspoň něco. Nám to radost udělalo.
A kupodivu jsme potkali i několik známých lidí, se kterými jsme si popovídali a něco i vypili.
Celý večer se moc vydařil a nakonec se nám ani nechtělo domů. Samozřejmě jsem se taky něčeho napila a tak máme s přáteli zase fajn historku, které se můžeme v těžkých chvílích zasmát. Ještě, že jsme šli pěšky a střízlivěli cestou.

Od všech jsem se pak dozvěděla, že se jim oslava moc líbila, což mi opravdu dělá radost. Skoro celou dobu jsem byla opravdu nervózní, aby všechno vyšlo a bylo perfektní, ale nakonec to dopadlo snad ještě líp. A co teprve ta příští oslava? To bude ještě větší!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik článků by se na tomto blogu mělo objevit v dalším roce?

22
20
18
15
13

Komentáře

1 lovatics-world lovatics-world | E-mail | Web | 1. ledna 2016 v 19:29 | Reagovat

To musela být super oslava :)
Těším se na článek o tom filmu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama