close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zlá královna (5)

25. února 2016 v 16:02 | WhitEvil |  Zlá královna
Naobědvali jsme se z obrovského kotlíku s polévkou. Já si přidal snad třikrát. "Tak tedy, máte ty zbraně?" Zajímalo Alfreda. "Máme všechno." Ujišťovala ho Marry. "Což nás přivádí k jedné žádosti - půjdeme proti královně a chtěli jsme tě požádat o pomoc." Doplnil Fred. "Ne. V žádném případě, je to moc nebezpečné!" Odporoval Alfred a na můj vkus až moc vyšiloval. "Ale strejdo, jde o naši zem!" "Lidem snad pomáháme. Dostaneme je odsud pryč, víc udělat nemůžeme." Nikdy jsem ho neviděl tak nervózního. Vždy to byl klidný muž, hodně pragmatický, ale klidný. "Takže s námi nepůjdeš?" Řekla Marry se znatelným zmatením v hlase. "Já nejdu a ty taky ne!" Vzal ji pevně za rameno a odvlekl do stanu.
Nechal si ji tam až do večera, kdy jsme za ním my tři přišli, abychom si promluvili. "Alfrede, chápeme, že s námi nechcete jít, ale Marry po tom touží. Není správné ji tu držet." Začal Fred klidně a Eddie se už už chystal vybuchnout. "Vy nevíte, s čím si zahráváte. Co si myslíte, že se stane, kdyby vás Caroline náhodou nechala žít a vy jste ji porazili? Kdo bude vládnout?" "Co jiní následníci trůnu?" napadlo mě. "Neměl král nějaké příbuzné?" "Co já vím, jen bratra." Odpověděl Alfred tiše. "A co je s ním?" Řekla Marry plná nadšení. "Odešel. Distancoval se od královské rodiny, nechtěl vládnout." "Jak můžeš vědět, že se to nezměnilo? Musíme ho najít!" Mary byla tak nadšená, že hned vstala a začala gestikulovat rukama a chodit kolem. "Vím, že nechce." Řekl Alfred s očima směřujícími k zemi. "Ty ho znáš?" Konečně promluvil i Eddie. "Hmm." Zabrumlal. "Kdo to je?" Zajímalo nás všechny. "Ehm...možná jsem to tak trochu já." "Ty?" Marry vykřikla. "Mé pravé jméno je Alfred Karmorský. V případě bratrova úmrtí jsem byl právoplatným dědicem, ale já jsem odešel už jako mladý kluk. Tenkrát jsem s tím nechtěl mít nic společného a ani teď nechci. Tebe před tím ochráním." Řekl Marry. "Ale strýčku..." "Ne." Řekl přísně.
Od té doby byli ve stanu. S kluky jsme očekávali, že Marry něco vymyslí a taky že jo - v noci se plížila ze stanu. Bohužel ji Alfred chytil. "Věděl jsem, že se o to pokusíš." "Tak proč mě nepustíš?" "Bojím se o tebe." "Budu v pořádku, slibuju." "Vezmi si tohle." Nevěděli jsme, co. Až později nám Marry ukázala pozlacený meč s královským znakem. "Děkuji." "Hlavně se opatruj." Následovala chvíle ticha - objetí. Alfred za námi pak ještě vyšel ven. "Jo a Marry, vezměte si Johnyho." Johny byl černý kůň, vždy byl věrný Alfredovi, ale myslel jsem, že již zemřel, protože jsem ho dlouho neviděl. Vzali jsme si ho a vyrazili jsme na cestu.
Asi po třech krocích vyšla ze stanu starší žena. "Chtěla bych vám taky něco dát. To by vám mělo pomoct." V ruce dřímala zvláštní listiny. Některé připomínaly dopisy, jiné působily jako vytržené z knih. "To jsou informace o královně, které jsem sama nasbírala. Třeba vám budou k užitku." "Mockrát děkujeme." Usmál jsem se na ni a listiny jsem vložil do své tašky.
Cesta do kopce, který svým povrchem nápadně připomínal bažinu, nebyla zrovna jednoduchá, ale z jeho vrcholku to bylo jen pár kilometrů do města. "Víte, lidi, přemýšlel jsem a možná by nebylo úplně od věci si o Caroline něco zjistit. Některé ty listy poznávám - jsou z knihovny ze sousedního města, občas jsem tak zašel pro radu." Začal Fred. "Mohl bys tam zajet a něco najít a... Počkej," Marry šátrala v kapse. "Mám tu její podobiznu." Byl to sice starý papír s velmi nestabilní kresbou, ale lepší než nic. "Zkus se na ni zeptat. Jestli tam mají o ní spisy, mohli by vědět víc." Fred přikývl, nasedl na koně a odjel východním směrem, my jsme pokračovali na jih,dle mého odhadu.
Zamířili jsme k městu a cesta šla mnohem snáz, když jsme konečně spatřili i jeho hradby. Bylo ještě větší, než si ho pamatuji jako malý kluk, kdy jsem sem občas jezdil s otcem nakoupit na trh. Za chvíli jsem ale zjistil, že nejen velikost se změnila - z města se stala pevnost. Město bylo obrněné a jediná cesta dovnitř byla přes padací most, tam pouštěl muž sedící na jedné z věžiček hned vedle a kontroloval, kdo dovnitř vstoupí a kdo ne.
To nám udělalo trochu čáru přes rozpočet. "A teď je ta chvíle, kdy přijdete s geniálními nápady." Otočil jsem se na Marry s Eddiem. "Já bych zjistila situaci ve městě, podíváme se, kdo je uvnitř a pak se za ně převlékneme." Navrhla Marry a jelikož nikdo neměl lepší nápad, dali jsme se do příprav.
O dva měsíce později
Ukázali jsme Fredovi dopis. "Tahle pevnost je jen kousek odsud. Stačí projít les." Řekl hlasem naprosto klidným. Člověk by na něm ani nepoznal, že ho to překvapilo.
A tak jsme pokračovali dál až na mýtinu v lese, kde sídlil Alfred s ostatními. "Kluci!" Vítal nás už z dálky. "Kde je tam moje holčina?" Rozhlížel se. "Ona tu není, královna ji zajala." Alfred se chytil za hlavu. "To ne. Jak se to stalo?" "Chytili nás, měl jsi pravdu. Ale neboj, my se tam chceme vrátit, ale došlo nám, že to nezvládneme bez tvé pomoci." Alfred souhlasně přikyvoval. "Věděl jsem, že přijdete, jen jsem doufal, že všichni." "To proto si předtím neodešel?" Eddie zajásal. "V podstatě ano. Nechtěl jsem vás v tom nechat. Mám plán." Všichni jsme se kolem něj posadili a poslouchali jsme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama