close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vrať se do reality

27. února 2016 v 17:17 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy
Asi už jsem holt člověk, který si rád žije ve svém světě, než v realitě, která mě zraňuje. Je fakt, že se někdy prostě jen zavřu v pokoji, pustím hudbu a jdu psát nějaké příběhy. Popravdě moje články pro mě znamenají dost, na blog se můžu vypsat a pomocí mých příběhů se někdy i mstím lidem, které nemám ráda. Štvou mě? Tak je zabiju ve svém příběhu. A nevěřili byste, jak to člověka uvolní.
Nejspíš proto také chci někdy prostě utéct. Občas večer prostě sedím na posteli a zírám před sebe. Dokážu vnímat jen tu bolest. A proč? Protože realita. Lidé jsou zlí a ubližují a někdy vytvoří jizvy tak hluboké, že už nikdy nezmizí.
Proto také nejhorší věta, co mi kdy kdo může říct, je, abych se vrátila do reality. A slýchám ji dost často, zvlášť doma. "Je ti skoro 18, měla by ses vrátit nohama na zem." A nikoho nezajímá, že nechci. Skutečný život toho po mně chce tolik a přináší mnoho starostí a problémů, že se mi sem prostě nechce vracet. Mnohem raději bych žila ve svém příběhu, kde to sice také není lehké, ale z nějakého důvodu tam najdu sílu, abych všechnu tu bolest překonala. O tom se ale ve skutečnosti mluvit nedá.

Vím, že nejsem dokonalá a nikdy nebudu, vím, že mám milion chyb, kterými musím ostatním lézt na nervy, ale nechci se změnit. To, jaká jsem, má svůj důvod. Hodně lidí mě zklamalo a ublížilo a do jisté míry mě i uráží, když mi někdo řekne, jaké asi tak můžu mít zrovna já problémy. Tenhle přístup od cizích lidí fakt nesnáším. Neříkám, že nemají problémy a rozhodně se ani nesnažím tvrdit, že moje problémy jsou větší, ale odmítám názor, že já žádné problémy nemám, že jsem nebyla na dně, že jsem neuvažovala o sebevraždě, že jsem se nebála každého dne a nechtěla jsem to vzdát. To, že jsem to nějak překonala je zásluha mnoha věcí a mnoha lidí, ale to období vždycky bude mou součástí, bude tím, co mě změnilo a bude tím, čeho se tajně bojím. A myslím, že se už nikdy naplno nevrátím do reality, když vím, jak mi nakopala zadek. To už radši budu žít ve svém vlastním světě napořád. A čím víc po mně někdo bude chtít, abych otevřela oči, tím spíš je zavřu a odejdu do svých příběhů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máte často depku?

Velmi často. 55.6% (15)
Často. 18.5% (5)
Jak kdy. 18.5% (5)
Skoro nikdy. 7.4% (2)

Komentáře

1 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 27. února 2016 v 20:16 | Reagovat

Nezáleží na tom jak moc se člověk snaží předstírat opak: realita zde byla, je a bude. Je to ve skutečnosti vše, co máme a co existuje. Přežit ve fiktivním vesmíru a virtuálních světech je asi záživnější, ale kdo není schpen pobrat realitu a přizpůsobit se jí, jen těžko může v reálném světě přežít. Utíkat od problémů zkoušel každý, stejně tak jako každý zažil v období dospívání něco trudného a kdekdo přemýšlel tak temně, jak jen může člověk myslet. Ale každý, kdo to opravdu zkusil, nakonec přišel na ten fakt, že tím se žádný prbém nemůže vyřešit, může se jedině zhoršit.

2 Chariot Chariot | 27. února 2016 v 21:53 | Reagovat

Uplne tě chápu, mám to podobně. Já akorát stavím na trochu jiných základech - realita mi přijde příliš nudná a tuctová, proto odbíhám do svých světů... Je zkrátka lepší vyživovat svou mysl, než tělo.
Já třeba odmala miluji fantasy, a stejně tak vypadají i moje světy: kouzla, magie, draci, elfové...
Holt život, do kterého jsem se narodila, byl o tohle všechno ochuzen... Což ale není můj problém 8-) Tak proč si nevypomáhat fantazií?
Chválím za názor.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama