close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hlášky (5)

11. února 2016 v 22:18 | WhitEvil |  hlášky a příhody
Tak tyto hlášky budu dělit jen do pár skupin, aby mi to vyšlo na obvyklých 15 hlášek a zároveň to mělo hlavu a patu. Některé hlášky jsou i starší.

Hlášky z domova:

Jelikož můj brácha jí způsobem, že polovina jídla skončí na stole, táta si zvykl tu spoušť dojídat. Tuhle jedl brácha zrovna sušenku, táta jedl teda ty drobky, v tom se zašklebil a povídá: "Ty jo, tenhle drobek asi nebyl drobek, ale pilina (od našeho králíka)." V tu chvíli mi ho bylo docela líto, ale i tak jsem se musela smát.
Když jsme byli na dovolené, bavili jsme se o plávání v moři. Táta zrovna povídal, jak je nebezpečné plavat, když je člověk (pardon za to slovo, ale teď ho opravdu musím použít) ožralý. V tom se máma vyděšeně otočila a povídá: "Kde že je žralok?" Její výraz stál za to.

Když se ještě zastavíme u naší dovolené, je tu další hláška. Seděli jsme zrovna na obědě a kolem nás lítaly hojně včely. Mámě už to lezlo na nervy, tak povídá: "Do háje, proč lítají zrovna sem?" a táta jí s klidem odpověděl: "Tak si poslechni tu písničku." A hráli zrovna tu, jak se zpívá: Oh, honey, honey... Ale musím uznat, že to vypadalo, že tomu opravdu rozumí.

O vánočních prázdninách jsme jeli k babičce a tak mamka balila sobě a bráchovi věci, já jsem seděla u ní a povídali jsme si. Mamka hodila do kufru dva ručníky a ponožky a zvedla se. "No, tak já už můžu jít večeřet." Přála bych vám vidět moji reakci, jak tam spokojeně nechala takto sbalený kufr a šla pryč.
Můj brácha strašně rád sleduje videa na Youtubu a často k tomu ještě potřebuje asistenci a ještě nejlépe návštěvu, takže obvykle, když k nám přijede Kuba, brácha ho tahá na videa. Nedávno za námi přišel a ptal se: "Chcete se se mnou koukat na videa?" My mu řekli, že ne a on na to reagoval. "Tak já vás zavolám, až je najdu." Holt pro někoho odpověď ne neexistuje.


Hlášky ze školy

Paní profesorka na chemii nám první hodinu laborek dávala instrukce, jak se v učebně chovat. Jedna z poznámek zněla: "A holky s dlouhými vlasy svázat." Bylo to samozřejmě myšleno, abychom si svázaly vlasy, ale jeden spolužák to zřejmě pochopil takto: "Proč budeme svazovat jen holky s dlouhými vlasy? Není to diskriminace?" Naštěstí se i učitelka zasmála.
Jistě si pamatujete nedávný incident v Paříži. Já se k němu vyjadřovat raději nebudu. Každopádně v té době se naše třídní stránky změnily na černé, ale mně to nějak nedošlo a tak jsem se zajímala, proč tomu tak je: "Hale proč máme černý stránky? Jako já vím, že se blíží třídní schůzky, ale zas tak to asi neprožívají, ne?" Ukázalo se, že opravdu ne. :D

Můj spolužák teď poslední dobou opravdu perlí a před testy mě aspoň rozesměje a pomůže mi odreagovat se. Zrovna tuhle před dějepisem se ke mně naklonil a povídá: "Víš, proč se Fridrich I jmenoval Barbarosa?" "Proč?" "Protože Fridrich I Lentilka už bylo zabraný." No, jsem si jistá, že to jistě mělo nějaký podobně logický důvod. :D
Vydržíme ještě chvíli u stejného spolužáka. To zase zkoušel profesor ze zeměpisu a naštěstí to nepadlo na nás, ale na spolužáka v první lavici. Lukáš mi povídá: "Já to věděl. Protože víš, kde je nejhorší sedět, když se má zkoušet? Ve třídě." Ale něco na tom bude.

Další hláška je myslím k tématu velice známému a to muži a nemoci. Nutno říct, že si to aspoň někdy sami přiznají. Ještě před vánočními prázdninami měl totiž Luky rýmu a nepřestával o tom průběžně všechny informovat. A jak se nemoc zhoršovala, bylo vidět, že to (jako všichni chlapi) asi nedokáže zvládnout. Třešničkou na dortu byla hláška: "To už fakt není možný, já snad umírám!" Nepřišlo mi ani tak vtipné, že to řekl, ale že to takhle prožívají snad úplně všichni. No ale to by bylo snad i téma na samostatný článek.

Pokud jsou tu nějací humanisté, ráda bych řekla, že nejsme rasisti, ale prostě si děláme legraci i z věcí, ze kterých bychom neměli. Zrovna jsme si zakreslovali do mapy, tak jsem Lukymu řekla, ať udělá státy afriky a já povrch. Luky po pár minutách prohlásil: "Tak on je Niger i Nigérie? To si ty černoši podle svý barvy musej pojmenovat všechno?"

A jestli si myslíte, že Luky je jediný nevyzpytatelný člověk v naší třídě, tak vás vyvedu z omylu. Teď je tu totiž hádka mezi Lukym a Bestym. A hádejte o čem...o hlavním městě Prahy. Ano, čtete správně. Očividně můžeme na gymplu řešit i tyto věci. Luky začal tvrdit, že to je Kolumbie a Besty na to reagoval: "Já ti dám Kolumbie! Víš, kdo to byl Kolumbus? Podvodník! Praha se jmenuje po Americo Vespuccim. Vždyť je to i v tom názvu! Praha!" Ano, člověka prostě nepřestanou překvapovat, ale zas se dozvíte spoustu nových věcí.

No a o hodinách matiky se člověk také pobaví. Děláme zrovna využití rovnic funkcí v praxi a pan profesor se snažil vysvětlovat jednu úlohu spolužákovi. "Ale vždyť to podle té rovnice nevyjde?" "A co ti tam nevychází?" "No v čase nula, to nejde." "Ale jo, v čase nula je to 65 x 0. Takže, když nevyjel, je stále v počátečním místě, chápeš?" "Jo...ne..." "Ale jo, když nejede, stojí pořád na místě." Pobavil se profesor. Ale podobné pocity, kdy nechápu banální věc znám i já moc dobře.

O hodinách matiky si ale často děláme vtípky a nedáváme pozor, protože většinou látku pochopíme hned. Problém je, když profesor říká, jak je hrozné, že ho spolužák neposlouchá, když něco vysvětluje a pak si stěžuje, že to nechápe. "Tak mi teď zopakuj, co jsem říkal. Nevíš? Protože se bavíš a nevnímáš mě." S Lukym jsme se na sebe jenom otočili. "Jestli se teď otočí na nás, jsme v háji." "To jo." Naštěstí to po nikom nechtěl. Nevím, jak bychom tohle vysvětlovali, když po nás chce, abychom byli příkladem.

A že je sranda i o chemii jsem zjistila zrovna tento týden. Začali jsme polymery a profesorka po nás chtěla nějaké vyjmenovat. "No tak, vždyť to znáte, taky to začíná na poly..." Spolužák tedy jmenoval polystyren. Druhý ale už řekl: "Politik." Ale my to opravdu známe a koncovka taky sedí...to není vlastně naše vina.


Tak doufám, že se vám hlášky líbily. Musím říct, že v nudném školním dni vám vykoulí úsměv na tváři a jsem ráda, že i na gymplu se člověk zasměje a zažije legraci. Ono to opravdu není jen o tom učení, my jsme taky lidi proboha. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Léčí smích?

Možná. 17.9% (5)
Ano. 64.3% (18)
Jak kdy. 10.7% (3)
Ne. 7.1% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama