Nedávno nám v osm hodin večer vypadl proud - nejspíš kvůli sněhu. Jednak jsem si uvědomila, že jsme na elektřině neskutečně závislí a fungovat bez ní těch 12 hodin, i když to bylo většinou přes noc, nebylo nic příjemného. Copak ta technika - počítač i televizi člověk oželí, ale to světlo? To nás omezovalo nejvíc. Já měla v pokoji snad 5 svíček a stejně jsem sotva dosáhla nějaké přijatelné viditelnosti. Jedině v koupelně, kde máme střešní okno, bylo docela světlo a stačila vám rozsvícená baterka od telefonu. Tím se vlastně dostáváme k té druhé věci a to, že jsem si vzpomněla na film Krampus.
No jen si to vezměte - všude bílo, nejde elektřina a tak trochu ve vás plápolající plamen svíčky vyvolává zvláštní pocity. A do tohoto rozpoložení si vzpomenete na horor, který se odehrává v zimě. Mě to docela vystrašilo.
Velké plus to mělo v tom, že jsme neměli v podstatě co dělat, takže jsme šli spát dřív a možná jsme se i trochu zamysleli nad tím, co všechno pro nás elektřina znamená.
Druhý den jsem ještě zjistila, že proud vypadl snad všem v našem okrese kromě sousedního město. To jsem opravdu nechápala, jak je možné, že v malém městě proud jde a ve větších okolních městech ne? No zajímavé.







