close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vyvolený a Zavržená (7)

28. února 2016 v 22:22 | WhitEvil |  Vyvolený a Zavržená
Tak jsem se znovu ocitla ve vězení, tentokrát natrvalo. Jídla jsem dostávala tolik, aby mě udrželi naživu a mohli prodlužovat mé trápení.
Ani nevím, jak dlouho jsem tam byla, než za mnou přišel můj starý známý. Znali jsme se jako mladí, ještě než jsem začala chodit s Williamem. Pak jsme se nějak přestali stýkat, už si ani nepamatuji, proč.
Eric přistoupil ke mřížím. Zvedla jsem k němu oči. "Ahoj." Řekl stroze. "Jak ses sem dostal?" "Jsem Vyvolený." Ach ano, málem bych zapomněla, že oni smí všechno. "A co tu děláš?" "Přišel jsem ti udělat nabídku. Mohu tě odsud dostat." "To je nesmysl, jak bys mohl?" "Mám kontakty." "A proč bys to dělal?" "Víš, už odmalička jsem cítil mezi námi silné pouto. Vždy mě to k tobě táhlo a rve mi srdce, když tě takhle vidím. Chci ti pomoct, ale mám jednu podmínku - chci si tě vzít. Nevydržím koukat, jak se kolem tebe motají ostatní, chci tě pro sebe." V životě by mě nenapadlo, že řekne zrovna něco takového. Já k němu nic necítila, jak bych mohla, milovala jsem Williama. "A co se stane s mojí rodinou?" "Ta bude samozřejmě také zproštěna viny. Obvinění proti tobě budou stažena. Přijímáš?" Mému srdci se ta slova příčila, ale musela jsem to udělat. Jen tak jsem mohla odčinit, co jsem udělala své rodině. "Ano, samozřejmě." Úsměv jsem ze sebe ale nedostala.
Druhý den si pro mě opravdu Eric přišel, jak slíbil. Odvedl nás s rodinou přes most a my se znovu ocitli na známé půdě, ale už jsem se tu necítila jako doma, když jsem viděla všechno, co Vyvolení zavinili.
Dostali jsme nový dům a po oficiálním zasnoubení se na nás všichni zase dívali na rovnocenné spoluobčany.
Pak nadešel den svatby a sestra mi oblékala nádherné bílé šaty. "Milovala jsi ho?" Zeptala se náhle. "Koho?" "Ty, víš koho." "Samozřejmě, pořád ho miluji. Ale tohle jsem musela udělat." "Hmm a víš vůbec, co s ním je?" "Ty ano?" Zbystřila jsem. Zůstal na tom ostrově. Zřejmě mu odřízli veškeré cesty pryč. Šel pro tebe, chtěl tě zachránit. Sklopila jsem oči, nevěděla jsem co na to říct.
A šla jsem k oltáři. Všichni byli nastrojení a šťastní. Věděla jsem, že musím být taky. Počínaje tímto sňatkem se všechno zlepší. Odstěhujeme se na Ericovu pevnost a budeme tam žít všichni společně jako jedna velká šťastná rodina. Ach ano, šťastná.
Šla jsem pomalu, šlapala jsem na růžové květy a na konci uličky na mě čekal Eric. Na tom místě měl stát William a kde je mu teď konec?

Obřad začal. Kněz mluvil pomalu a klidně a Eric se na mě usmíval. Uprostřed toho všeho se na svatbě objevil někdo jiný, někdo nezvaný. Měl potrhané šaty, rozcuchané vlasy a byl patrně unavený. Byl to William. "Nedělej to!" Zněl jeho hlas. Všichni se na něj otočili. "Co ten tady dělá? Zbavte se ho!" Zavelel Eric. Ale v tom jsem já promluvila. "Williame." "Anno, nedělej to." "Ale já musím. Vyvolený a Zavržená nemůžou být spolu." Willim se zamračil, věděl, že mám pravdu. "A co dva Zavržení?" Při těch slovech chytl Erica pod krkem. "Williame," křičela jsem zoufale. "Nedělej to." Ve vteřině, kdy dozněla tato slova, přestal. Pustil Erica a posadil se na jednu z židlí. "V tom případě chci vidět, že to uděláš. Vezmi si ho, já se budu dívat." Sotva bych dokázala popsat, jakou bolest mi ta slova působila a fakt, že to musím udělat, mi to nijak neulehčoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama