Přijde mi, že dříve, kdy bylo velmi těžké se k hudbě (a kort ke kvalitní hudbě) dostat, si lidé neskutečně vážili cédéčka, fotky, podpisu a koncertu, když už tu nějaký byl, mnohem více než teď. V dnešní době si každý písničky stáhne, fotky si vytiskne klidně v pohodlí domova a videa z koncertu se najdou také snadno, no ne? Nějaká pořádná podpora kapely (vyjma lajků a podobných blbin) už ani neexistuje.
Zpěváků je jako naseto, fanoušků taky. Ale dost se rozmáhá trend tzv. největších fanoušků, což jsou v podstatě lidé, co možná slyšeli tak jednu nebo dvě písničky, líbily se jim a nějakou dobu je poslouchali, pak jdou na nějaký koncert, stojí v první řadě, křičí, nezpívají a celou dobu si jen hrají na největší fanoušky, ačkoli o těch zpěvácích netuší vůbec nic. Tedy kromě toho, že jsou mocinky kjůtovní... Ach jo.
Často je lidem také líto na ten koncert vůbec jít. Pro ty, co nemají peněz na rozdávání, je mnohem jednodušší si písničky stáhnout. A to samé platí i o CD atd. A pak se divíme, že k nám tolik lidí nejezdí, když na koncert dorazí často jen skalní fanoušci nebo ti, co mají peněz dost a bez ohledu na to, jak se jim kapela líbí, jdou na koncert a celou dobu tam jen stojí. Já bych takovým lidem moc hrát nechtěla.
Navzdory tomu všemu se počet zpěváků zvyšuje, tím víc je i písní a my je můžeme slyšet všude kolem. V autobusech jsou rádia, existují i hudební televize, všichni chodí se sluchátky na uších. Hudba na nás doráží ze všech stran, ale ne vždy jde o hudbu kvalitní. Někdy je ten text úplně o ničem a videoklipy nemusí být o nic lepší. Nevím, jestli si to ještě pamatujete, ale jeden čas býval Gadnam Style (jestli se to tak nějak píše) obrovský hit. A že by ta píseň měla nějaký hlubší význam nebo snad videoklip, na který byste se rádi dívali klidně celý den? Mně se ta písnička absolutně nelíbila a i ten tanec mi přijde podivný, každopádně tato píseň tak měsíc hrála úplně všude a mě to opravdu zarazilo. Jak se něco takového může stát hitem? Přeci jen bude něco pravdy na tom, že jsme rasa idiotů, když obdivujeme něco, co se jen sotva dá nazvat uměním. A není to jediný případ, jde to vidět dnes a denně a pak někomu vysvětlujte, že posloucháte někoho, kvůli tomu jaký má text, když on vám bude tvrdit, že to nemá žádný grády a není to chytlavý. To nám opravdu stačí nějaké diskotékové tuc tuc a jsme spokojení? Ale no tak.
Je to jedna z věcí, které mě opravdu mrzí, jelikož by se lidé s hlubokomyslnými texty měli poslouchat mnohem víc a nezaslouží si být odsuzování jenom kvůli tomu, že na tu písničku nemůžete tancovat ten styl tance, co vypadá, že máte klepavku nebo záchvat.
Mně se často na té písni líbí mnohem víc text. Neříkám, že nemám nějakou naivní písničku o lásce, co kdysi byla populární, ale písničky s textem, který se mě dotkne, pro mě znamenají hodně a mohla bych je poslouchat celý den, aniž by se mi omrzely. Nejspíš z toho důvodu oceňuji skupiny jako Linkin Park, Simple Plan atp. a nevím, jestli jste to slyšeli, ale písnička od 5 seconds of summer - Jet black heart je také v tomto ohledu úžasná. Nijak zvlášť taneční není, ale ten text... už ta první věta - Everybody's got demons. Dotklo se mě to.
Ještě bych chtěla nakousnout škatulkování, které se rozmohlo. Chlapecké kapely jsou pro holčičky, rep je sprostej a k ničemu, ženy se svlékají ve videoklipech, aby se proslavily,... Už dávno víme, že první bod neplatí, protože je mnoho tvrdších kapel, které jsou ryze chlapecké a že by je poslouchaly jen dívky? Ne ne. U těch videoklipů to není tak znát, ale už se konečně objevují holky, které tam jsou normálně oblečené a jejich muziku to nijak neshazuje.
Co se týče repu, tak mám kamarádku, která tento styl poslouchá. Z důvodu, že se bojím, aby jí třeba nevadilo, že to zmiňuji, nepíšu, kdo to je. Každopádně ona poslouchá přesně ty písničky o něčem, písně s textem, s hloubkou. I já mám v mobilu nějaké ty písně od ATMO atp. a líbí se mi, protože v tom slyším tu hloubku, cítím tu podstatu. Hudba by nás měla nějak vnitřně naplňovat a ne jen nás chytit za uši a jen tak je nepustit. Trochu mě pak mrzí reakce okolí. Ona řekne, že poslouchá tento styl hudby a už ji lidé odsuzují a málokomu vysvětlíte, proč se vám ta hudba líbí a že posloucháte něco, co boří tento předsudek.
Asi už to tak bude, že nás víc zajímá hratelnost té písně, než její obsah a je to škoda, protože si nevážíme té opravdové hudby, která vezme za srdce, stačí se jen zaposlouchat.







