close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hlášky (6)

8. března 2016 v 21:12 | WhitEvil |  hlášky a příhody
Po nezvykle krátké době se tu opět objevují hlášky, tentokrát ve více kategoriích. Tak doufám, že vám vykouzlí úsměv na tváři.

Dvojsmyslně hlášky:
Je fakt, že já už ty dvojsmysly vidím úplně ve všem, ale to už je asi holt dlouhodobá porucha. Každopádně ležíme takhle s Kubou v posteli a Kuba prohlásí: "Jestli to praskne, tak mě tvůj táta zabije." Takhle bez kontextu to zní opravdu zajímavě. Ve skutečnosti jsme se ale bavili o roštu v posteli, který mám nějak uvolněný a člověk má vážně někdy pocit, že chce už už prasknout.

Koukali jsme jednou s bráchou na videa a Honzík, jelikož ještě nemá věk, aby v tom viděl ten druhý smysl, povídá: "Ty kráso, to je problém, tomu chlapovi praskla guma. No vidíš to, on si jezdí dál!" No a my s Kubou jsme se na sebe jen pousmáli.

Hlášky ze školy: Pro ty, kteří už nějaké hlášky četli, asi nemusím říkat, že si můj spolužák Luky hrozně rád dělá srandu. Nedávno jsme se bavili o tom, kde všude má Lukáš svůj dům. Vyjmenoval jich snad deset, mě utkvěl v hlavě ten v Africe. Ptám se ho: "A co tak děláš v Africe?" Luky pohotově odpověděl tak, že mě tím fakt překvapil a to i na jeho poměry. "No chytám malárii." Prostě činnost pro africké země.
V některých šťastných dnech se stane i zázrak a učitel nás nechá na počítači ve volné chvíli dělat si, co chceme. Tak jsem se chtěla přihlásit na FB a víte, jak to píše Vy nejste..? když zadáte špatné heslo? Přesně to mi to napsalo a já na ten počítač: "Ale jsem, jen si to heslo už nepamatuju." Pár spolužáků se otočilo. No co, musím mu přeci říct, že vím, kdo jsem.

Nedávno byl na naší škole maturitní ples osmiletého gymplu a učitelka se hned v pondělí ptala účastněných, jestli se jim líbila kapela. Ta byla prý nic moc. Tak se ještě ptala, kdo bude hrát na plese nám a Besty hrdě prohlásil: "Linkin park." Uznávám, že by to byla pecka. Kdyby se našli sponzoři, oceníme to.

U nás v jídelně dávají občas k jídlu i nějakou tu dobrotu. Někdy je to salát, někdy sušenka, teď to byl nějaký tvarohový jogurt. A u nás v jídelně máme dvě okénka - každé na jedno jídlo a u našeho okénka ten jogurt došel, tak nás poslali ke druhému, já si ho vzala, Kristý taky, sedneme si a Kristý najednou prohlásí: "Ježiš, jí si nevzala to jídlo." Asi holt byla zmatená z toho jogurtu, ale nestane se často, že byste si v jídelně zapomněli to jídlo vzít.

Hlášky z koncertu:
Nedávno jsem psala o koncertu skupiny Simple Plan, kde jsem byla s Anet no a samozřejmě zase z nás lítaly hlášky jedna za druhou, což je možná taky důvod, proč jsem nebyla nervózní hned na začátku. Tak tedy nejdřív nás rodiče vysadili o pár ulic dál a my jsme dostaly instrukce, jak by se mělo k hale dojít. Samozřejmě byly špatné, ale tak to se stává. Každopádně jsme tedy šly a Anet se mě ptá, co budeme dělat, když to nenajdeme. "No můj obvyklý plán je začít panikařit a křičet." Navrhla jsem. Ale nebojte, nebyl potřeba...i když bylo na mále.

Při hledání haly jsme narazily na nějaké dva kluky - taky ztracené. Tak jsme hledali spolu, neúspěšně. Brzy jsme narazili na skupinku dalších lidí, šli jsme za nimi a pak jsme zjistili, že to jsou nějací cizinci. Stále jsme šli ale za nimi a nakonec jsme došli i do cíle. Já povídám Anet: "Jo, ten pocit, když se cizinci vyznají ve tvý zemi líp než ty." Bohužel se to stalo už víckrát.

A jak jsme se blížili k tomu místu, nadšeně jsem vykřikla: "Já už to vidím! No teda vidím velký dav lidí, ale určitě to je ono!" A bylo.

Čekání v řadě jsme si zpříjemňovaly povídáním a v tom jsem si nějak všimla Anetčina obalu na mobil, tak jsem jí ho chválila, ale říkám, že na ten můj jsem ho skoro vůbec nemohla sehnat a Anet se ptala, co mám za mobil. "Já mám sračku - alcatel." Anet se zasmála. "Já mám taky alcatel!" No nakonec to není zas tak neznámá značka.

Navíc venku také hrála skupinka lidí jejich texty, což bylo super. Ale dobrý bylo, když Anet prohlásila: "Já už jsem to asi pochopila - to jsou fanoušci." No jedno vám povím - předkapely venku nehrají.
I přes naše rozhovory a zpěv fanoušků to ale byla nuda, tak jsme začaly polemizovat, jestli náhodou nestojíme frontu na nějakou atrakci, protože tam současně probíhala pouť opravdu jen pár metrů od nás. Já jsem si ale říkala. "Ale zas to musí být fakt dobrá atrakce, takže to nebude tak špatný."

A po delší době jsme se bavily, jestli se na SP těšíme a Anet najednou nasadila vykulený výraz: "To nebude Eva a Vašek?" Obě se se zasmály a začaly jsme přemýšlet, jestli umí Bílou orchidej.

Nakonec ale nastal ten kýžený okamžik, kdy začali pouštět dovnitř. Ve své podstatě to byla jen velká tlačenice, ale i tlačenice, když jde o SP, je dobrá. Anet mi přitom ještě stihla dávat rady. "Hlavně se drž těch kluků." Těch, co s námi bloudili. Jeden z nich se jen otočil a povídá: "To není dobrý nápad." No člověka potěší, že se držíte někoho spolehlivého.

No a uvnitř to nebylo o nic méně zábavné. Jednak už jsem byla lehce nervózní a jednak se nás pořád držela ta praštěná nálada. Když jsem si nakoupila suvenýry, tak mi Anet říkala, ať se jdu s těmi lidmi vyfotit a já furt, že nevím a jestli to není blbý a Anet na mě: "To jsou určitě jejich kamarádi, oni na ně šahaj." To mě dostalo: "Oni na ně šahaj?!" A začala jsem tam šílet. Ach ano, ty šílené fanynky se mi nehrabou ani po kotníky. Jo a tu fotku samozřejmě mám. Jako je snad jasné, že když jste na koncertě, musíte se vyfotit s tím, kdo prodává suvenýry.

Poslední hláška je možná tak trochu nehezká a může opět vyznít jako rasismus. Znovu opakuji, že rasista nejsem, ale bohužel v některých situacích se mohou udát podobná nedorozumění. Mně se totiž u skupiny Ghost Town povedlo, že jsem naprosto přehlédla jejich bubeníka a asi v půlce jejich hraní jsem na to přišla. "Hej Anet, já si toho černocha všimla až teď." Na mou obranu tam byla tma a od pódia vás oslňovala světla. Na druhou stranu bylo zvláštní, že bubny hrály a já tam nikoho neviděla.


Ráda bych tento článek zakončila tím, že s mým okolím se jeden opravdu nenudí a nasměje se. I třeba blbostem, ale hlavně, že je dobrá nálada. Tak snad se vám článek líbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Léčí smích?

Možná. 17.9% (5)
Ano. 64.3% (18)
Jak kdy. 10.7% (3)
Ne. 7.1% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama