close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jen objetí

11. ledna 2016 v 11:11 | WhitEvil |  moje názory

V dnešní době je svět už tak zkažený, plný facebookových přetvářek a selfíček, kde každý má vypadat dokonale, že se lidé často přestanou soustředit na to, na čem opravdu záleží. Nevím, jestli jsme tak zaujatí a zahledění do displejů, že si toho nevšimneme nebo už prostě neumíme cítit soucit, ale začínáme být víc a víc arogantní.
Jsem už možná moc stará, ale patřím k těm, co si pamatují svět bez chytrých telefonů, falešných úsměvů a s menším množstvím lží.
Moje dětství bylo krásné. Svět byl klidný, upřímný a milý. Někde se ale stala chyba. Nevím, co přesně se změnilo, ale teď už je všechno jinak. Jako by naše srdce ztratila veškerý soucit, něhu a lásku. Ano, zamilované příspěvky si vskutku na facebooku nebo vůbec sociálních sítích můžete prohlédnout, jenže občas mi přijdou i tyto tak falešné. Lidé, které jsem v životě neviděla spolu, píšou o tom, jak se milují a přitom se na ulici ani nechytí za ruce, dokonce spolu ani nemluví. Všichni přidávají denně fotky s komentářem typu: Moje kočka! Topka. :3 Tahle holčička, no zlatíčko!! Jsi prostě nejlepší... A asi nejlepší na tom je, že ty samé (nebo hodně podobné) komentáře používají snad u každého člověka. Všichni jsou tedy nejlepší a největší zlatíčka. Realita je ale taková, že všechno, co spolu takoví lidé dělají, jsou tak ty fotky a že prohodí pár slov. Ale asi to v dnešní době stačí.
A jak se tak dívám kolem sebe, je mi smutno. Stali jsme se otroky technických vymožeností, zapomněli jsme na všechno důležité a středem zájmu je pro nás, abychom o té události mohli napsat na facebook. Čím dál tím víc si všímám, jak je to všechno umělé a hrané. Spolužáci, o kterých jsem si myslela, že jsou velmi dobří přátelé, na sebe po škole nadávají, kluk svou holku podvede bez mrknutí oka a všechno je přitom v naprostém souladu s naší společností.
Někdy mi přijde, že jsem snad jediná, koho to trápí nebo vůbec zajímá. Jako bych byla posledním člověkem mezi stroji, jako bych jediná toužila po dotyku lidského tepla. Vážně na tom nikomu jinému nezáleží? To už jsou opravdu tak slepí?
Nechali jsme to zajít až moc daleko. Nikdo se teď neusmívá, často se vám ani při rozhovoru nepodívá do očí, protože je má přilepené k displeji svého telefonu. A já se ptám, kde jsou ty staré dobré časy, kdy jsme kamarádovi v nouzi podali ruku, než abychom mu o tom napsali příspěvek na zeď? Kdy naposledy jsme někomu opravdu popřáli k narozeninám, aniž bychom jen ze slušnosti reagovali na upozornění, které se nám ukázalo? Kdy jsme se zajímali o to, proč je někdo smutný? Proč už si teď nesedneme a nepopovídáme si s přáteli? Kde je ten čas, co jsme vždycky trávili spolu? Kam zmizely chvíle radosti a smíchu, který se neobjevoval jen na fotkách, ale v našich srdcích? Kdy naposled jsme se dokázali bavit bez techniky? Kdy jsme odložili telefon nebo počítač a šli jsme raději ven na procházku? Vydrželi jsme vůbec někdy celý den, aniž bychom se podívali na telefon kromě případů, kdy to bylo nezbytně nutné? A s přihlédnutím ke svému okolí musím říct, že asi těžko. A v tom je ten problém.
Z pohledu dnešní společnosti budu znít asi děsně hloupě, ale já si nepřeji nic víc, než objetí. Pravé lidské objetí. Vzdám se techniky, klidně svůj telefon odložím, nepotřebuju počítač, nebudu sledovat televizi. Všechno tohle bych dala pryč jen pro nefalšovaný lidský dotek. Zní to strašně dětinsky, ale takové objetí nebo hloupá pusa na čelo, vás zahřeje u srdce mnohem víc než příspěvek na internetu. Chvíle strávené s lidmi, kterým na vás záleží, těžko srovnáte s chatováním a společenské akce nenahradíte sledováním filmů...ač se o to většina horlivě snaží.

A tak jediné mé přání pro poslední dny je, aby lidé otevřeli oči a uvědomili si, jak je tohle všechno absurdní. Měli bychom spolu víc mluvit a méně se věnovat technice. Rodinu nezaložíte s nulovou komunikací, děti nevychováte u počítače, nevystudujete přes facebook a nezabezpečíte se hraním her. Svět nám toho nabízí ještě hodně, tak se chyťme za ruce a pojďme společně objevovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik článků by se na tomto blogu mělo objevit v dalším roce?

22
20
18
15
13

Komentáře

1 lovatics-world lovatics-world | E-mail | Web | 11. ledna 2016 v 20:11 | Reagovat

Souhlasím s tebou :) Počítače, mobily atd. jsou dobrá věc, ale teď je toho už moc.. Děti v prvních třídách místo toho, aby si ukazovali hračky si ukazují telefony, místo toho, aby řešili kdo má lepší autíčko nebo panenku řeší, kdo má lepší iPhone.. Jsem ráda, že jsem vyrostla bez telefonu a počítače. Jsem ráda, že mám díky mobilu / PC možnost si psát třeba s lidma z jinýho konce republiky, ale jak říkáš, to objetí ti to nevynahradí.. Občas si říkám, že bych radši žila v době, kdy žili např. naše rodiče..
Úplně nesnáším, když jdu s někým ven a chci mu něco říct a on mě vůbec nevnímá a kouká jen do telefonu..
Já dokážu být klidně celý den bez mobilu, když třeba jedeme na výlet nebo přijede návštěva a prostě se bavíme a tak, tak vůbec mobil neřešim, max. třeba když je nutný hovor, tak to zvednu nebo odepíšu na sms, ale jinak ne.. Když jedu třeba do Prahy, tak mobil používám jen k tomu, abych napsala domu že jsem v pohodě a kvůli času, jinak ho neřešim.. Nebo třeba na akcích s ním fotim, ale nečumim pořád na fb..

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | 12. ledna 2016 v 16:08 | Reagovat

[1]: Přesně tak. U těch schůzek je to snad nejhorší - člověk se chce bavit a ten dotyčný u toho ještě někomu odepisuje. To se mi pak chce křičet: "Jsi tu se mnou nebo ne?"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama