Naše škola má bezvadnou výhodu v tom, že můžeme o tělocviku hodit bruslit na stadion a to celou zimu. Minulé bruslení jsem ale propásla, takže tento týden jsme na bruslích stála poprvé za 3 roky a měla jsem z toho docela strach, protože si to ostatní za tu dobu natrénovali a já budu jediná, kdo na bruslích nestál. Hrozně jsem se bála, jak budu padat, ale nakonec to bylo fajn.

Nejdříve jsme se rozbruslili a sotva jsme se stačila zbavit strachu, že každou vteřinu spadnu, začali jsme bruslit podle paní profesorky. Kromě toho, že mi to nešlo a už vůbec mě to nebavilo, jsem zjistila i že bruslit neumím. :D Paní profesorka si totiž myslí, že když neumíme její cviky, tak se bruslit nenaučíme. No se spolužačkou jsme uznali, že bruslit teda umět nebudeme.
Dalších pár minut jsme bruslili a pak přišla paní profesorka s tím, že budeme hrát Rybičky, rybičky, rybáři jedou! No to je sice fajn, ale s našimi lehce agresivními a soutěživými už je to trochu o něčem jiném. Samozřejmě došli i k ošklivým srážkám (no samozřejmě jsem se i jedné účastnila. Srazily jsme se se spolužačkou, která se snažila vyhnout spolužákovi zprava a já přímo před ní zahnula do prava, abych se vyhnula spolužákvi zleva... Dnes má kolena už zdobí modřiny.).
Konec byl naštěstí poklidný a už jsme si bruslili, jak jsme chtěli a dokonce jsme i po dlouhém přemlouvání dostali k bruslení spolužáka, který nebruslil 7 let a chtěl to vzdát. V závěřu jsme s Jirkou, Lenkou a Kristý udělali fotky, objeli kolečko a odcházeli jsme.
Celkově jsem si bruslení užila, i když mě některé části opravdu moc nebraly a měla jsme chuť se připojit ke spolužákovi na lavičce. Bruslení mě baví a části v řežii naší profesorky holt nějak přejdu. Dokonceuž jsme si i odhodlala, že naučím bruslit svého bratra. Rodiče mu teď shání brusle a na pololetní prázdniny ho chci vytáhnout na led. A taky bude fajn vidět někoho, kdo bude padat víc než já. :D







