close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 2 část (5)

15. ledna 2016 v 22:22 | WhitEvil |  Šťastný konec (druhá část)
"Já jsem ti říkal, že není nevinný!" Řekl Mark vítězoslavně. "To přeci nevíme." Zavrčela na něj Becky. "Co?" Otočila jsem se na ně. Ve stejnou chvíli jsme ale zaslechli zvuky z druhé strany místnosti. Všechny oči se upřely jedním směrem. A pak jsme tam spatřili Jorge. Ale nebyl svázaný nebo nějak držený jako rukojmí, byl volný, jen tak tam stál a usmíval se. A naše děti byly vedle něj v kleci. Jak tam může jen tak stát?
"Co chceš?" "Chci vyjednávat." Řekne se širokým úsměvem. "My s nikým vyjednávat nebudeme!" Vzpouzí se Mark. "Vážně? Ale já mám hodně co nabídnout." Ukáže na naše děti. "Vždyť to jsou naše děti, tvoji potomci!" Zním sama sobě zoufale. "Ale prosím tě, rozmazlení haranti to jsou! Byly jen mým nástrojem! Tak dlouho jsem musel čekat." "Cože?" Jeho slova mě málém srazí na kolena. "Tos přehnal!" Zakřičí Mark a rozeběhne se k němu, ale stihne udělat jen pár kroků a chytí se do velké sítě. To samé se stane i Becky a Vernonovi. "Do hajzlu! Co je tohle?" Mark se vzteká.
Becky: Jakmile nás chytl do klece, došlo mi, že jsme nahraní. Jen tak se odsud nedostaneme. "Becky?" "Copak?" Bylo mi do pláče. Z té bezmoci, jsem měla sevřené hrdlo. Musíme se odsud dostat. "Vzpomínáš na ten nůž, který jsi mi dala, když jsme byli v Itálii?" "Proč to teď vytahuješ?" "Protože ho mám sebou." Usměje se. V ruce se mu leskne dokonale ostrý nůž. "Dostaneme se odsud.
Melisa: "Tak, teď když jsme uklidnili tu roztěkanou část, bych si rád promluvil." Ruku sevřu v pěst. "Co po mně chceš? Máš se mnou rodinu proboha, tak co to tady vyvádíš?" "Já? Tak to ti něco povím. Tahle rodina je kec, všechno je to blbost! Víš, proč jsem s tebou vůbec byl? Vážně si myslíš, že by s tebou někdo vydržel? Potřeboval jsem tě využít. Copak to nechápeš?" Jako by ve mně všechno zemřelo. "A co chceš?" "Co chci? Tu jedinou věc, kterou nemůžu mít. Diamant." Otočím se na ostatní. "Ale já ho nemám!" "Nelži, vím, že jste pro něj byli." "Ale nenašli jsme ho!" Řeknu zoufale a rozzlobeně. Jak po mně může chtít něco, co nemám? "V tom případě mi nemáš co nabídnout." S těmito slovy spustí naše děti dolů. Začne utíkat pryč. Ženu se za ním a v tom spěchu a stresu si sotva všimnu, že se Vernonovi s Becky podařilo přeříznout síť. Vernon na mě křikl. "Mám je, běž za ním!" Poslechnu. Spoléhám se na něj. Ale na své nohy ne. Dlouho jsem nikam neběžela. Naštěstí tu je někdo, kdo ano - Mark. Sotva začnu Jorge dohánět, předběhne mě a srazí ho k zemi.
Nakonec zavoláme policii, ta Jorge zatkne. Několik minut nás vyslýchají a pak nás propustí. Ještě ten večer se vrátíme domů. Děti navzdory všemu mají dobrou náladu a spoustu energie, pořád pobíhají kolem. "Člověk by skoro řekl, že to na ně bude mít nějaký větší učínek." Konstatuje Mark. "Jsou to děti, vysvětlila jsem jim, že se tatínek změnil a neví, co říká a musí ho teď vzít na chvíli k doktorovi, který ho opraví. Myslím, že to nějak pochopily a snaží se na to nemyslet." "Zřejmě se snadno otřepou. Jako jejich matka." Řekne směrem ke mně. "Marku, ty víš, že bych tu na tebe klidně čekala, kdybych věděla, že je tu šance...netušila jsem nic." Mark odvrátí zrak.
"Měli byste už jít spát." Pobídnu děti. Pořád se smějí. "No tak, poslechněte maminku nebo vás příště strejda Vernon jen tak nezachrání." Upozorní je Mark a oni poslechnout. Zasměju se. "Já věděla, že jednou budeš dobrej táta."
Na chvíli nastalo ticho. Zadívali jsme se na hvězdné nebe. "Víš, vzhledem k tomu, že se brzy dáš nejspíš rozvést, chtěl bych udělat jednu věc. Staneš se mojí ženou?" Najednou si klekl a otevřel přede mnou krabičku, ale není v ní prsten, jak by asi každý čekal, jsou tam hodinky. Mark je vyndá. "Chtěl jsem být originální." "To jsi vždycky." Cítím, jak mi srdce buší, když se prsty dotkne mé kůže. "Dokonce jsou i naprasklé na stejném místě." "Páni." Obdivuji jeho dílo. "Víš, jakou to dalo práci?" "Dokážu si to představit s tvou trpělivostí." "Hale." Mark se zasměje a zvedne mě do vzduchu. "Takže, jak zní odpověď?" "Ano." Políbím ho. Vernon s Becky začnou nadšeně tleskat. Musím se smát.
"Ehm...Když jsme u těch radostných zpráv, ráda bych vám taky něco řekla." Ujme se slova Becky. Všechny oči se upnou na ni. "Já...no...čekáme s Vernonem dítě." "Vážně?" Vernon o tom očividně slyší také poprvé. "Vážně." Becky ho políbí. "My budeme mít rodinu. Budeme mít rodinu!" Zakřičí. "To je skvělý, gratulujeme." Obejmu je oba. "Ale to znamená, že..." "Skončíme." Dokončí to za mě Vernon. "S Benedictem si o tom ještě promluvíme, ale všichni jsme viděli, že s rodinou už takhle pracovat nejde." "Dneska to byla naše poslední výprava." "Páni, tak na to si připijeme!" Navrhne Mark. "Becky, ty dostaneš vodu." Mávnu na ni a všichni se odebereme dovnitř.
A tady náš příběh končí. Chvíle beznaděje vystřídaly chvíle štěstí. A byť se to nezdálo, všechny nás přeci jen čeká šťastný konec. A záchrana světa? Když jsme jeli za Benedictem, z Becky a Vernona vypadlo, že diamant našli, našli a rozbili, ale on se nezlobil. Dokonce řekl, že o tom sám uvažoval. Přeci jen je to velká zodpovědnost a kdo ví, jestli bychom s ní uměli zacházet. Tak to vidíte - tolik let, tolik práce a nakonec je nejjednoduším řešením to všechno zahodit. Ale svět je přesto lepším místem. Benedict u sebe střeží poklady, které symbolizují dlouho cestu lidstva. Smutné ale je, že tento příběh se dozví jen hrstka lidí a ještě méně jich dovede porozumět našemu jednání. Všechno se změnilo, my jsme se změnili, ale jedno zůstalo stejné a to náš osud. Celou dobu jsme se hnali za štěstím, jen jsme netušili, že ho nezískáme pro celý svět, ale pro nás samotné. Že na nás všechny bude ve finále čekat šťastný konec.

Tento příběh jsem psala přes dva roky a toto je opravdu konec. Doufám, že se vám líbí, třeba vás i překvapil, ale hlavně je opravdu šťastný. V průběhu psaní tohoto příběhu se toho událo hodně, já se změnila, naše postavy se změnily, ale konec je přesně takový, jak jsem ho asi před rokem a půl, kdy mě napadlo rozdělit příběh na tyto dvě části, vymyslela. Tak doufám, že se vám příběh líbil a třeba vás i nějak pozitivně ovlivnil a pobavil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbená postava z hlavní čtveřice?

Becky 0% (0)
Mark 100% (1)
Melisa 0% (0)
Vernon 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama